---

předchozí kapitola | následující kapitola | Zpět na obsah

---

2. Metodologická část

Úvodem bych rád podotkl, že jsem si toto téma nezvolil náhodně. Jednak je zde můj zájem o studium soudobých dějin, pro které je typický interdisciplinární přístup. Právě fenomény na pomezí historie, antropologie a například sociologie nabízí badateli širokou paletu možností, jak k dané problematice přistoupit a jakým způsobem své poznatky interpretovat. Tato záliba studia dějin se v předkládané práci setkává s mým mnoholetým působením ve woodcrafterském kmeni, 2 kde jsem se setkával s ideály tohoto výchovného směru v období, kdy si mladý člověk formuje svůj hodnotový systém a utváří svou osobnost do dalších let života.

Jak bylo v úvodu práce popsáno, tuzemské woodcrafterské hnutí nepředstavuje rozhodně žádnou masovou organizaci, z uvedeného vyplývá i logický fakt, že pro svou relativní marginalitu nikdy nestálo v centru zájmu historiografického bádání. Zejména pak jeho nejmladší období, jak to bývá u řady historických procesů, je dobou zcela akademicky nedotčenou. Na druhou stranu právě toto období je nejsilněji zachyceno ve vzpomínkách a v kolektivní paměti dotčené komunity a je tedy potenciálně vhodné pro zpracování metodou orální historie (dále též OH). Zmíněný zájem o historické bádání, silný vztah k uvedené subkultuře 3 a snaha přispět ke zmapování v mnoha ohledech specifického volnočasového hnutí, představují základní tři pohnutky, které mne vedly ke zpracování tohoto tématu.

Předkládaná diplomová práce nahlíží na základní výzkumný cíl, tedy popsání procesu znovuobnovení Ligy lesní moudrosti (dále též LLM), prizmatem několika rovin. Vzhledem k relativní absenci "konvenčních" pramenů a sekundární literatury reflektující tento fenomén, představuje OH stěžejní metodu v oblasti získání a analýzy poznatků využitelných pro tvorbu interpretační části textu. Díky OH je možné, nejen pokusit se rekonstruovat faktografický a historiografický rámec předmětné události, ale na dané téma nahlédnout i z hlediska dějin každodennosti a mikrohistorie. Přestože tato práce není klasickou mikrohistorickou sondou, lze i zde naleznout jisté prvky typické pro tuto historiografickou subdisciplínu, mám na mysli především zkoumání úzce ohraničeného fenoménu. Z mého pohledu společenství osob, hlásící se k woodcrafterskému hnutí na přelomu 80. a 90. let minulého století, představuje právě takto definovaný ohraničený fenomén.

Půjdu-li však více do hloubky zkoumané problematiky, lze i tu ještě rozdělit na tzv. "velké a malé dějiny", kdy do těch "velkých" jsou zahrnuty procesy týkající se obnovení Ligy lesní moudrosti a činnosti s tím spjaté. Zatímco v těch "malých" jsou reflektovány právě změny, které toto vystoupení z ilegality přineslo do každodenního života jednotlivým oddílům, kmenům a jeho řadovým členům. Z tohoto pohledu se však ve své práci budu věnovat spíše oněm, pro woodcrafterské hnutí zásadním procesům, to vyplývá zejména ze skladby narátorů, kteří byli jejich stěžejními hybateli. Dějiny proměn každodennosti v rámci jednotlivých kmenů jsou relativně zpracovány ve sbornících vznikajících většinou u příležitosti jejich různých výročí.4 Případně poměrně detailně popsány na příkladech skautských oddílů, které v tomto ohledu nesou řadu shodných prvků.

Kromě zmíněné OH neméně důležitým zdrojem informací, který po celou dobu práce obohacoval svědectví získaná pomocí jednotlivých rozhovorů, byly písemnosti vztahující se k předmětnému období. Tyto kroniky, deníky, osobní dopisy nebo zápisníky naplněné pracovními poznámkami představovaly vítanou sondu do zkoumaného období. Přínos těchto písemností byl o to cennější, že jejich obsah nepodléhá zapomínání, sebereflexi, vyzrávání, změně postojů nebo zkreslování faktů, tedy slabinám, které jsou mnohdy na vrub OH přičítány. Zmíněné dokumenty mi pomohly mnohem lépe se zorientovat v jednotlivých svědectvích, připravovat se na další rozhovory a korigovaly další směřování práce.

Zde si dovolím připojit ještě jednu, mnohdy neprávem opomíjenou, sekundární přednost OH. Nebýt realizovaných setkání v rámci orálněhistorického výzkumu, jen stěží bych získal některé z těchto materiálů, na které si narátoři vzpomněli v průběhu rozhovoru a jali se je vyhledat v některé ze zaprášených beden uprostřed podkroví. To stejné platí i o kontaktech, případně odkazech na klíčové osoby, které jsem díky rozhovorům s narátory získal. V tomto ohledu si dovolím tvrdit, že OH může pomoci odhalit i písemné prameny, zejména ty osobního charakteru, které by byly pro historiky prakticky nedostupné a z velké části navždy ztracené.

