Setkání v Kruhu "O vzduchu a dechu"
Přišel nenápadný, až skoro nesmělý člověk.s knížkami pod paží.
Rád se toulá přírodou, kde se po několika dnech vnitřně naladí na vnímání jemného "sdýchává se s přírodou".
Dostavuje se pocit jednoty s krajinou, kde si uvědomuje, že už to není jen on kdo pozoruje, ale je i pozorován.
Nastínil nám proč současní "civilizovaní" lidé ztratili jemnou schopnost čerpat moudrost přímo z pobytu v přírodě,
tak jak to umějí přírodní lidé, ať již indiáni či jiní.
Může za to naše vypěstovaná schopnost jednoznačných zápisů myšlenek pomocí alfabetického písma.
Od té doby se člověk stále více připoutával ke knihám a myšlenkám velikánů mezi námi a přestával si všímat svého
jemného spojení se vším.
Přestal vnímat dech jako prostředník vnějšího s vnitřním. Již nevnímáme vzduch jako duši viditelné krajiny.
Jakoby nemáme čas vnímat ani sami sebe.
Indiáni si uvědomovali co vzduch je a používalí posvátnou dýmku i pro jeho zviditelnění.
Tak to byly malé ukázky myšlení Jirky Zemánka, jak jsem si je v rychlosti zapamatoval.
P.S.Nedá mi, abych neuvedl alespoň jednu výstavu na které se PhDr Jiří Zemánek podílel jako kurátor projektu.
Je to "Ejhle světlo" - výstavy obrazů v Moravské galerii v Brně 2003-2004 a Jízdárně Pražského hradu 2004,
postavené dle jeho vlastních slov na tušené jednotě zázračnosti vidění vnějšího světa s probuzením "vnitřního srdce".
- skvělý stejnojmený katalog by mohl být k zapůjčení v knihovnách.
Životopis tohoto zajímavého člověka, a mnoho dalšího na čem se podílel, se dá najít na netu.
Chci tímto ještě poděkovat Netopýrovi za uspořádání setkání.
Aki