Zamyšleníčko - červen

Bylo období velkého sucha. Rostliny usychaly na vyprahlé zemi, dobytek i lidé se trápili žízní. Kukuřice na poli postupně chřadla a hrozilo, že brzy nebude ani co jíst. A tak se indiáni rozhodli požádat svého šamana, aby přivolal déšť. Šaman se vymlouval, že takové věci neumí. Ale když sucho neustávalo a prosby jeho lidí byly stále naléhavější, rozhodl se, že to zkusí…

Zavřel se ve svém týpí a po tři dny meditoval, cvičil a vykonával všelijaké očistné praktiky. Čtvrtý den brzy ráno vyšel ven, sedl si na zem a čekal. Indiáni se kolem něj shromáždili a netrpělivě čekali s ním. Ale déšť nepřicházel, na obloze se neobjevil jediný mráček a slunce už zapadalo. Všichni zklamaně odešli, ale šaman trpělivě seděl dál.

Když se krajinou rozhostila tma, prudce se zvedl vítr. Na půdu dopadly první kapičky vody, v mžiku se spustil hustý déšť. Indiáni vybíhali ze svých týpí, tancovali a radovali se, provolávali slávu svému šamanovi. “Ty jsi tak mocný!” říkali mu, “Přivolal jsi mraky, vítr a spustil jsi déšť!”

“Já?” podivil se šaman. “Já nic nepřivolal, jsem člověk jako vy a člověk přece nemůže poroučet přírodě – větrům, mrakům ani dešťům. Já jsem se jen za ty tři dny dal do pořádku. A když jsem v pořádku já, pak i moje okolí by mělo být v pořádku.”