Ministerstvo zahraničních věcí
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Operační program výzkum, vývoj a vzdělávání www.stoupaninahoru.cz www.woodcraft.cz Kmenové zřízení STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR ČRDM - Česká rada dětí a mládeže ATOM - Asociace turistických oddílů mládeže ČR
Hlavní stránka » Publikace LLM » Časopis LLM » Ročníky 2000-09 » Ročník 2002
Jednotlivá čísla
Číslo
 obálka 4/2002

4/2002

Obsah:

Z naší Totemové desky - Novoroční projev náčelníka, Akce Kosí potok
Z naší Totemové desky (2) - co se vše stalo v LLM
Z naší Totemové desky (3) - Program VL, aneb dění v LLM
Nosí šerpu poct - Wamblitanka
Volání dálek - Pierre Berton: Zlatá horečka
Nejen Bílá noc - jak Dušan, Hóta a Béda plnili čin 1B3 dálkový pochod
Bílá noc - stručná historie nočního přechodu brd
Každý tam jednou nemusí - jezero Walden v USA
Stránky přírody - dobré atlasy, Šumavské vábení, Zvláštní kategorie chráněných území
Hau Kóla - Jingle dress
Hry a hříčky - Sněhurci a trpaslíci; Pomluvy; Čichavice;
Projížďka mašinek; Šiškování podle stanovených měřítek
Vánoční ozdoby (1) - ozdoby z kukuřičného šustí
Vánoční ozdoby (2) - ozdoby ze slámy
Vánoční perníčky - "na stromeček i namls"
Meditace časně ráno - o meditování pro ranní ptátača
V zemi PIDIžvíků - hádanky a rébusy pro malé i velké
Rolf Zálesák - kreslený komiks

Vybrali jsme pro vás :

WAMBLITANKA

Mám takový neblahý pocit, že se v poslední době nějak příliš často kácí v našem lese. Není to tak dávno, co jsme se museli postupně rozloučit hned se třemi woodcraftery. A teď znovu. Všichni víme, že chod tohoto světa stojí na koloběhu zrození a umírání. Ale ruku na srdce, kdo z nás je na tuto realitu dostatečně připraven. A tak odejde-li člověk, který ještě ani nestačil oslavit čtyřicáté narozeniny, smiřujeme se s tím jen velmi těžce.

Když mne zastihla zpráva, že ráno 7. 11. 2002 nás zcela nečekaně opustil Daniel Hoffmann – Wanblitanka, bylo mi moc a moc smutno. Měl jsem pocit, jako by mi z deníku někdo vyrval pořádný trs stránek. Uvědomoval jsem si, že tím i pro mne definitivně skončila jedna životní etapa. Mám na mysli období obnovování naší LLM. Na ty časy moc rád vzpomínám a Wanbli rozhodně patřil k těm, bez kterých by se to prostě neobešlo.

Spolupracovat s ním, to bylo něco, na co se nezapomíná. Asi ne-budu daleko od pravdy, když prohlásím, že to byl silný zážitek i pro většinu dalších woodcrafterů, ať už s jeho názory souhlasili, a nebo ne. Byl totiž charismatickou a silně vyhraněnou osobností. K tomu všemu měl ohromný dar, dokázal totiž s lidmi promluvit a strhnout je pro svoje nápady. Sám byl velký dříč, a když se do něčeho zakousl, mohli jste si být jisti, že se jen tak nevzdá. Tohle nasazení očekával i od ostatních a tak byl často zklamán jejich polovičatostí nejen v práci, ale i v názorových postojích.

Pořád se snažil být alespoň o krok před ostatními. Často přicházel s novými podněty a nápady a asi byste byli překvapeni, za kolika věcmi, které dnes v Lize považujeme za samozřejmé, byste našli Wanbliho podpisovou značku.

