Jednotlivá čísla

• 1/2004
• 2/2004
• 3/2004
• 4/2004

vybraný článek

Číslo

2/2004

Obsah:

Vybrali jsme pro vás :

Nosí šerpu poct - Tate Iyumni

Když jsem dostal tip na tento rozhovor, netušit jsem, že kmen se jménem Tate Iyumni vůbec existuje. Po domluvě jsem se tedy zašel podívat na jejich schůzku v klubovně v centru Prahy. Teprve tam se mi začaly rozkrývat tušené vazby kmene Tate Iyumni na oddíl Skarabeus a z mého povídání s jeho členy, především s Jakubem Veverkou – Kubajsem a Vladimírem Veselým – Hájou, vznikl tento fiktivní rozhovor.

Co vás vedlo k založení kmene Tate Iyumni? Není to jen krycí jméno pro starší členy ze Skarabea?
Náš kmen se rodil pomalu a složitě a většina z nás opravdu prošla dětským oddílem Skarabeus, buď jako jeho vedoucí, nebo jsme v něm vyrostli. Na oddílovém táboře na Ploučnici roku 1993 jsme se dohodli, že když už asi tři roky táboříme v týpí a náš program je inspi-rován Setonovou knihou Dva divoši a Knihou lesní mou-drosti se Svitkem březové kůry, přelo-ženou Milošem Za-pletalem, tak kontaktujeme LLM. Chtěli jsme se do-zvědět, jak do od-dílové činnosti za-pracovat woodcraft a taky jsme nechtěli Ligu znát jen pro-střednictvím Bizoního větru.
Na podzim roku 1993 se tedy Ba-skoš spojil s Loganem, který nás pozval na náčelnictvo Ligy. Tam jsme se kromě jiných seznámili s Pollym, a tedy i s Wa-ldenem. Pod vlivem Waldenu nás pak napadlo, že bychom z vedoucích Ska-rabea a starších dětí mohli vytvořit ligový kmen.

Nenapadlo vás vstoupit do LLM s celým oddílem?
Skarabeus byl a stále je členem dětské organizace KONDOR, skupina „Čtrnáctka“, ve které má dobré zázemí ve formě týpí, klubovny a naprostou programovou volnost. O toto zázemí jsme přirozeně nechtěli přijít a do paralelního členství v organizacích LLM a KONDOR se nakonec většině lidí nechtělo. Hája s Baskošem se však chtěli k woodcraftu a Lize oficiálně přihlásit, a tak se v roce 1994 registrovali jako stráže. Vznikla tak matoucí situace, kdy Skarabeus jezdil na akce LLM, zejména pak na akce pořádané Waldenem a pražskými kmeny, s dětmi na schůzkách jsme plnili zasvěcovací stezku a činy dle Svitku březové kůry, ale v Lize nás bylo jen pár. Vznik současného kmene jako tako-vého se dá počítat až od roku 1997, kdy ve Skarabeu odrostla jedna z oddílových generací. Na vytvoření kmene v rámci Ligy nás ale bylo málo, tak jsme založili nový oddíl – kmen v rámci skupiny „Čtrnáctka“. V současné době je nás deset, přičemž pouze tři jsme v Lize registrováni jako stráže.

Jaký je současný vztah mezi Skarabeem a Tate Iyumni?
Naším přáním bylo, abychom oddílu vytvářeli jisté zázemí pro jeho činnost. Zpočátku na sebe, bohužel, narážely odlišné způsoby fungování, což se projevilo zejména na prvním táboře po rozdělení, kde jsme byli společně se Skarabeem. I když jsme se dělili o za-jištění chodu tábora, měli jsme jiný program. Řešili jsme odlišný denní řád a jiné problémy, ale nakonec se nám podařilo vše vyjasnit a vyladit. Od té doby spolu kmen a oddíl velmi úzce spolupracují, zejména pak na táboře.

Proč se jmenujete Tate Iyumni?
V Čiksikově „Táboříme v týpí“ jsem našel, že to znamená „bouře“. Když se k nám v roce 1999 přidali Kubajs a Háňa z jiných oddílů, volili jsme nové náčelnictvo, a protože už jsme nebyli všichni ze Skarabea, rozhodli jsme se kmen přejmenovat. Nakonec zvítězil název Tate Iyumni, který vychází z pokřiku „hia tate iyumni“, který nám na našich prvních táborech v týpí pomáhal odhánět živelné katastrofy.

Jaká je vaše kmenová činnost?
Scházíme se pravidelně každou středu v klubovně. Kromě toho pořádáme víkendové akce všeho druhu – výpravy do přírody i za kulturou, slavíme společně narozeniny. Objevili jsme taky spoustu nových a skvělých deskových her, které rádi hrajeme. Důležitou součástí kme-nové činnosti je loutkové divadlo, kterým se zabýváme už pět let a poslední dobou nám s ním pomáhají i někteří členové Skarabea. Zpracovali jsme několik indiánských pohádek a vytvořili jedno středověké širokoúhlé epické drama se zpěvy. V úzkém kontaktu jsme také s Ba-skošem, který patří do okruhu blízkých přátel kmene i oddílu. Jezdíme spolu například na novoroční táboření nebo věšíme budky pro puštíky a sýce rousného. V Lize se projevujeme spíš jako jednotlivci než jako kmen. Například Hája se Zuzkou se spolupodílí na přípravě Bizoního větru a Kubajs s Hájou tam měli článek o mapových značkách. Pravidelně pomáháme s akcí Indiáni na Točníku, kde hrajeme indiánské loutkové divadlo.

Jak jste na tom se stoupáním na horu? Plníte orlí pera a táboříte v týpí?
Každé léto táboříme v rámci tábora Ska-rabea, kde máme po-stavená vlastní týpí. Máme vlastní program, ale v jeho rámci hodně pomáháme Skarabeu s vlastním během tábora. Taky jezdíme na pravidelné velikonoční táboření, někdy táboříme na podzim a na Silvestra střídáme táboření v tý-pí s pobytem někde na chatě. Orlí pera se plní hlavně na táboře, kde se vždycky navzájem vyhecujeme k jejich plnění. V zasvěcovací stezce máme taky podmínku, že každý musí připravit nějakou akci, na které si ostatní budou moci splnit nějaký čin. S tituly je to horší, protože nikdo dosud nedosáhl ani hodnosti Sagamora, i když jen těsně.

Máte nějaké plány do budoucna?
Naše skupina Kondora koupila drážní domek u Světlé nad Sázavou a tak máme v plánu tam vybudovat určité zázemí pro činnosti, které nás baví, ale které jdou dost těžko provádět v Praze – činění kůží, výroba a vypalování keramiky, kování, tavba bronzu. Doufáme, že nám to ten domek umožní uskutečnit – z Prahy to není až tak daleko. Třeba kování i tavbu už jsme zkoušeli na táboře a podařilo se nám překovat pilník na střenku nože a odlít přívěsek na krk a hrot šípu.