Při zpracovávání tohoto tématu jsem tedy použil primárně metody OH, doplněnou o pramenný výzkum písemností převážně osobního charakteru. Za zvláštní zdroj informací, který je na pomezí orálněhistorického pramene, považuji soubor třinácti audionahrávek s již nežijícími představiteli woodcrafterského hnutí, který je obsažen v digitální sbírce LLM, a který zejména z pohledu etiky kladl vysoké nároky na citlivé zpracování takto získaných poznatků. Tyto nahrávky vznikly mezi lety 2001-2003, rolí tazatelů se ujali tehdejší členové vedení Ligy lesní moudrosti a narátoři byli z řad poválečné woodcrafterské generace. Jedná se o jakési varianty životního příběhu s akcentem na woodcrafterskou činnost dotčených, které jsou doplňovány otázkami ze strany tazatele. 5 Přestože jsou laicky vedeny po stránce metodologické, zachycují vzácné a dnes již nedostupné vzpomínky osob, které byly u československého woodcraftu prakticky od jeho počátků. Přestože se tematicky věnují spíše období poválečnému a době komunistického režimu, v jistých fragmentech životního příběhu se dotýkají i mnou zkoumané problematiky. Vzhledem k faktu, že tyto nahrávky nejsou veřejně přístupné a chybí u nich jakákoliv autorizace ze strany narátora, nepřikládám je jakožto přílohu této práce, stejně tak z nich neuvádím přímé citace. Informace v nich obsažené jsem použil jakožto pomocné pro dokreslení některých skutečností, popřípadě je volně parafrázuji v komparaci s dalšími zdroji. 6

Před samotným započetím práce bylo potřeba vymezit časově a teritoriálně její rozsah. Přestože již ze samotného názvu se zdá být toto vymezení celkem zřejmé, již v prvotních fázích bádání se vynořily okolnosti, které toto vymezení znesnadňovaly. Předně kontext česko-slovenský se ukázal jakožto velmi nevyvážený. Aktivity a aktéři spojení s procesem obnovy LLM měli převážně český, či spíše pragocentristický charakter. Vědom si této skutečnosti i nadále však ve své práci hovořím o československé Lize lesní moudrosti, neboť tak ji chápali i tehdejší woodcrafteři. Po 1. 1. 1993 se dále věnuji její již ryze české nástupnické organizaci. Časový rámec práce akcentuje zejména procesy, které mohly nastat po pádu komunistického režimu v roce 1989 až po první velkou personální výměnu ve vedení Ligy v letech 1994-1995. Pro důsledné uvedení kontextu a pochopení těchto dějů však v mnoha ohledech zasahuje i před toto období. To je dáno zejména tím, že období 80., ale v některých případech i 70. let, bylo klíčové pro formování osobností narátorů, jejž v období pádu komunismu sehráli klíčovou roli při obnově LLM, stejně tak se v těchto letech utvářely sítě kontaktů, osobních vazeb a přátelství, které těmto dějům poskytly nezbytné zázemí.

2.1. Orální historie

V této kapitole bych se rád krátce zastavil u metody orální historie, která mi posloužila jakožto základní pilíř při shromažďování, analýze a interpretaci dat. Prvotní volba této metody byla motivována zdánlivou absencí "konvenčních" pramenů ve všech výzkumných otázkách, ke kterým tato práce směřovala. Přestože se v průběhu bádání v některých ohledech podařilo získat přece jen dostačující množství písemných zdrojů, zejména osobní korespondence, posloužil orálněhistorický výzkum pro ověření některých tezí, jenž uvedené zdroje nabízely. Případně takto realizovaný výzkum pomohl zprostředkovat náhled na dané události širšího okruhu osob, které stály mimo uvedenou korespondenci.

V průběhu práce jsem se mohl osobně přesvědčit, jak cenným doplňkem, ale i nosnými tématy, mohou být vzpomínky jednotlivých narátorů, pokud se komparují s ostatními prameny. Při práci s touto kvalitativní metodou jsem volil postupy, které jsou detailně rozvedené v publikacích předních českých orálních historiků. 7 Zejména těmito tituly jsem se nechal inspirovat při tvorbě základní osy mého orálněhistorického výzkumu, posloužily mi v praktické rovině nejen při přípravě a realizaci samotných rozhovorů, ale rovněž mne metodologicky vedly při následném zpracování, třídění, analýze a interpretacích získaných dat.

Písemné zdroje, které měla metoda orální historie původně nahradit, se týkaly především období, které předcházelo oficiálním aktivitám po listopadu 1989. Pro toto období bylo typické, že jednotlivá a často nesourodá společenství vyznavačů woodcraftu se sdružovala na velmi volné bázi, neměla žádnou pevnou organizační strukturu a pokusy o jejich zmapování si lze jen velmi těžko představit jinou formou než právě rozhovory s pamětníky. Později se však ukázalo, že i další porevoluční období, kdy zmíněná organizace již byla formálně institucionalizována, je poměrně skoupé na formální dokumenty, které by mohly vysvětlit jednotlivé děje v rámci novodobé LLM. Svůj význam však orální historie sehrála i při sběru názorů a postojů zúčastněných woodcrafterů, díky čemuž se podařilo autentičtěji oprášit tehdejší nadšení a zápal pro společnou věc, ale mnohdy i deziluzi a rozčarování ze vzájemného nepochopení. Přínosem této metody tedy bylo nejen substituovat písemné zdroje, ale také v dílčích aspektech zachytit emoční rovinu popisovaných událostí.

Již ve fázi teoretické přípravy na terénní výzkum bylo zřejmé, že některé aspekty zkoumané problematiky bude možné rozkrýt zřejmě pouze využitím této metody. Vedle rozhovoru může mít orální historie i formu sepsaného zážitku, která se však od formy ústní odlišuje především možností autocenzury vypravěče, který se snaží korigovat svůj písemný projev tak, aby vypadal kultivovaně. Jeho vyjádření proto ztrácejí spontánní formu, neboť narátor volí projevy tak, že přemýšlí nad zvolenými slovy a výrazy. Naopak mluvený projev je daleko častěji spontánnější, vitálnější a konkrétnější, což vyplývá především z odlišného způsobu myšlení a prožívání vzpomínek narátora. Ústní forma, která je vedena formou dialogu, je rovněž podobnější běžné řeči, čímž lépe zachycuje atmosféru, která je popisována. Rozdíly mluveného a psaného projevu se proto uplatňují jak po obsahové stránce, formální stránce, tak po stránce syntaxe. 8 Právě z těchto důvodů byly jakožto zdroje informací preferovány osobně pořízené orálněhistorické rozhovory, a to i přestože se práce v mnoha ohledech opírá o různé deníky, případně autobiografické práce, 9 jejichž části mají formu podobnou orálněhistorickému životopisnému vyprávění.