Byl to také dost praktický člověk. Neměl moc rád řeči typu – jaké by to mohlo být, kdyby… Spíš k němu pasovalo – viděl jsem, přečetl jsem a hned jsem taky vyzkoušel nebo promyslel a navrhuji udělat to takhle. Jeho prostě zajímala budoucnost. Dodnes si dobře pamatuji, jak mi jednou říkal: „Hele starouši, mě moc nezajímá, co jsi dělal včera, spíš si pojď povídat o tom, co budeš dělat zítra.”

Na jeho projektech bylo znát, že se na většinu věcí uměl podívat z velkého nadhledu a dokázal vše domýšlet do detailů. A bylo jedno, zda se to týká filozofování či jen obyčejných praktických věcí.

Měl jsem to potěšení strávit s ním docela dost času a probírat i mnoho osobních věcí. Fascinoval mě jeho široký rozhled o všem, co se nějakým způsobem dotýkalo táboření a woodcraftu. Stejně tak se ale zajímal o náboženství a filozofii, ale i naší či světovou historii. Rád budu vzpomínat na společné večery, ať už to bylo venku v týpí nebo v jeho bytě, vyzdobeném spoustou indiánských výrobků. S ním jsem nikdy netrpěl nedostatkem témat a často jsme s přicházejícím úsvitem museli konstatovat, že jsme si opět nestačili říct vše. Z toho všeho jsem měl dojem, že jsme hodně dobří přátelé, ale v případě Wanbliho tohle bylo daleko složitější. Byl totiž natolik silným individualistou, že se domnívám, že snad ani v pravém slova smyslu opravdového přítele neměl. Možná snad někoho v Bílém Wampumu – jeho nejambicióznějším projektu. To pro něj byla osobní výkladní skříň lesní moudrosti. Byl to pokus o vytvoření silného a aktivního woodcrafterského kmene rodinného typu. Pro většinu z nás byla tahle parta dost velkou výzvou. O to větší pak bylo zklamání, když se jejich kmen rozpadl a následně pak prakticky všichni včetně Wanbliho z LLM odešli. Sám jsem ještě doufal, že se věci napraví. Z doslechu jsem věděl, že se o dění v LLM zajímá, ale už byl rozhodnut držet se stranou. Dodnes si myslím, že to byla velká škoda a samotného by mne moc zajímalo, jak by se dál jejich kmen vyvíjel. Bohužel stezka Ligy a Wanbliho se tehdy rozdělila a jeho smrt definitivně ukončila jakékoliv naděje.

Co po něm však zůstalo natrvalo, to je spousta článků v časopisech a zejména pak v Bizoním větru. Z jeho nezapomenutelné rubriky, kterou na-zval HAU KÓLA, dodnes čerpá většina nově příchozích woodcrafterů svoje základní informace o indiánském řemesle. Právě díky Wanblimu se v naší zemi neuvěřitelně zdvihla kvalita a hlavně autentičnost jednotlivých indiánských výrobků. Podařilo se mu rozjet naprosto originální způsob indiánského stylového táboření. Za velký přínos považuji i to, kolik dokázal obstarat odborné etnografické literatury, ze které jsme pak měli možnost čerpat i my ostatní. Nelze ani opominout jeho úspěchy v propagaci indiánského zpívání.

A nakonec si i troufám tvrdit, že intenzivní způsob, jakým se on věnoval indiánům, do určité míry inspiroval i část lidí k zavedení podobného, tak charakteristického životního stylu, který občas vídáme u některých členů LLM nebo mezi českými Euroindiány.

Na závěr jsem si nechal slova, která při rozloučení nad jeho rakví pronesl Petr Majer.

„Všichni, jak tu stojíme, jsme ho znali jako Wanblitanku, což v lakotštině znamená Velký orel. A on tak i skutečně žil. Během jeho života jsme byli mnohokrát svědky jeho úžasných vzletů do obrovských výšin, ale také i střemhlavých pádů. Za všechno dobré, co pro nás udělal mu mockrát děkujeme.”

Petr Willy Vilhelm