předchozí kapitola | následující kapitola | Zpět na obsah
2 Výchovný systém LLM: základní rysy
Liga lesní moudrosti je organizace, která praktikuje výchovný systém woodcraftu, jak ho vypracoval E. T. Seton. Ten se v mnoha aspektech podobá dalším, podobně zaměřeným organizacím, což je spojeno s komplikovaným historickým vývojem a osamostatňováním. Mnoho rysů je pak jedinečnými výchovnými nástroji specifickými právě pro výchovu v duchu lesní moudrosti (např. systém orlích per, velká míra samosprávy a důraz na malebnost ve všem).
2.1 Co je to woodcraft
Setonův woodcraft představuje pohled na svět, který se snaží srovnat pudové projevy a instinkty s rozumovou činností tak, aby vytvořily jeden systém. Určuje problémy tak, aby si životní projevy jednotlivých faktorů neodporovaly, ale aby se doplňovaly (Kupka a kol. 1991).
Myšlenka výchovy v duchu lesní moudrosti vznikla v 80. letech 19. století. Od té doby prošla změnami vhodně reflektujícími vývoj doby. Patnáct let po založení byl přidán program pro dívky, se zvyšující se urbanizací byl program orientován více do přírody a dnes vývoj a potřeby doby nejlépe reflektuje přepracovávání Svitku březové kůry a zařazování nových orlích per (nejnovější vydání: Liga lesní moudrosti: Praha, 2013).
Seton (1970) vnímal woodcrafterskou výchovu jako nástroj k vedení nové generace mladých Američanů směrem k šetrnosti, respektu, pokoře. Smysl woodcraftu hledal v tom, že se mladí lidé naučí mít radost ze života, hledat štěstí v drobnostech a doufal, že blízký vztah k přírodě v nich vzbudí potřebu šetrného (ekologického) chování. Dále pracoval s přirozenou potřebou mládeže být součástí skupiny jako nástrojem k vytvoření základů sociální loajality a přetvořil touhu starších po iniciaci mladších do bezpečných kanálů (zasvěcovací stezka).
Jako inspiraci pro woodcraftery Seton vybral ideálního indiána. Ten byl osobou reálnou a vycházející z prostředí Severní Ameriky. Dále byl fyzicky zdatný, vysokých morálních standardů a zároveň žil v jednotě s přírodou (Seton 1970). Následování stylu života a táboření původních amerických obyvatel se zatím osvědčuje jako nejlepší programová varianta, ale myšlenky woodcraftu ponechávají dostatek prostoru pro flexibilní přizpůsobení se lokálním hrdinům. Přiblížení mládeže jednoduchému způsobu indiánského života a táboření umožňuje zdravé probouzení a ventilaci instinktů, které v sobě děti mají. Samospráva pod vedením dospělých pak umožňuje jisté tvořivé formování a usměrňování všech instinktů (Klimánek, Kožíšek 1995).
2.2 Čtyřnásobný zákon – mravní kodex woodcraftu
Čtyřnásobný zákon představuje mravní kodex, podle kterého by se členové měli chovat. Myšlenkami se neliší od pravidel slušného chování každé civilizované společnosti. Čtyřnásobný zákon se vizuálně prezentuje jako čtyři světla vycházející z centrálního Velkého ducha. Z každého světla pak vycházejí tři paprsky. Světla jsou čtyři právě proto, že indiáni považovali číslo čtyři za magické – světové strany, roční období, životní etapy a další (Lynch 2004). V souladu s myšlenkou všestranného rozvoje ke každému světlu vede jedna cesta rozvíjející určitou stránku lidské osobnosti. Čtyřnásobný zákon je připomínán na důležitých kmenových či ligových akcích a většinou se vykládá jeho krátká verze (rozvinutá verze příloha 1)
Z centrálního velkého ducha vedou čtyři cesty.
Cestou Těla dojdeme ke světlu Krásy – buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu.
Cestu Mysli dojdeme ke světlu Pravdy – mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě podle pravidel.
Cestou Ducha dojdeme ke světlu Síly – buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej.
Cestou Služby dojdeme ke světlu Lásky – buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně
(Porsch a kol. 2011)
V období heteronomního vývoje morálky je dítě vystaveno působení starších členů skupiny, kteří se již ztotožnili s prvky Čtyřnásobného zákona. Když přejde do fáze autonomního vývoje morálky, může začít samo přemýšlet o tom, proč je Zákon formulován tak, jak je a proč je dobré ho dodržovat. Ve funkční skupině je pak jednodušší dětem vštípit morální zásady, protože když ostatní členové dodržují zákony, je menší pravděpodobnost, že by jedinec chtěl účelně vybočovat z funkčního systému. Zároveň starší členové, kteří si již prošli některými fázemi vývoje, mohou příznivě působit na mladší, a je tak zachovaná přirozenost učení se mladších od starších (Černá 1998).