Před započetím samotného terénního bádání jsem se, jakožto výzkumník/tazatel, musel vyrovnat s fenoménem "insiderství", tedy osoby, která z daného prostředí vzešla, do dnešních dob má k němu silný emoční vztah a řadu v něm stále aktivně působících přátel. Tento zvláštní, avšak nezcela ojedinělý, vztah badatele a prostředí přináší své výhody i stinné stránky. Mezi pozitiva bezesporu patří dobrá obeznámenost tazatele s prostředím, danou subkulturou, nepsanými pravidly, historií společenství, tedy vědomosti, které nezainteresovaný badatel musí složitě získávat při přípravě na daný projekt. Další výhodou v případě orálněhistorického výzkumu v takovémto případě je snadnější proniknutí ke klíčovým narátorům, jejich oslovení, přímá znalost kontaktů a osob, které mohou být při těchto osloveních nápomocné. Stejně tak lze v mnoha ohledech předpokládat větší otevřenost narátorů a jednodušší budování pocitu vzájemné důvěry. 10 Tato zmíněná pozitiva se mi v průběhu terénního výzkumu potvrdila a v mnoha ohledech jeho realizaci prokazatelně usnadnila. Když pominu zmíněné rychlé se zorientování v problematice, stěžejní bylo zejména získávání kontaktů a oslovování narátorů. Pokud jsem neznal daného narátora osobně, vždy se v rámci komunity našel někdo, kdo mi okamžitě přispěchal na pomoc a kontakt zprostředkoval. Stejně tak krátký rozhovor o "společných" známých, prožitých akcích nebo navštívených místech vždy spolehlivě navozoval pocit důvěry a jakési sounáležitosti mezi mnou a narátory a to i v případech, kdy nás od sebe dělilo několik generací. Mezi problematické aspekty takovéhoto vtažení do zkoumaného společenství může patřit zejména zaujatost a neobjektivita tazatele. 11 Tohoto limitu jsem se snažil si být v průběhu celého zpracování práce vědom a ke svému výzkumu jsem se snažil přistupovat maximálně objektivně. Tuto snahu dle mého názoru značně ulehčovaly dvě zásadní okolnosti. Předně od mého aktivního zapojení do woodcrafterské komunity již uplynulo téměř patnáct let a tento časový odstup a řada dalších životních zkušeností, které jsem získal v období dospívání a dospělosti, mne připravily být kritickým v náhledu na předmětné události. Za druhé zkoumaná problematika není společensky nijak kontroverzním, nebo dokonce traumatizujícím tématem, proto zde nejsou na tazatele - insidera kladeny takové nároky jako při výzkumech v sociálně mnohem exponovanějších komunitách. 12

2.2. Narátoři

Vzhledem k základnímu výzkumnému cíli práce, tedy zmapování obnovy Ligy lesní moudrosti v letech 1989-1990, jsem se při výběru narátorů zaměřil na klíčové osobnosti tohoto procesu. Jednalo se zejména o členy přípravného výboru pro obnovu LLM, kteří poté logicky stanuli ve vedení této organizace na počátku 90. let. V opozici k nim se nacházeli pamětníci z tzv. "poválečné generace woodcrafterů",13 kteří se sice povětšinou neangažovali přímo ve vedení nově obnovené LLM,14 avšak dění uvnitř ní jim nezůstalo lhostejné a aktivně se k němu vyjadřovali. Třetí významnou skupinu pro plánovaný výzkum tvořily osobnosti woodcrafterského (skautského, trampského) "disentu", kteří se zasloužili o přežití woodcrafterských myšlenek v období tzv. normalizace, přestože poté z nejrůznějších pohnutek dění v porevoluční LLM sledovali spíše zpovzdálí. Nutno podotknout, že zástupci výše zmíněných skupin se mnohdy mezi sebou prolínali a nelze tak striktně jejich zařazení kategorizovat.

Pokud se jedná o woodcraftery spadající do prvního definovaného okruhu osob, tedy ty, kteří bezprostředně stály u obnovy LLM, případně se nacházely v širším vedení této organizace, mohu konstatovat, že se podařilo kontaktovat a zapojit do výzkumu všechny doposud žijící aktéry z oněch dob. Zde musím zmínit, že jsem byl nepříjemně konfrontován s nejsmutnějším z limitů orální historie - tedy neustále se zmenšujícím okruhem žijících pamětníků. Přestože se zkoumané události odehrály "teprve" před 30 lety, velmi často jsem narážel na nemožnost si promluvit s přímými pamětníky, jelikož si už v tomto ohledu čas vybral svou daň. I přes výše zmíněné si dovolím tvrdit, že oslovení narátoři přestavují elitní společenství osobností, které byly zcela klíčové pro woodcrafterské hnutí 80. a 90. let. Z tohoto pohledu lze objektivně konstatovat, že narátoři, se kterými pracuje tento výzkum, představují zcela relevantní a v rámci zmíněných možností téměř úplný výčet klíčových představitelů tohoto procesu. Cílem této práce nebylo opomenout, či snad snížit význam "řadového woodcraftera", vždyť právě stovky příznivců tohoto hnutí a jejich každodenní činnosti mají hlavní zásluhu za přežití těchto myšlenek v nejtěžších obdobích našich soudobých dějin. Přesto s ohledem na zaměření výzkumné otázky se obracím primárně na osoby, které ve své době stály v popředí této komunity.

