Výpravy za dobrodružstvím

Prosinec – Výprava kultůrní

Jó kultůra, to je naše! To jsme si aspoň řekli minulý rok v prosinci. Ale po pravdě řečeno nám nešlo ani tak o tu kulturu, jako spíš o to, že venku bylo pěkně hnusně a zima. Oni takový kulturní podniky maj tu výhodu, že se obvykle konaj v teple. To asi aby ty umělci, umělkyně a kultůrní pracovníci nenastydli. Tak jsem teda předložil lidu (to jako těm dvoum klubákum) tenhle návrh, a vzhledem k tomu, že za oknem zrovna pekelně hnusně pršelo, ani jsem nebyl překvapenej, že se nápad ujal. „Super,“ zhodnotila to Martina, „a už víš taky kam?“ Co se dalo dělat, musel jsem s barvou ven a přiznat že nevím. „Co třeba do divadla, nebo do kina?“ Na divadlo se trochu šklebili, to jim moc připomínalo školu, kino bylo lepší, ale nakonec se ukázalo, že Martina asi už když se ptala, tak nápad měla. „Hele, víte jak náča furt plánoval výlet do toho indiánskýho muzea v Praze? A jak řikal, že je to daleko na jeden den? Tak já mam někde na Žižkově tetu, třeba bysme u ní mohli přespat?“ No co vám budu vyprávět, ve kmeni jsme se už s indiánama nejednou setkali, docela nás to bavilo, a tak se tenhle návrh dočkal jednohlasného schválení. Velký Duch stál asi při nás, takže i tetička souhlasila a mohlo se jet.

Vyrazili jsme v sobotu ráno, a už ve vlaku jsme si začali užívat. Největší atrakcí se stala „výhledová“ soutěž. Pravidla byla jednoduchá. Člověk seděl přilepenej k okýnku a civěl ven, protože za pána se psem na provázku byly dva body, za pani s kufrem v ruce tři, za kohokoli v klobouku čtyři a za traktoristu v traktoru pět. Soutěž pravda poněkud slaboduchá, ale snažili jsme se, protože cenou byl balíček sušenek. Vyhrál ho Jakub, ale stejně se rozdělil, takže spokojenost na všech stranách. Kdybyste si náhodou někdy chtěli něco takovýho zahrát taky, poradím vám obtížnější variantu: vemte tužku a papír, napište si do sloupku abecedu bez a ke každému písmenku dopište něco, co jste venku zahlédli a co na to příslušné písmenko začíná. Vyhraje ten, kdo první „obsadí“ všechny písmena. A proč je to těžší? Zkuste zahlédnout něco na X nebo na Q! Proto je lepší upravit pravidla tak, že se tyhle šílený písmena (ještě třeba Y, nebo W) vynechaj. Ono takový G docela stačí!

V Praze na nádraží na nás už čekala slibovaná teta, kterou jsme jenom sebrali a vyrazili do Náprstkova muzea. Kdo neví o co jde, tak vězte, že pan Náprstek byl náruživý cestovatel, a po něm teď máme muzeum, ve kterém jsou sbírky všech možných věcí o obyvatelích Asie, Afriky, Oceánie a Ameriky. Ne všechno je to v Praze, ale nás zajímaly hlavně exponáty týkající se Indiánů ze Severní Ameriky, a ty najdete v nenápadné budově na Betlémském náměstí. No jo, kousek od tý kaple co v ní kázal Mistr Jan Hus.

Chudák tetička vyrazila s námi, aniž by tušila co jí čeká. Sotva jsme totiž přišli k první vitríně s korálkovanýma mokasínama, zapomněli jsme na svět, vytáhli papíry a barvička a pustili se do kreslení. A totéž u každé věci, která nás trochu zaujala. Kdy se sem zase dostaneme?!

Ale nakonec nás to přece jenom omrzelo, navíc ty nejhezčí věci už byly zvěčněny v našich notesech (a některé výrobky podle těch nákresů už dnes i doopravdy existují), tak jsme se nad tetou smilovali, doprohlídli si expozice a muzeum jsme opustili.

Večer nás tetička vytáhla na procházku noční osvětlenou Prahou (paráda), v neděli zase na Vánoční trh na Staroměstském náměstí, ale to už není pro výpravu tak podstatné. A jak nás posadila na vlak k nám dom, kamžto jsme ve zdraví a včas dojeli, to už by vás zase asi nezajímalo.

Marek

Úkol třetí

Vaše „kultůrní“ – jak píše Marek – výprava nemusí nutně vést do muzea, nabízí se vám nepřeberná škála výstav, galerií, divadel nebo třeba kin. Nic jiného mě zrovna nenapadá, ale meze se ničemu nekladou, může jít třeba i o koncert (vida, už mě něco napadlo!). Pro splnění úkolu stačí jediné – prožít trochu „kultůry“ a napsat o tom alespoň krátkou zprávu. Památeční placky už čekají!