2.3 Hlavní zásady woodcraftu
S respektem k potřebám soudobé společnosti, jako podporu pro tezi, že táboření má pozitivní dopad na člověka a pro lepší představu o směru, kterým se má táboření a činnost ubírat, vytvořil Seton (1970) devět hlavních zásad woodcraftu:
- Hnutí lesní moudrosti
- Táborový život
- Samospráva za vedení dospělých
- Kouzlo táborového ohně
- Výchovné prostředky v duchu lesní moudrosti
- Pocty podle stanovených měřítek
- Osobní vyznamenání za osobní výkony
- Ideální hrdina
- Malebnost ve všem
(Seton 1970, s. 7)
Přiblížení těchto zásad následuje.
Zásada 1. hnutí lesní moudrosti slouží k ozdravení a rekreaci člověka. Woodcraft by měl nabízet smysluplné využití času a dostatek prostoru pro celoživotní seberozvoj (Porsch a kol. 2011).
Zásada 2. táborový život spočívá v pohledu na táboření jako na jednoduchý život převedený do reality. Zároveň se jedná o vyvrcholení všech znalostí a schopností. V jednoduchosti přírodního života se mohou projevit přirozené instinkty (Porsch a kol. 2011).
Zásada 3. samospráva za vedení dospělých vnímá samosprávu jako důležitý výchovný nástroj woodcraftu. Již na začátku nechal Seton chlapce zvolit si náčelníka ze svého kruhu. Tudíž k němu ostatní chlapci vzhlíželi jako k přirozené, nikoliv uměle nastolené, autoritě (Seton 1970). Každý člen má právo vyjádřit svůj názor. S přibývajícím věkem mají členové možnost se více a více podílet na vedení kmene či rodu. I mladší členové mají právo si volit náčelníka Malé lóže.
Zásada 4. kouzlo táborového ohně zdůrazňuje oheň, jako symbol života, a tedy jako nedílnou součást táboření. Posezení kolem ohně vyvolává potřebu přemýšlet, zároveň je s ohněm spojen čas, který skupina stráví jako kmen. Oheň a pocit tepla mění dočasné táborové obydlí na domov (Porsch a kol. 2011).
Zásada 5. výchovné prostředky v duchu lesní moudrosti vychází z plnění orlích per (viz 3.2). Na rozdíl od zkoušek, které se obecně plní v mnoha jiných organizacích, systém orlích per dává možnost stanovení individuálního cíle a výběru zkoušky, která danému člověku nejlépe vyhovuje (Porch a kol. 2011). Vytváří se tedy široké pole pro přirozený, všestranný rozvoj.
Zásada 6. pocty podle stanovených měřítek navazuje na předchozí bod. Každý, kdo splní dané podmínky (např. sagamorem se může stát člen VL, který získal 24 OP, z každého světla 6) je oceněn udělením orlího pera. Díky tomuto systému je člověk sám sobě jediným soupeřem. V době, kdy je většina společnosti postavená na konkurenci (Dahms, Hazellrigg 2012), je to nezvyklý, leč účinný přístup.
Zásada 7. osobní vyznamenání za osobní výkony je nejlépe vyjádřena povídkou Stoupání na horu (viz příloha 2), kde hlavní postava stoupá na horu, aby dokázala své schopnosti. Téměř každý jedinec má potřebu získat uznání a odměnu. Symbolická orlí pera a jejich shromažďování na šerpě poct pokrývá tuto potřebu. Zároveň orlí pera nefungují jako odměna za splnění činu, ale spíše jako důkaz uznání ostatních, že člověk překonal sám sebe a vykonal úctyhodný čin (Porsch a kol, 2011).
Zásada 8. ideální hrdina zdůrazňuje důležitou roli vzoru/hrdiny ve výchově mládeže. Woodcrafterská činnost je inspirovaná indiány. I když si členové tvoří věci inspirované kmeny prérijních indiánů, nejedná se o „living history“. Ideální indián funguje jako dobrý vzor pro svou jednoduchost, schopnost žít v přírodě, vyváženost tělesné zdatnosti a vyšších motivů jednání. Erikson se v jedné ze svých prací vyjádřil, že původní obyvatelé „ jsou plnohodnotnou formou vyzrálého lidského žití, jež se často vyznačuje homogenností a prostou integritou, kterou bychom jim mohli občas závidět (2002, s. 104). Nejen z tohoto důvodu, ale i proto, že se jedná o reálnou historickou postavu, což dodává celému konceptu na realističnosti je ideální indián funkční vzor. Uvedené parametry splňuje mnoho přírodních národů, ale Seton, jakožto obyvatel USA, se snažil najít vzor blízký kultuře své země.
Zásada 9. malebnost ve všem velmi efektivně spolupracuje se zásadou ideálního hrdiny a s moderním požadavkem estetické výchovy. Po vzoru indiánů se členové snaží při táboření používat maximální možný počet věcí, které si sami vyrobili. Dochází k rozvoji estetického cítění a potřeba žít v krásném prostředí se velmi často z nejbližšího hmotného okolí přesouvá na vzdálenější (Kožíšek 1995c).