I přes původní záměr o jakousi genderovou vyváženost jsem v průběhu bádání nedokázal do výzkumu zařadit některou z pamětnic (která by splňovala výše uvedené požadavky) těchto procesů. Je to dáno zřejmě tím, že v tomto období (na rozdíl od pozdějších let) nevykrystalizovala ve woodcrafterské komunitě silná ženská osobnost angažující se na nejvyšší úrovni při její obnově. Existovaly sice i ryze dívčí oddíly a kmeny hlásící se k idejím woodcraftu,15 ale v rámci této historické sondy nepředstavují zásadní subjekty. Při rozhovorech s narátory jsem mnohdy narazil na pozitivní vliv manželky či přítelkyně, zejména v podobě skvělého zázemí, tolerance a ve chvílích těžkostí i mentální opory, ale ty se držely striktně stranou a nějakou zásadní úlohu si nepřipouštěly. Tato skutečnost je zřejmě historicky předurčena, celé generace prvorepublikových, poválečných a normalizačních woodcrafterů (stejně jako třeba skautů) byly převážně doménou chlapeckých oddílů, proto je logické, že ještě v 80. letech se v této subkultuře nenacházela dívka / žena, která by disponovala charismatem, díky němuž by se mohla prosadit mezi svými vrstevníky při těchto procesech. Teprve až 90. léta a začátek století nového, kdy celá naše posttotalitní společnost prožívala vlnu uvolnění a emancipace, přinesla i do woodcrafterského hnutí mnohem větší angažovanost žen při správě této organizace.16

Poté, co jsem si po prostudování dostupné literatury oživil a v mnoha ohledech doplnil mé vědomosti o československém woodcrafterském hnutí, definoval základní výzkumné otázky a cíle připravované práce, mohl jsem přistoupit k oslovování a shromažďování skupiny narátorů, kteří byli pokud možno přímými aktéry dotčených událostí. Vzhledem k požadavku na aktivní účast ve woodcrafterském hnutí sahající minimálně do 80. let, byl předem víceméně definován i přibližný věk narátorů, který se v době výzkumu pohyboval mezi 50-60 lety. Komunistickým režimem vytvořené vakuum17 způsobilo skutečnost, že tehdejší woodcrafterská komunita prakticky postrádala generaci ve středním věku. Prvorepublikový a pováleční woodcrafteři byli již v pokročilém věku18 na straně jedné a nová dorůstající generace mladých lidí hlásících se k odkazu E. T. Setona, jenž si i přes těžkosti normalizačního období dokázala najít cestu k těmto hodnotám, na straně druhé.

Co se týče počtu narátorů, měl jsem vytipováno přibližně 20 osob, které tvořily širší okruh osob zapojených do těchto událostí, tento připravený okruh jsem v průběhu výzkumu částečně doplňoval a modifikoval. Při realizaci rozhovorů jsem primárně oslovoval narátory dle jejich významu pro zkoumanou látku a další rozhovory jsem přestal realizovat ve chvíli, kdy došlo k tzv. "nasycení vzorku" a v rámci terénního výzkumu již nebyla získávána žádná další nová fakta.

V rámci terénního výzkumu (únor-květen 2018) byly nakonec realizovány rozhovory s jedenácti narátory,19 přičemž pro mou práci stěžejních osm následně krátce představím.20

Ing. Martin Kupka (*1958) - Logan21 - Od mládí členem a později vedoucím několika ochranářsko/woodcrafterských oddílů. V druhé polovině 80. let se narátor sblížil s Františkem Kožíškem - Biminijim a Danielem Hoffmannem - Wanblitankou, se kterými od roku 1989 připravoval ilegální obnovu LLM. Díky událostem listopadové revoluce tento svůj počin již mohli dokončit oficiální cestou a zejména díky jejich iniciativě byla na jaře roku 1990 znovuobnovena Liga lesní moudrosti. Zmiňovaná trojice i v dalších letech stála ve vedení této organizace, Martin Kupka zastával post prvního porevolučního náčelníka LLM.

Původem zootechnik po roce 1989 začal pracovat jako učitel na základní škole na Zbraslavi, později zastával několik let post ředitele ZŠ. Poté ze školství odešel a do dnešních dnů pracuje jako soukromý lektor anglického jazyka. Mimo to se dlouhodobě angažoval v České ornitologické společnosti a ve zdejší pobočce organizace Greenpeace. Martin Kupka je rovněž autorem řady přírodovědných článků a překladů několika knih.

MUDr. František Kožíšek, CSc. (*1963) - Biminiji - Občanským povoláním vědecký pracovník v oblasti hygieny vody, v tomto oboru je celosvětově uznávanou kapacitou (výrazná publikační a přednášková činnost).

Výrazně se angažoval při obnovení Ligy lesní moudrosti a byl jejím jednatelem. V tomto období sehrál zcela stěžejní úlohu při obnově a chodu celé organizace. Na podzim roku 1991, po osobních sporech s ostatními členy náčelnictva, z Ligy vystoupil.

Petr Vilhelm (*1958) - Willy - Byl součásti širšího okruhu osob bezprostředně zapojených do obnovy LLM. Po jejím znovuobnovení se aktivně podílel na její činnosti, zejména jako propagátor tábornických a zálesáckých dovedností. Je spoluautorem metodické publikace, o niž se programově opírá činnost soudobých woodcrafterských kmenů - Svitku březové kůry. Stejně tak je autorem řady článků o táboření, přírodě a expedicích do nedotčených koutů světa, které pravidelně podniká.

Ing. Jiří Macek (*1955) - Čiksika - Narátor je spojován zejména s legendárním pražským oddílem Neskenon. Velmi intenzivně se angažoval ve skautském a woodcrafterském hnutí. Stál u zrodu několika oddílů a woodcrafterských kmenů, v 90. letech se podílel na vedení Ligy lesní moudrosti a je autorem několika publikací s tábornickou tematikou (nejznámější Táboříme v týpí). Při této činnosti dbal zejména na výchovu nejmladších generací potenciálních oddílových vedoucích a systematické vzdělávání mládeže v dovednostech s těmito aktivitami spojenými.

