Zamyšleníčko - duben
Utažená svatozář
Pacient si stěžuje lékaři: „Pane doktore, třeští mi hlava. Je to příšerná bolest a ani na chvilku nepoleví. Nemohl byste mi na to něco předepsat?“
„Samozřejmě, ujistí ho doktor. „Ale bych vám chtěl položit několik otázek. Buďte prosím upřímný. Pijete hodně?“
„Jestli piju?“ spustí pacient rozhorleně. „Ani nápad. V životě jsem se alkoholu ani nedotkl. Vždyť je to metla lidstva!“
„Kouříte?“
„Nikdy jsem neměl cigaretu v ústech. Kouření je odporný zlozvyk.“
„Je mi to dost trapné se vás ptát na něco takového, ale… víte sám, že jsou i takoví muži. Neběháze po nocích za ženskými?“
„Ovšemže ne. Za koho mě máte?! Každý večer uléhám nejpozději v deset.“
„Řekněte mi ještě,“ nezvdává se doktor, „ta bolest v hlavě, na kterou jste si mi stěžoval, není náhodou taková ostrá a pronikavá?“
„Ano,“ přisvědčil hned pacient. „Přesně. Je to velmi ostrá a pronikavá bolest.“
„Tak už jsem doma příteli. Moc utažená svatozář. Trochu ji uvolníme a bude zase dobře.“
Potíž je v tom, že když opravdu žiješ podle všech svých ideálů, nedá se s tebou žít.