2/2001

Obsah:

Z naší Totemové tesky	- sněm LLM, zamyšlení nad svitkem
Nosí šerpu poct	- rozhovor s Hotwenakem, šamanem Neskenonu
Volání dálek	- povídka Ladislava Vodáka - Sokola
Horolezení	- jak lézt a nespadnout
Každý ta jednou nemusí	- aneb dotek polárního kruhu
Arapažština	- úvod do tohoto jazyka Arapahů
Stránky přírody	- značení na turistických mapách, ostříž
Hau Kóla	- malování týpí
Hau Kóla	- jak ušít týpí podle Wanawegy
Svět hlasů	- fujara
Leonard Peltier	- rozhovor s L.P. z vězeňské cely
BlackFire	- we will resist (indiánská kapela)
Obřadnictví	- příběh jezevčího týpí
Dárcovství	- jak darovat krev
Poezie	- poezie lahodící duši (Lenka Nebeská - Klokan)
Recenze	- tipy na zajímavou četbu nejen o vyučování
Pro chytré hlavičky	- hádanky a rébusy pro malé i velké
Družina Lenochodů	- kreslený komiks (Vyvezení)

---

Vybrali jsme pro vás :

Jak se stát dárcem krve

Jsou lidé, kteří projdou sklem nebo jezdí na červenou. Lidé trpící leukémií. Lidé, kteří jdou na operaci. Neopatrné bosé děti. Hemofilici, kteří chtějí žít „normálním“ životem. Hazardéři i lidé odvážní. Lidé, kteří si pohrávají se zbraněmi. Malé děti, kterým se podaří otevřít láhev s nějakým jedem. Těžce popálení lidé. Rodičky, které ztratily mnoho krve. Jejich novorozenci, kteří potřebují úplně vyměnit krev. Lidé, kterým operují srdce. Nemocní rakovinou. Děti, které padají se stromů nebo odjinud. Lidé, kteří mají tu smůlu, že se ocitnou v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Lidé, kteří jsou na tom mnohem hůře, než většina těch, které znáte… A všichni tito lidé potřebovali cizí krev.

V tomto krátkém článku bych vás rád seznámil s odpověďmi na dvě otázky: Jak se stát dárcem krve a jak se stát dárcem kostní dřeně (článek o dárcovství kostní dřeně bude v příštím čísle BV).

Nejdříve se však zaměřím na samotné dárcovství krve, jelikož dárcovství kostní dřeně na ně navazuje. Nejsem odborník – lékař, mám však praktické zkušenosti s obojím. Seznámím vás tedy nejdříve s nejdůležitějšími informacemi, které jsou vesměs opsány z informačních letáků, a poté to celé doplním vlastními zkušenostmi. Ostatně na všechny vaše dotazy rádi odpoví v kterékoli transfúzní stanici.

Darování krve

darovat krev v České Republice může každý člověk dlouhodobě žijící v ČR pokud:

• je ve věku 18 – 60 let (později jen s výslovným souhlasem lékaře)
• neprodělal nebo toho času netrpí závažným onemocněním, kdy by odběr krve mohl ohrozit jeho zdraví
• souhlasí s odběrem, provedením předepsaných vyšetření a vedením vybraných údajů v registru dárců (při zachování povinné mlčenlivosti transfúzního oddělení)
• nepatří mezi osoby s vyšším rizikem výskytu vybraných infekčních chorob nebo tyto choroby neprodělal

Za rizikové je považováno:

• užívání nitrožilních drog (i v minulosti), léčba pro toxikománii a alkoholismus
• léčba nebo sledování pro pohlavní chorobu v posledním roce
• pohlavní styk mezi muži
• pohlavní styk provozovaný pro peníze (prostituce), pohlavní styk s prostitutkou v posledním roce
• střídání náhodných sexuálních partnerů, zejména zahraničních
• opakovaná léčba krevními deriváty, podání transfúze v zahraničí
• úzký kontakt s nemocným se žloutenkou nebo AIDS v posledních 3 měsících
• pasivní imunizace (podání protilátek) proti žloutence typu B (např. pro úraz ve zdravotnickém zařízení)
• delší pobyt (3 měsíce…) v tropických zemích v průběhu posledních 3 let
• léčení lidským růstovým hormonem nebo jinými léky z lidské hypofýzy v minulosti
• tetování, propichování uší, akupunktura a podobné výkony, pokud nebyly provedeny v odborných zařízeních
• pobyt v nápravném zařízení v posledním roce
• prodělání některé z krví přenosných chorob v nedávné době (včetně chronických zánětlivých chorob přenášených ze zvířat – brucelóza, toxoplazmóza…)