RNDr. Ivan Makásek (*1944) - Hiawatha - Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a profesně pracoval v oblasti ochrany přírody (v letech 2003-2005 jako poradce premiéra ČR). Založil a vedl ochranářský časopis Nika (a stejnojmennou nadaci) a také časopis pro skauty a woodcraftery - Wampum Neskenonu. Byl celoživotním propagátorem tzv. Skautského ekumenismu - tedy sbližování skautů a woodcrafterů a vzájemného obohacování se svými programy.

Na jaře 1968 se zapojil do obnovy skautské organizace. Bezesporu patřil mezi nejvýznačnější postavy skautsko/woodcrafterského hnutí v období tzv. normalizace. Po revoluci pracoval jako profesionální ochránce přírody a ekologický novinář. Je autorem řady knih pro mládež a populárně naučných knih o kultuře severoamerických indiánů.

Ing. Jiří Červinka (*1950) - Brko - Proslul zejména v 80. letech, kdy spolu s manželkou Helenou a Ladislavem Tintěrou – Hombrem založil oddíl experimentální archeologie Mamuti (roku 1980 byli první, kdo v naší zemi zvolil experimentální archeologii jako hlavní náplň činnosti dětského oddílu). V tomto oboru se stali světovou špičkou a inspirovali řadu, ať volnočasových nebo akademických, projektů z této oblasti. Rovněž byl členem redakcí časopisů Wampumu Neskenonu a Nika.

Je spoluautorem knih Výpravy do pravěku, Velká pravěká past a dalších návodů z oblasti přírodních technik a pravěku, autorem knihy Výpravy do přírody aj. Napsal také několik povídek s náměty z dávné historie. Dlouhodobě se také zabývá turistickou výstrojí a výzbrojí, roky působil jako redaktor internetového portálu s touto tematikou www.svetoutdooru.cz.

Aleš Kapica (*1969) - Keny - Na přelomu let 1989-1990 zakládal E. T. Seton klub a s ním vstoupil do nově vzniklé Moravskoslezské ligy woodcraftu, je tedy pamětníkem počátků této svébytné odnože, která vznikla paralelně s LLM v Moravskoslezském kraji. Odtud však v roce 1992 odešel a byl nadále činným ve woodcrafterském hnutí, dále již pod hlavičkou LLM. Spolupracoval například na vydání jedné z nejobsáhlejších knih o woodcrafterské minulosti - Kniha o woodcraftu. Narátor se profesně věnuje informatice s důrazem na síťové programování a je akademickým pracovníkem na Fakultě elektrotechniky ČVÚT.

Josef Bláha (*1952) - Řešetlák - Narátor celoživotně působil v nejrůznějších skautských a turistických oddílech, je autorem několika knižně vydaných táborových her a publikací s tematikou volnočasové výchovy mládeže. Do povědomí v této komunitě vstoupil zejména jakožto blízký spolupracovník a přítel Jaroslava Foglara, když v 80. letech vedl jednu z družin jeho legendárního oddílu "Hoši od bobří řeky". V období 80. a 90. let se aktivně pohyboval na pomezí woodcraftu a skautingu.

2.2.1. Oslovení narátorů

Kontakt na většinu narátorů byl veřejně dostupný na nejrůznějších internetových stránkách22 věnujících se problematice woodcraftu, táboření ochrany přírody a dalším podobným volnočasovým aktivitám. Řada z narátorů má za sebou také intenzivní publikační činnost, proto získání kontaktů nebyl v tomto projektu žádný problém.

Prvotní kontakt jsem učinil vždy prostřednictvím emailu, kde jsem své představení modifikoval s ohledem na skutečnost, zda jsem se v minulosti s narátorem poznal osobně, případně jsem odkazoval na společné známé nebo na způsob, jak jsem na dotyčného získal kontakt. Dále jsem vysvětlil poměrně obšírně výzkumný záměr a důvody, proč oslovuji právě jeho. Stejně tak jsem se krátce zmínil o metodě OH a zdůvodnil, proč byla zvolena. Závěrem jsem uvedl další varianty kontaktů, možnosti osobních setkání a samozřejmě avizoval ochotu jakékoliv nejasnosti vysvětlit.

Původně jsem (v duchu metodologických doporučení) plánoval uskutečnit přípravné setkání za účelem precizace témat a následného plynulejšího nahrávání samotného rozhovoru. Nicméně celou tuto fázi nakonec v praxi nahradila intenzivnější emailová, případně telefonická komunikace.

Poté, co byly splněny podmínky obeznámení se s tématy, stanovení okruhů otázek a získání narátorů, mohl jsem přistoupit k logisticky nejnáročnější části, a sice samotnému sběru informací v terénu.

2.3. Rozhovory

K nahrávání rozhovorů jsem přistoupil s ideou, že se pokusím s každým z narátorů realizovat jak "životopisná vyprávění", tak následně tematicky laděný strukturovaný rozhovor. Tento formát se nakonec podařilo v plné míře realizovat u sedmi narátorů. Jeden narátor23 žádal rovnou přistoupit k interview, vzhledem k jeho všeobecné publicitě a řadě knižních titulů, ve kterých je jeho životní příběh dostatečně reflektován. Další specifickou skupinou "narátorů" byly osoby, které sice ochotně souhlasily s rozhovorem na dané téma, ale z různých pohnutek si nepřály toto setkání nahrát a dále archivovat, preferovaly, abych si výstup z něj odnesl pouze ve formě písemných poznámek.24

