Zamyšleníčko - červen

Na Filipínách si lidé vyprávějí následující příběh:

Jeden král měl dva syny. Když zestárl, chtěl jednoho z nich ustanovit svým nástupcem. Shromáždil mudrce své země a povolal k sobě oba své syny.

Dal každému z obou pět stříbrňáků a řekl:

"Musíte za tyto peníze do večera naplnit síň v našem zámku. Čím, to je vaše věc."

Mudrci pravili: "To je dobrý úkol."

Nejstarší syn šel ven z města a potom šel okolo jednoho pole, kde dělníci právě sklízeli cukrovou třtinu a lisovali ji ve mlýně. Vylisovaná třtina ležela bez užitku kolem. Syn si pomyslel:

"To je dobrá příležitost, jak touhle neužitečnou věcí naplnit síň mého otce."

Dohodl se s dozorcem dělníků a oni pak vozili až do pozdního odpoledne rozdrcenou třtinu do síně. Když byla plná, šel ke svému otci a řekl:

"Splnil jsem tvůj úkol. Na mého bratra už nemusíš čekat. Udělej mne svým nástupcem."

Otec odpověděl: "Ještě není večer. Počkám."

Brzy na to přišel také mladší syn. Požádal, aby byla rozdrcená třtina opět odvezena. Tak se stalo. Potom postavil doprostřed síně svíčku a zapálil ji.

Světlo zaplnilo síň až do posledního místečka.

Otec řekl: "Ty musíš být mým nástupcem. Tvůj bratr vynaložil pět stříbrňáků, aby zaplnil síň neužitečnostmi. Tys nepotřeboval ani jediný peníz, a zaplnil jsi ji světlem. Zaplnil jsi síň tím, co lidé potřebují."