Ministerstvo zahraničních věcí
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Operační program výzkum, vývoj a vzdělávání www.stoupaninahoru.cz www.woodcraft.cz Kmenové zřízení STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR ČRDM - Česká rada dětí a mládeže ATOM - Asociace turistických oddílů mládeže ČR

Jaké bylo Bláznivé ohnivecké setkání?

(21.11. 2017)
Stalo se » V LLM
Venku už byla tma, když jsme vystoupili z vlaku ve Skleném nad Oslavou. V čekárně jsme se přivítali s Tokhatamanim a za chvíli jsme si už povídali o čtyřech základních temperamentech. Po vyplnění testu jsme se dověděli, který temperament u koho právě převládá a někteří z nás byli překvapeni, jak jim test vyšel.
 
S cedulkou, na kterou jsme si napsali, jsme-li sangvinici, melancholici, cholerici nebo flegmatici, jsme se vydali na Bobří hrad. Abychom nezabloudili, čekali na nás na rozcestích čtyři lidé. A chovali se tak rozdílně!
První člověk se chtěl hned přátelit a bylo s ním veselo, pohostil nás šíleně sladkou teplou šťávou. Druhá osoba nás zrazovala, že nemá smysl někam chodit, až měli někteří chuť ji vytáhnout z podzimní melancholické nálady, což ji mírně rozladilo, pohostila nás pak studeným hořkým nápojem a poslala dál lesem. Potom jsme potkali člověka, kterého něco rozzlobilo, choval se proto trochu nepříjemně a dal nám jasně najevo, že už máme jít a ukázal nám další cestu. Nápoj, kterým nás pohostil, nás zahřál. Poslední člověk nám nabídl sladkou dobrotu a ať si k němu sedneme. A nám s ním bylo pěkně. Ale nakonec nám i on řekl, kudy dál, a došli jsme až ke srubu.
Tam už na nás čekal čaj, chleba a výborné pomazánky.
 
Popovídali jsme si, jak na nás setkání s typickými zástupci čtyř temperamentů zapůsobilo a zahráli si hry, při kterých jsme se navzájem poznávali a také jsme se hodně nasmáli. Tak to už zůstalo celý víkend. Kdyby někdo procházel kolem srubu, slyšel by častý hlasitý smích.
foto foto foto foto
Bobří hrad je nádherné místo. Dřevěný srub z roku 1920, kolem lesy, výhled na rybník.
Když jsme u něj zpívali ranní píseň, vznášela se nad vodou mlha, a slunce zářilo.
Potom zašlo za mraky a vynořilo se opět právě ve chvíli, kdy se na nás přijel podívat Bobr. Vyprávěl nám historii srubu a také o stromech, které viděl růst kolem něj. Vyprávěl nám o dobách, kdy většina z nás ještě nebyla na světě. To jsme právě dohráli s Ileyawin rozcvičku, při které jsme běhali a přiřazovali papírky s napsanými vlastnostmi k jednotlivým temperamentům. Následovalo zamyšlení s Tokathamanim, co dopsat ke větě: „Cítím se silný, když...“ a na srubu byli přilepeny velké papíry s nápisy: krása, pravda, síla, láska a my jsme obcházeli srub a dopisovali na ně svoje myšlenky. Potom jsme si vše společně přečetli.
 
Oběd byl moc dobrý, jako všechno, co nám Waštewin s Tawasenthou o víkendu uvařily!
Okeya s námi procvičoval hlasité a jasné vyjadřování a zkoušeli jsme si vedení sněmu.
Zajímavé také bylo povídání o „talking stick“, legendě jejího vzniku a důvodech, proč ji používají indiáni. Mnozí si začali tento obřadní předmět vyřezávat pro svůj kmen.
 
Mezitím probíhaly tajné přípravy na noční hru, i když to zatím vypadalo, že večer prožijeme s kytarou u krbu ve stále ještě nevytopeném srubu. Ale Wičakha vše připravil a najednou jsme se ocitli ve starodávném Řecku a bylo jen na nás, jestli bohové ochrání náš ostrov, nebo jej potopí pod mořskou hladinu.
Nejdříve jsme měli jen krátký čas na naplnění „měchů“ vodou z rybníka, potom všechna voda vyschla a putovali jsme po světlech, abychom v limitu tří hodin našli studnu, kam máme vodu nalít.
Nesli jsme s sebou asi dvacet pytlíků s vodou, se kterými jsme překonávali různé zapeklité úkoly. Některé úkoly se díky tmě a mokru stávaly velmi těžko splnitelné. I při nejlepší snaze pytlíky ochránit jsme jich měli stále méně a méně. Vystačí nám voda k naplnění studny?
 
Chodit v noci po lese, v mírném dešti, bylo pro mě, která žije v Praze, prostě nádherné. Cestou jsme potkali milou lišku, která měla žízeň. Za to, že jsme jí dali napít, jsme dostali dobrou radu. I kamenu jsme pomohli vyřešit těžký hlavolam a on nám pak poradil. Díky oslavné písni pro starý strom jsme trefili ke studni. Překvapilo nás příjemně, že i náš zbytek vody studnu naplnil a vyplavala modlitba, napsaná na korkovém špuntu. Tu jsme společně přečetli a ostrov byl zachráněn!
 
V neděli jsme se po veselé rozcvičce učili spolu s Waštewin, jak se komunikuje indiánskou znakovou řečí.
Bylo to zábavné a poměrně snadné. Netrvalo to dlouho a vyprávěli jsme si krátké příběhy.
Indi nás zaujal vyprávěním o své práci ve školních třídách, kde vztahy mezi dětmi nejsou v pořádku a dochází i k šikaně. Zahráli jsme si při tom hry, které pomáhají rozpoznat, jaké jsou v pravdě vztahy mezi dětmi, a pomocí prožitků mezi nimi i ledacos zlepšit. Dost smutné bylo zjištění, že  problémové děti jsou často ty, které svým zlobením jen volají o pomoc, protože se nacházejí v pro ně neřešitelné situaci doma. A na scénkách ze života jsme si ukázali, jaká komunikace je neefektivní, nebo druhé spíše naštve, a jak se s ostatními domluvit.
 
foto foto foto
V poslední hře jsme potřebovali jen lepicí pásku a na její kousky jsme psali dobré vlastnosti ostatních, které už známe nebo jsme si jich o víkendu všimli a lepili je ostatním zepředu na oblečení.
Odpoledne začal padat sníh, pro některé z nás to byl první letošní.
Uklidili jsme srub a v kruhu  poděkovali všem, kteří toto podzimní setkání připravovali.
Podle všech se moc povedlo!
 
Jitka Šlápotová
 
fotografie:
Tomáš Kouber - Okeya
Dominika Kukačková - Domča
Jan Bejček - Tokhatamani

Komentáře, diskuze

Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.


Kolik je sedm plus sedm ? (ochrana proti nevyžádanému příspěvku)

Nový příspěvek
Jméno:*
Email:
WWW:
Odpovědět:
Příspěvek:*
* Povinná položka
Příspěvky vyjadřují názory čtenářů. Správce těchto stránek nemůže ovlivnit jejich obsah a nenese za něj zodpovědnost. Vyhrazuje si však právo je odstranit.
Nepřijatelné jsou zejména urážky, vulgarismy, rasismus, neplacená reklama a příspěvky nesouvisející s příslušným tématem.
Pokud s něčím nesouhlasíte, uveďte důvod a přidejte argumenty. Jinak je váš názor k ničemu a nemá tu co dělat.