Při komunikaci ohledně místa a data setkání jsem se vždy snažil vyjít narátorům vstříc, aby bylo možné nahrávání uskutečnit pokud možno v jejich domácím prostředí a oni měli v tomto ohledu maximální komfort. Preference domovů mých narátorů se mi osvědčila i s ohledem na dohledávání nejrůznějších materiálů, na které si v průběhu rozhovoru vzpomněli. I přes tuto mou snahu jsme museli několikrát uskutečnit rozhovor na pracovišti narátora, ale třeba také v kavárně nebo čínském bistru. Dalším specifikem některých rozhovorů byla přítomnost manželky nebo známého,25 kteří o probírané téma projevili taktéž zájem, neboť toto období prožívali společně s narátorem. Nutno dodat, že tato skutečnost nikdy nenarušila samotný rozhovor a tyto třetí osoby se vždy držely důsledně stranou, maximálně pomohly narátorovi připomenout nějakou skutečnost, pokud se na ně obrátil s tím, že si nevybavuje konkrétní detail. Nicméně připouštím, že například při přítomnosti manželky nemusel být narátor v některých aspektech životního příběhu zcela otevřený.

Jak jsem uvedl výše, při realizaci rozhovorů byl zvolen, pro orálněhistorický výzkum nejtypičtější, formát dvou rozhovorů, tedy životního příběhu a následného doplňujícího rozhovoru. Pro potřeby této práce by pravděpodobně postačovala varianta detailně strukturovaného rozhovoru s akcentem na klíčové otázky. Přesto jsem se rozhodl terénní část pojmout komplexně pro případ následných analýz a dalšího využití takto získaného materiálu. Z velké části se jedná o osobnosti, které mají širokou škálu aktivit a nebyly aktivními jen ve woodcrafterském hnutí, ale mají co říci i k fenoménům skautingu, trampingu, ochrany přírody, různých vědních oborů atd. Právě z těchto důvodů si umím představit, že mnou získaný materiál může být částečně využitelný i při výzkumu těchto nebo obdobných témat.

2.3.1. Životopisné vyprávění

V rámci prvního setkání byl narátor vyzván k líčení svého životního příběhu s odkazem, že je vhodné toto vyprávění pojmout komplexně, tedy nejen optikou aktivit spojených s woodcrafterským hnutím. I přesto prakticky všichni narátoři velmi silně akcentují svůj vztah k woodcrafterským ideálům a to, jak silně to ovlivnilo jejich životy.

Ze svého dětství vypichují momenty, které u nich zapříčinily silný vztah k přírodě a na ni navázaný styl života. Velký důraz věnují času strávenému v nejrůznějších oddílech, přírodovědných nebo ochranářských sdruženích a podobně. Dále odkazují, kromě rodičů, na jejich oddílové vedoucí, případně další silné osobnosti, které se pro ně staly morálním a intelektuálním vzorem a zásadně tak ovlivnily jejich další vývoj. Všichni z narátorů se sami později aktivně angažovali ve vedení různých oddílů, woodcrafterských kmenů a trampských skupin, což dramaticky ovlivnilo i jejich osobní životy nejen po stránce rodinné, ale i profesní. Jejich vášni pro tento způsob života26 se samozřejmě musely přizpůsobit jejich partnerky, výchova dětí, ekonomický chod domácnosti, kariérní kroky v rámci jejich profesí a podobně.

Vzhledem k faktu, že oslovení narátoři patřili v těchto ohledech mezi nejaktivnější z tehdejšího skautsko/woodcraftersko/trampského společenství již od dob svého mládí a na prahu dospělosti věnovali maximum své energie a času renesanci a obnově těchto hnutí, je pochopitelné, jak zásadně to ovlivnilo jejich osobní životy. Toto silné sepětí a provázání osoby narátora a zmíněné intenzivní a široké pole jeho aktivit je třeba mít na paměti při následné práci s realizovaným rozhovorem ohledně jeho životního příběhu.

Tato silná jednostrannost a fixace na dané téma samozřejmě pro mnou realizovaný výzkum nebyla překážkou, spíše naopak, řada otázek byla většinou odpovězena již v rámci prvního setkání a velké části těchto rozhovorů byly pro mne přínosné a využitelné. Problém by samozřejmě mohl nastat, pokud tyto životní příběhy bude chtít využít další badatel pro poněkud odlišné téma, ten si mezi záplavou informací z woodcraftersko/trampského prostředí bude muset hledat střípky každodennosti civilního života.

2.3.2. Tematický rozhovor

V závěru prvního setkání jsem se vždy z praktických důvodů snažil sjednat termín druhého rozhovoru tak, aby se uskutečnil v horizontu 3-5 týdnů. Tedy s dostatečně dlouhým odstupem pro zpracování a analýzu životopisného vyprávění a konkretizaci témat pro následné interview, ale současně tak, abychom náš předchozí rozhovor měli oba dva alespoň částečně v živé paměti. K druhému rozhovoru jsem vždy přistupoval se sérií široce otevřených témat, ke kterým se jednotliví narátoři vyjadřovali. Tato témata vycházela primárně z cíle práce, tedy historiografického zmapování procesu obnovy LLM a byla pro většinu narátorů společná pouze s jistými modifikacemi, které vycházely z konkrétního backgroundu dotyčného, případně se odvíjely od informací získaných v rámci životopisného vyprávění.

Během zmíněného následného rozhovoru jsem se snažil zjistit náhled a postoj narátorů zejména na tato témata:

Komunity osob, v rámci kterých přežívaly woodcrafterské ideály v období tzv. normalizace - Snaha o popsání společenství a jednotlivců, kteří zejména v 80. letech zintenzivňovali svou činnost a vytvořili platformu, na jejímž základě byla LLM v roce 1990 obnovena. Definovat různorodosti jednotlivých skupin, identifikovat stěžejní osobnosti této doby, vysledovat začátky budoucích ideologických a mezigeneračních rozporů. Zaznamenání skutečnosti, jak ilegální woodcrafterská činnost ovlivňovala běžný chod života.

