Zamyšleníčko - říjen

První vyučovací den vešel profesor právnické fakulty. První věc, kterou udělal, bylo, že požádal o jméno studenta sedícího v první řadě:
- Jak se jmenuješ?
- Jmenuji se Nelson.
- Vypadni z mé třídy a už se nevracej! nařídil.
Nelson byl zmatený. Učitel kráčel k němu. Rychle vstal, vzal si věci a odešel ze třídy. Všichni byli vyděšení a rozhořčení, ale nikdo nepromluvil.
- Velmi dobře! Začněme. K čemu jsou zákony? zeptal se profesor.
Studenti měli stále strach, ale pomalu začali na otázku odpovídat.
- Mít v naší společnosti pořádek.
- Ne! Ne!
- Aby lidé, kteří dělají chyby, zaplatili za své činy.
- Ne! Ne! Zná někdo odpověď na tuto otázku?
„Aby byla prosazena spravedlnost,“ nesměle promluvila mladá dívka.
- Konečně! Spravedlnost! Ale co je to spravedlnost??
Všichni začínali být naštvaní na profesorův přístup. Odpovídali však dál.
- Chránit práva lidí ...
- OK. A dál?
- Rozlišovat dobro od zla, odměňovat ty, kdo dělají dobro ...
- Dobře ... tak odpovězte na otázku, udělal jsem správnou věc, když jsem vyhodil Nelsona ze třídy?
Všichni mlčeli, nikdo neodpovídal.
- Chci jednomyslnou odpověď!
- NE! Odpověděli jedním hlasem.
- Dalo by se říci, že jsem se dopustil nespravedlnosti?
- Ano!
- „A proč s tím nikdo nic neudělal? Proč chceme zákony a pravidla, pokud nemáme vůli je uplatňovat? Každý z vás má povinnost promluvit, když jste svědkem nespravedlnosti. Všich-ni! Všichni! Už nikdy nemlčte!
Jděte pro Nelsona. Koneckonců on je váš učitel, já jsem z jiného období.
Víte, když se nezastaneme svých práv, vytratí se důstojnost, a o důstojnosti nelze vyjednávat.“