Březen – První jarní výprava

Jaká jiná konečně, ne? Nevim jak je to u vás, ale já už tak v půlce ledna začínám mít pocit, že zimy už bylo dost a jak se blíží březen, jsem pořád víc natěšenej a nemůžu se dočkat až začne bejt ve vzduchu cejtit ten teplejší vítr a vůbec celý jaro. Proto taky nesnášim ty roky, kdy eště začátkem dubna sněží nebo je prostě hnusně. A je to už v podstatě taková moje tradice, že kolem toho jednadvacátýho března vypadnu na celou sobotu ven, i kdybych měl jít sám. Jenže sám už nemusim, protože mam klub. Takže když nebyla na to správný datum výprava kmenová, udělali jsme si vlastní. Asi se o ní nebudu moc šířit, vono by to nebyla žádná velká legrace. Měli jsme totiž zase kliku na počasí, bylo konečně hezky a my byli rádi, že se můžem procházet lesem, kochat se okolim, a sem tam si něco zahrát. Vrchol blaha nastal odpoledne, když jsme se vysápli na jeden vyšší kopeček, který měl jednu stranu holou. Byla natočená k jihu, takže už dávno beze sněhu a dost vyhřátá sluníčkem na to, abysme si mohli sednout, a čučet dolů přes travnatou paseku do kraje. Sluníčko už bylo nízko takže ta tráva měla takovej ten nazlátlej odstín, viditelnost byla parádní a my tam seděli snad půl hodiny potichu, dokud sluníčko nezapadlo.

Ale abych neplácal jenom tak naprázdno, ona by nás jenom ta romantika celej den taky nebavila, tak se vrátim k tomu jak jsem psal o tom hraní. Ten den jsme tomu dost věnovali, docela často jsme se zastavovali na nějakou soutěž nebo hru, i když jsme byli jenom tři. Většinou jsme je okoukli na kmenových výpravách, něco jsem našel v encyklopedii pana Zapletala, no a něco málo nás napadlo na místě. A protože nevim jak jste na tom vy třeba s těma chytrejma knížkama, tak tady vypíšu pravidla jedný, kterou jsme si v poslední době oblíbili. Možná jí znáte, původně je to hra francouzskejch dědečků, který jí říkaj petanque, my jí hrajem asi upravenou a řikáme jí Prase. To podle většího kamene, kterej se na začátku položí nebo hodí od základní čáry. To je vlastně cíl. Hráči pak postupně hází svoje kameny k tomu praseti a je účelem trefit se co nejblíž. Když trefíte cizí kámen nebo samotný prase, tak se nic neděje, to je součást pravidel, a je to na celý tý hře největší sranda – můžete tak totiž jediným hodem všechno změnit. Po třech (čtyrech, pěti, nebo kolika se dohodnete) kolech se hráčům sečtou body. Za kámen nejblíž k praseti je pět bodů, za druhý čtyři a tak dál. Je snad jasný, že je důležitý aby si hráči poznali svoje kameny. Mimochodem to nemusej bejt zrovna opravdový šutry, někdy používáme dřevěný válečky, někdy papírový koule. S těma je to obzvlášť sranda, protože jsou lehký, a krásně se odrážej... (jo, jestli hledáte další hry, tak Váňa mi slíbil dát v dohledný době na internetovou stránku pravidla Gorodek, neboli ruských kuželek, a třeba mu tam vnutím i něco dalšího. Tak nezapomeňte, že naše stránky jsou na www.woodcraft.cz/caprmal.)

Úkol šestý – Herní výprava

Marek psal pravda o výpravě jarní, ale úkolem pro naši hru je jakákoli výprava, na které si zahrajete alespoň tři hry (nebo soutěže). Nezáleží tedy na cíli, ušlých kilometrech, nebo datumu, ale jen a pouze na tom, jak se pobavíte. Do zprávy, kterou nám pošlete vypište pravidla všech tří (nebo i víc) her/soutěží.