Aktivity a kroky spojené bezprostředně s aktem obnovy LLM - Jak na bázi ilegální organizace (jaro-podzim 1989), tak následně po sametové revoluci, když musely být řešeny praktické otázky formálního charakteru. Přípravný výbor, programové prohlášení, seminář o E. T. Setonovi, první číslo ligového časopisu, stanovy organizace, ustavují sněm atd.

Rozběhnutí běžné agendy a institucionalizace hnutí - Formování náčelnictva,27 první velké akce, nastavování mantinelů a pravidel, v rámci kterých měla organizace fungovat. Ideologické spory, které toto období přineslo a gradovalo odchodem řady členů a bylo jednou z příčin rozpadu původního vedení a kompletní personální obměny v čele LLM.

Nejvýznačnější osobnosti zkoumaného procesu - Názor jednotlivých narátorů na osoby, které stály přímo u obnovy LLM v letech 1989-1990. Martin Kupka - Logan, František Kožíšek - Biminiji, Daniel Hoffmann - Wanblitanka, Petr Vilhelm - Willy. Případně dle konkrétního historického kontextu narátora i další osobnosti.

Československý a mezinárodní kontext - Vnímání nerovnoměrného počtu příznivců v rámci Československé federace, "pragocentrické" složení vedení LLM, centrální versus regionální správa organizace. Dále popsání prvních kroků při navazování kontaktů se zahraničními woodcrafterskými organizacemi, reflexe jejich tehdejšího stavu woodcraftu ve světě a z toho plynoucí rozčarování.

Fenomén nabyté svobody - Zachycení pocitů jednotlivých narátorů z celospolečenského uvolnění, které přinesla svoboda po pádu komunistického režimu, definování hlavních přínosů v rámci woodcrafterského hnutí a popis proměny, které tento jev vyvolal, stejně tak akcentování i případných úskalí, které díky tomu bylo nutno překonat. Porovnání tehdejší nekritické euforie v kontextu zkušeností získaných po několika desetiletích odstupu.

Reflexe po 30. letech - Téma navazující na předchozí otázku, tedy zhodnocení tehdejších představ a ideálů o dalším směřování a fungování organizace, jak jej vnímali narátoři v období předmětných událostí a porovnání s reálným vývojem (případně současným stavem, jsou-li s ním obeznámeni), který přinesla další léta.

Samozřejmě toto není úplný výčet témat, která se v jednotlivých rozhovorech objevovala, nicméně je to jakési nastínění tematických mantinelů, ve kterých se jednotlivé rozhovory odehrávaly. Konkrétní okruhy debat se přizpůsobovaly individuálně osobě každého narátora a jsou patrné z "Protokolů rozhovorů" a "Karet narátorů".28

2.3.3. Zpracování rozhovorů

Po absolvování každého z rozhovorů jsem v horizontu několika málo dnů zpracoval tzv. "Protokol o rozhovoru" a "Kartu narátora".

Ve zmíněném protokolu jsem se snažil krátce shrnout, jak proběhlo kontaktování narátora, jeho přístup k projektu, průběh samotného rozhovoru - zejména nestandardní okolnosti, které se vyskytly, zhodnotit přínos získaných informací a zmínit dohodnutou další komunikaci, případně konkrétní kroky, které budeme dále podnikat (dodání dalších materiálů, doplňující setkání, zprostředkování kontaktu apod.).

Karta narátora obsahuje zejména jeho biogram a poté tzv. "Kondenzovaný rozhovor". Zde jsem popsal tematicky všechny oblasti, kterých se rozhovor týkal s akcentem na má zájmová témata. Většinu rozhovoru jsem volně parafrázoval a vybrané úryvky z rozhovoru zaznamenával doslovně pro jejich pozdější použití. Jednotlivé tematické oddíly nebo citace jsem doplňoval časovým údajem, aby byla následně usnadněna práce s pořízenými nahrávkami pro případné další zájemce.29

V případě prvního rozhovoru jsem se po takto vytvořeném shrnutí pokusil stanovit okruhy otázek pro následné setkání, tyto poznámky jsem si znovu prošel bezprostředně před interview a případně do nich implementoval poznatky, které byly získány v uvedeném mezidobí. Stejně tak jsem si průběžně vedl pracovní seznam tezí a poznatků, které byly v rámci jednotlivých rozhovorů zmíněny a ty jsem se snažil při dalších rozhovorech ověřovat, případně zaznamenat na daný fakt názor ostatních narátorů.

Následně při tvorbě empirické části jsem již pracoval pouze s takto vytvořenými podklady a k nahrávkám samotným jsem se vracel již jen minimálně. Primárně jsem pořízené rozhovory analyzoval pouze po stránce obsahové. Tedy snažil jsem se extrahovat maximum informací ke zpracovávané problematice a ty následně komparovat, jak mezi jednotlivými narátory, což mělo za cíl získat plastický obraz vnímání těchto událostí jednotlivými protagonisty, tak s ostatními zdroji. Nicméně v této části si dovolím stručný postřeh, který náleží spíše "analýze jazykové", respektive "analýze prostředí".

Zrekapituluji-li si ty desítky hodin nahrávek, případně rozhovory při jejich příležitosti vedené nebo emailovou komunikaci, musím vyzdvihnout neobvyklou uhlazenost mluvy většiny narátorů. Přestože mnohdy přirozeně sklouzávali do hovorové češtiny, vždy se striktně vyhýbali jakýmkoliv vulgarismům nebo hrubým výrazům a to i tehdy, když bylo cítit, že se k někomu nebo něčemu staví vyloženě negativně. Díky tomu byly realizované rozhovory vždy nanejvýš příjemné nejen po stránce obsahové, ale i kultivovaností, s jakou probíhaly.

