Ministerstvo zahraničních věcí
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Operační program výzkum, vývoj a vzdělávání www.stoupaninahoru.cz www.woodcraft.cz Kmenové zřízení STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR ČRDM - Česká rada dětí a mládeže ATOM - Asociace turistických oddílů mládeže ČR

Zamyšleníčko - září

Zamyšlení o úctě a indiánské kultuře

Hnědásek jitrocelový

Následující text jsem nenapsal. Jeho autorem je Dušan – Píta Ominí. S jeho souhlasem jsem text mírně upravil. Samotný originál vyšel v Poselství světa v kruhu a je zaměřen jako komentář již proběhlé akce. Myslím ale, že tento fakt je zcela nedůležitý. Poselství článku je úplně jinde. A rozhodně stojí za zamyšlení (změnu přístupu?). S autorovým svolením tedy uveřejňují následující text.

Další, již dvacátý třetí ročník českého pow wow byl skvělý. Ostatně jako vždycky. Velký dík patří celému organizačnímu týmu, díky nimž si můžeme užít krásné pow wow. Taky všem, co přišli v tanečních kostýmech i těm, co přišli podpořit. Nechci moc psát o tom, co všechno proběhlo, kdo se jak umístil atd. Spíš bych rád popsal pár momentů, kterých jsem si všimnul na nejednom z evropských pow wow. Nechci být v tomto článku příliš kritický, protože i tento ročník pow wow byl víc, než dobrý, jen bych rád inspiroval k určitému zamyšlení k tomu, co vše v tom můžeme udělat my sami, jak můžeme být inspirací.

Nejlepší, co může člověk udělat, je jít vlastním příkladem. Ale někdy k tomu nebývá dostatek času nebo příležitostí, člověk taky nemůže být na všech pow wow. Když jsme se rozhodli vydat cestou indiánských tradic, ať už toho nebo onoho kmene, nebo tradic pow wow, vždycky se, díky tomu, že nejsme příslušníci dané kultury, budeme ocitat tak trochu na tenkém ledě. Domnívám se, že o to více je nutné snažit se dělat vše s respektem, učit se, ptát se. Můžeme se ptát lidí, co jsou v dané věci „kovaní“, nebo můžeme jít přímo k prameni a ptát se indiánů z USA nebo Kanady. I díky internetu je to dnes možné, možnosti jsou neomezené.

Pro mě je vždycky bolestné, když vidím, že naše „hra“ zašla příliš daleko a chápu indiány, když pak něco z toho vidí na youtube a jsou naštvaní. Nelíbí se mi, když teenageři tancují s čapky elitní bojovnické jednotky, spolku Psích vojáku, to je pro mě absolutní neúcta a říkám si, proč tito lidé vlastně tančí, když si dané kultury neváží. Alespoň svým přístupem svou neúctu prezentují. Nebo když si někdo hraje na indiánského veterána některé z válek, tancuje v „uniformě“ s nášivkami spolku Psích vojáku, s nášivkami „vězněn při misi“, nebo třeba s nášivkami Lakota Vietnam veteran. Upřímně nechápu lidi, co si tohle na sebe dokáží vzít, když stále žijí indiánští veteráni, co si prošli peklem války. Vždycky říkám, že člověk by měl na pow wow (potažmo na táboření) nosit to, co by si byl schopen na sebe vzít i přímo před zraky skutečných indiánů, ať už na jejich pow wow, nebo jinde. Takže když bych si netroufl jet na jejich pow wow a tancovat tam s válečnou čapkou třeba oněch Psích vojáků, tak jaký mám pak důvod udělat to u nás, když se „nikdo“ nedívá? Jsem pak ke své cestě upřímný?

Nebo když vidím při mezikmenovém tanci tančit ženu z Německa v oděvu aztéckých válečníků. Otázkou je, jestli vůbec tato oblast patří na pow wow, to nedokážu posoudit, ale domnívám se, že tato „kategorie“ není součástí amerických pow wow. Aspoň jsem se s něčím takovým na těch málo pow wow, co jsem byl, nikdy nesetkal. Pro mě v tom však vyvstává stejná otázka – proč? Proč si tohle někdo na sebe vezme a to ještě v případě, že jde o ženu. Je to jako bych já na pow wow tancoval s insigniemi stále fungujícího černonožského spolku Bizoních žen. Nevím, jestli takový člověk chce jen zaujmout něčím „novým“, nebo je to jeho boj o indiánskou rovnoprávnost atd. Indiánské ženy mi říkaly, že u nich nikdy nebyl a není problém s feminismem, prostě každý ví, kde a v čem spočívá jejich role a jsou na ni náležitě pyšní. Ví, v čem spočívá jejich síla. Při spoustě černonožských obřadu hraje důležitou roli jak muž, tak i žena a jeden bez druhého se při vykonávání obřadu neobejdou. Indiánská žena prostě nemá potřebu tančit na pow wow jako muž. Proč taky.

Tím, že nám není indiánská kultura vlastní, je podle mě důležité být opravdu pozorný, vnímavý, ptát se a učit se. Podobným příkladem může být muž, který tančil v jelenicové válečné haleně, která je typická pro válečnické spolky Černonožců, jako jsou Šílení psi nebo Zuřící psi. Ano, všichni vycházíme z nějakých dobových materiálů, stylů oděvu atd., ale tyto spolky jsou u Černonožců stále živé a někteří jejich příslušníci při slavnostech tyto košile stále nosí. Osobně bych v tom případě raději volil jakoukoliv jinou košili v černonožském stylu, než si vzít na sebe tuto velmi specifickou a pak pořádně rozzuřit členy Zuřících psů, až se budou dívat na video z evropského pow wow :-)

Naše pow wow se zlepšuje, stále krůček po krůčku, mnohé staré nešvary se podařilo odstranit a je vidět, že se lidé učí a že je snaha urážet indiány co možná nejméně. I to, že na české pow wow poměrně pravidelně jezdí Apač Robert Soto se svou rodinou, je známka určitého posunu, kvality a dobré atmosféry tohoto pow wow. To, co pro to můžeme udělat my všichni, je jít vlastním příkladem a taky se nebát sem tam zajít za konkrétním člověk, a říci mu, vysvětlit mu, proč by třeba na sobě neměl mít danou rekvizitu, nebo jak by to mohl udělat jinak. Nejsem zrovna typ člověka, pro kterého je snadné za někým jít a říci mu věci, které nemusejí být úplně příjemné, ale učím se to. Nechci být v očích druhých za prudiče, ale mám pow wow a indiánskou kulturu natolik rád, že moc nechci, abychom ji nějakým způsobem, ať už z neznalosti nebo nedbalosti, pošlapávali. Už jen z úcty k samotným indiánům, kteří jsou stále nositeli svých tradic, a minimálně přes youtube nás po očku sledují. Tohle je pow wow nás všech, my všichni jej tvoříme a je jen na nás, zda se chceme učit a projevit úctu těm, od kterých to pochází a díky nimž si tohle všechno můžeme prožívat i tady u nás. Jsem nesmírně vděčný, že tuto možnost máme. Děkuji tedy všem, že jste prošlapávali tuhle cestu dávno přede mnou, že mám díky vám možnost zažívat si indiánský svět uprostřed Evropy, že mohu zpívat a tančit na písně a hudbu, kterou opravdu ze srdce miluji. Děkuji. Všichni jsme příbuzní.