2.4 Symboly woodcraftu
Symbolika je důležitou součástí každé společnosti. Jedná se o soubor gest, objektů, výrazů, které zjednodušují komunikaci v dané skupině. Symboly reprezentují to, co je pro skupinu důležité a význačné (Rousseau 2002). Tato podkapitola popisuje nejdůležitější symboly woodcraftu tak, jak jsou dnes používány v LLM. Jedná se především o šerpu poct, štít, vlajku a pasovací kopí.
Šerpa poct
Šerpu poct tvoří pruh červené látky o šířce 10–15 cm. Členové VL mají šerpu v oblasti hrudníku ještě doplněnou o kulatý štít. Může být dozdobena třásněmi. Šerpa slouží jako prostor pro zobrazování dosažených hodností, mistrovství a splněných činů (orlích per). Nosí se přehozená přes pravé rameno (Seton 1930). Woodcraft nikdy nepoužíval sjednocené kroje; šerpa slouží jako jediný sjednocovací prostředek členů a jedná se tedy o velmi důležitý symbol. Seton (1930) vnímal šerpu tak, že jejím přehozením se z každého oděvu stává slavnostní a tento její rys zůstal zachován i dnes. Hledač cesty se přehozením šerpy stává plnohodnotným členem LLM.
Seton ve svém Svitku březové kůry (1930) popsal dva druhy šerp – pro malou lóži, pro velkou lóži a pro nositele titulu Sachema uvádí potřebu nosit šerpy dvě. Ovšem tento koncept se dnes nepoužívá a jediný rozdíl, který se zachovává mezi ML a VL, je našití štítu.
Znak
Znakem lesní moudrosti je starý indiánský symbol složený ze dvou rohů připojených ke štítu. Rohy znamenají útok; dále symbolizují krátké zahnuté rohy bizona, původního zvířete severoamerických plání. Štít představuje obranu sebe sama i ideálů lesní moudrosti. Spolu tvoří symbol zdatnosti a připravenosti (srov. Kopecká 2005, Porsch a kol. 2011).
Barevností znak odpovídá schématu azurově modré rohy a bílý štít. Modrá barva symbolizuje modrou oblohu, neboť woodcrafter chce žít pod modrou oblohou a mít jasné myšlenky čisté a jasné jako modrá obloha (Kopecká 2005). Bílá barva štítu pak představuje čistotu ideálů lesní moudrosti, a proto se ponechává bez dalších doplňků (Porsch a kol. 2011). Z ideálu modré oblohy pak vychází i heslo woodcrafterů „S modrou oblohou“. Spojení bílého šítu s modrými rohy vybral Seton pro woodcraft, i když je v dnešní době používán i dalšími podobnými tábornickými organizacemi (Kopecká 2005).
Vlajka
LLM nemá pro svoji vlajku žádný předpis a nejspíš v budoucnosti ani mít nebude. Při tvorbě se vychází z popisu v Setonově Knize lesní moudrosti. Z popisu vychází, že výše popsaný znak je umístěný na obdélník červené látky (obvykle v poměrech stran 2:3), který je na dolní straně ozdoben třásněmi z jelenice. Červená barva vlajky symbolizuje plameny Velkého Ducha, sněmovní oheň a jedná se o připomínku táborového ohně jako centra shromažďování i jedné z devíti hlavních zásad woodcraftu (viz 2.3). Strážcem ligové vlajky je náčelník LLM. Nejčastěji se ligová či kmenová vlajka vyvěšuje při sněmech a dalších důležitých událostech (Kopecká 2005). Každý kmen si může vytvořit svoji vlajku. Ta je pak často doplněná ještě o kmenový nebo znak čtyřnásobného ohně (Porsch a kol. 2011).
Pasovací kopí
Pasovací kopí se skládá z 30–40 cm širokého a 80–90 cm dlouhého pruhu flauše, který je připevněn na holi a ozdoben ocasními pery dravců. Jedná se o důležitý předmět, který slouží k pasování členů na vyšší hodnost, pokud jsou splněny všechny náležitosti. Po dobu sněmu se tradičně zapichuje za náčelníka kmene (Porsch a kol. 2011). Každý kmen má své pasovací kopí, které stráží jeden ze členů. Ligové pasovací kopí hlídá strážce pasovacího kopí. Hodnost strážce pasovacího kopí je čestná hodnost udílená osobě s nejvyšším dosaženým titulem v LLM. Pokud je takovýchto osob více, pak tuto funkci nese osoba nejstarší. Strážce kopí opatruje a bere jej s sebou na ligový sněm (Vnitřní řád LLM) 3.
Další symboly
Mezi další symboly patří např. obřadní plátno. Jedná se o plátno se schematickým čtyřnásobným ohněm a používá se hlavně při sněmech uvnitř budov. Venkovním ekvivalentem obřadního plátna je písková kresba (Porsch a kol. 2011). Vedle již zmiňovaných symbolů existuje celá řada dalších symbolů specifických pro jednotlivé kmeny (např. kmenový znak, ale také kmenový buben). V rovině individuální se často používají osobní štíty a bubny.
3Dostupné z: https://www.woodcraft.cz/index.php?right=cojellm_vnitrnirad[cit. 07.03.2017].
předchozí kapitola | následující kapitola | Zpět na obsah