Zamyšleníčko - září

Kwaku Ananse – tak se jmenuje africký pavoučí mužíček, o němž se vypráví mnoho příběhů – se již léta zlobil, že je mezi lidmi tolik moudrých mužů. Proto se Ananse rozhodl, že pro sebe a pro své potomky shromáží všechnu moudrost světa.

Vzal si proto velký hrnec s poklicí a vydal se s ní na pouť světem. Prošel mnoha zeměmi a dával lidem a zvířatům, které potkával, ty nejtěžší otázky. Když dostal moudrou odpověď, rychle nadzdvihl poklici svého hrnce, zašeptal tu moudrost do něj a spěchal dál. Když pak Kwaku Ananse po nějaké době uvěřil, že ve svém hrnci shromáždil všechnu moudrost tohoto světa, vydal se na cestu domů. Doma se však obával, že by mu mohl někdo jeho drahocenný poklad ukrást. Proto se rozhodl, že hrnec ukryje v nejvyšších větvích obrovského stromu. Ale jak se dostane se svým hrncem nahoru? Kwaku Ananse dostal – jak se mu zdálo – dobrý nápad: přivázal si hrnec hanami na břicho a pokoušel se s ním vyšplhat nahoru. Nepředpokládal však, že hrnec má tak velké rozměry, že nedokáže rukama ani nohama přes něj dosáhnout na kmen stromu. Po tři dny se marně pokoušel dostat se se svým hrncem na břiše vzhůru a pořád padal na záda.

Tak jej potkal zajíc a zeptal se:

"Kwaku Ananse, copak máš v tom hrnci?

Pavoučí mužíček bojácně odpověděl:

"To je velké tajemství, které ti nemohu prozradit. Ale musím ten hrnec ihned ukrýt v koruně stromu."

Tu zajíc pravil: "Nebylo by jednodušší, kdyby sis ten hrnec přivázal na záda?"

"Co to říkáš?" vzkřikl Kwaku Ananse. "Věřil jsem, že jsem do svého hrnce nachytal všechnu moudrost světa. Nyní vidím, že jsou pořád ještě šikovnější lidé, než jsem já."

Zuřivě si hrnec strhl z břicha a mrštil jím vší silou proti stromu, kde se rozletěl na tisíc střepů. A tak můžete moudrost opět najít po celém světě.