Každý dárce krve je před samotným darováním vyšetřen. Toto vyšetření zahrnuje:

• rozbor předchozích onemocnění (anamnéza, předodběrový dotazník)
• základní laboratorní vyšetření (zejm. krevní obraz) k posouzení, zda odběr nemůže dárce poškodit
• vyšetření lékařem
• u přístrojových odběrů a v případě potřeby jsou vyšetření dále doplňována (EKG ad.)
• po odběru jsou doplněna vyšetření nejčastějších krví přenosných chorob (AIDS, žloutenka typu B a C, syfilis) a základním vyšetřením jaterních funkcí

Rizika odběru jsou velmi malá, přesto se však jedná o zásah do organismu. Mezi ty negativní stránky věci (z pohledu dárce) tedy může patřit:

• modřina v místě vpichu (zejména pokud nebylo místo vpichu po vytažení jehly správně stlačeno)
• celková nevolnost až mdloba po odběru (nejčastěji se přihodí u nových dárců, při příliš rychlém opouštění odběrového lůžka a u dárců, kteří přišli k odběru hladoví nebo žíznící). Jak mi bylo lékařkou sděleno, hrozí mdloba „vyhublým“ slečnám a před samotným darováním krve je důležité hodně pít nealkoholické nápoje
• všechen transfúzní materiál, se kterým dárce přichází do styku (jehly, vaky…) je na jedno použití. Dárce tedy není vystaven riziku přenosu krví přenosné choroby

Krev mohou muži darovat maximálně čtyřikrát do roka, ženy maximálně třikrát. Stává se ale, že lékař ženám doporučí, aby darovaly krev maximálně dvakrát do roka. U mužů se odebírá cca 500 ml, u žen cca 450 ml.

A na závěr tohoto informativního bloku bych vám rád řekl, že není dobré chodit na odběr krve nalačno. 16 hodin před odběrem je ale nutné dodržet dietu s omezením tuků, po dobu podstatně delší nepít alkohol, neužívat léky. Po odběru je dobré mít uvolněnější, klidnější režim (tedy žádné sportování). Čtyři hodiny po odběru platí zákaz řízení motorových vozidel.

Teď máte jistě plnou hlavu informací. Jak ale takový odběr probíhá? Tuto otázku mi kladlo již mnoho lidí a vlastně dotazy byly jakýmsi impulsem k napsání tohoto článku. Popíšu vám tedy, jak to konkrétně probíhá v kolínské transfúzní stanici, kam pravidelně chodím.

Kolínská transfúzní stanice „vysává své zákazníky“ pouze v pondělí do 8.30 hod. Pak již nikoho nepřijímá. (V další dny přijímají pouze krevní plazmu. V tomto článku se však zabývám odběrem „plné krve“.) Je tedy vhodné zjistit si, kdy můžete na transfúzní stanici přijít, abyste tam zbytečně nechodili. Na sedmou hodinu ranní jsem již (řádně napitý a nenasnídaný, jelikož před odběrem si stihnu sníst několik „nemocničních“ rohlíků) v nemocnici.

Tam si odstojím první frontu. Zde dostanu kartu se svými údaji a identifikační samolepky. Ty se později nalepují na vše, co zde v nemocnici nechám. Také potvrzuji platnost dotazníku, který jsem při první návštěvě vyplnil.

Jdu do druhé fronty. Ta směřuje k usměvavé sestřičce, která odebírá dvě malé zkumavky krve na vyšetření. Od ní ještě dostanu lahvičku na moč. Tu naplním a nechám na vyhraněném tácku na záchodě.

Následuje třetí (a zároveň nejdelší) fronta. Poté, co na mne přijde řada, jdu na vyšetření k lékaři. Ten mi změří tlak, zeptá se mě, jestli se cítím zdráv a tak, poslechne si můj dech a následně na to mi zkontroluje uzliny, podívá se do pusy a proklepá mi břicho. Když je tento lékař spokojený, mohu jít na odběrové lůžko.

Na něj si sednu a položím ruku do speciální opěrky. Takto řádně vysáván sleduji televizi, dokud „vysávací“ přístroj nezapípá.

Pak už jen následuje plnohodnotná snídaně v podobě rohlíků a kafe a koly. Dostanu potravinový balíček, vitamíny (záleží, u jaké jste pojišťovny) a „obřad vysávání“ je u konce... Celé to zabere asi tak dvě hodiny, záleží na tom, kolik lidí ten den přijde.