Druhým jednotícím prvkem, který jsem zaznamenal v soukromí narátorů, bylo zařízení jejich obydlí, to může o dotyčném rovněž mnohé prozradit. Všechny byty, které jsem v rámci terénního sběru informací navštívil, působily na první pohled velmi stroze a prostě zařízeny. To přičítám faktu, že narátoři celý život preferovali pobyt v přírodě a žili maximálně činorodý život, díky tomu pro ně jejich městské byty byly pouze nezbytnou "noclehárnou" po dobu pracovního týdne. Dalším vysvětlením může být jejich preference nekonzumního stylu života, která se samozřejmě odráží i na "standardech" bytové kultury, ty jsou poněkud odlišné od požadavků většinové populace. Nejvíce jsem však v těchto bytech byl fascinován jejich "jedinou" dominantou a tou byla obrovská knihovna (mnohdy ve formě stohů knih roztroušených v různých částech bytu) plná titulů napříč nejrozmanitějšími obory lidského vědění, to mi vrchovatě potvrzovalo renesanční založení osobností, s nimiž jsem měl možnost dlouhé hodiny hovořit. Nepřeberné množství titulů zde bylo většinou doplněno desítkami deníků, kronik, dopisů a jiných tiskovin vztahujících se k jejich celoživotní vášni, tedy woodcrafterské činnosti.

Zohledním-li tyto dva postřehy, mohu přesvědčeně konstatovat, bez ohledu na životní osudy a činorodě strávené životy, se kterými jsem se obeznámil v rámci tohoto projektu, že si získali všichni mí narátoři hlubokou úctu a sympatie již v rámci společenské konverzace před započetím samotného nahrávání, což se doufám pozitivně odrazilo jak na rozhovorech samotných, tak i na mém přístupu k celé práci.

2.4. Další prameny

Jak bylo uvedeno výše, tato práce se kromě poznatků získaných v rámci orálněhistorických rozhovorů též opírá i o další zdroje informací. Jedná se zejména o listinné dokumenty osobního charakteru a částečně také o sekundární literaturu věnující se woodcrafterskému hnutí, jemu podobným uskupením a tituly popisující dobový společenský kontext. Dále při tvorbě této práce byla využita tehdejší dobová periodika spojená se zkoumanou problematikou.

2.4.1. Osobní listinné dokumenty

Do první skupiny zdrojů patří zejména osobní korespondence, která v druhé polovině 80. let představovala primární komunikační kanál mezi skupinami a jednotlivci sympatizujícími s idejemi woodcraftu. Již v těchto dopisech, které mnohdy měly formu otevřených listů a cíleně byly v dané komunitě volně šířeny za účelem zprostředkování komunikace co největšího počtu jedinců, lze nalézt první pokusy a znovusjednocení woodcrafterského hnutí do jakési polooficiální organizace. Stejně tak zde může ovšem vystopovat i první ideové rozpory a náznaky budoucích sporů mezi jednotlivými názorovými frakcemi.

Listinná korespondence samozřejmě nezaniká obnovením Ligy lesní moudrosti a i pro pochopení prvních let fungování této organizace představuje nenahraditelný zdroj. Pro tuto dobu je stěžejní zejména komunikace nejrůznějších opozičně laděných jednotlivců s náčelnictvem LLM, jimi vedené debaty ohledně dalšího směřování a s tím spojená kritika oficiálního vedení. Stejně tak institucionalizace woodcrafterské organizace a s ní spojená běžná agenda s sebou přináší oficiální korespondenci s nejrůznějšími úřady, zápisy z jednání, smlouvy apod., tedy dokumenty, které pochopitelně v období tzv. normalizace byly nemyslitelné.

Tato korespondence byla získána především z oficiálních sbírek, kterými disponuje ústředí LLM.30 Zejména osobní korespondence z pera poválečné generace woodcrafterů, tedy dnes již nedostupných pamětníků, poskytla cenný náhled na jejich tehdejší postoje a objasnila některé jimi konané kroky v inkriminovaném období. Stejně tak doplnila události popisované narátory, avšak většinou z opozičního, tedy poněkud odlišného, pohledu.31 Nicméně i písemnosti vztahující se ke společenství narátorů, případně k nim samotným, poskytly sondu do jejich tehdejších myslí a pomohly mi pochopit jejich o tři desetiletí mladší osobnosti. Díky tomu jsem se mohl efektivněji vyrovnat se selektivitou jejich paměti, korekcí názorů, proměnami životních postojů a dalších faktorů, které mohly, ať již záměrně, nebo nevědomky, implementovat do svých tvrzení v rámci orálněhistorických rozhovorů. V tomto ohledu uvedená korespondence, kromě doplnění některých detailních faktů, posloužila zejména jako korekce potenciálních slabých stránek OH.32

Dále do této kategorie pramenů můžeme zařadit nejrůznější oddílové a kmenové kroniky,33 se kterými jsem se v rámci bádání setkal. Nejkomplexněji byla využita zejména "Kronika Ligy lesní moudrosti"34 - tedy chronologické mapování chodu organizace zaznamenávané jejím oficiálním vedením. Tyto materiály však přes svou obsahovou poutavost a nádherné grafické zpracování mohly poskytnout pouze jisté zpřesnění datace některých událostí, případně spojit takové události s určitými osobami, nicméně žádná nová zásadní zjištění a informace jsem z těchto kronik získat nedokázal. Je to zřejmě dáno tím, že jsou psány relativně povrchně a zakládají si spíše na malebném zaznamenání jednotlivých událostí, více než na striktní objektivitě a úplnému zachycení konkrétních dějů. To je však pochopitelné, jelikož v případě oddílů, kmenů a stejně tak kroniky LLM se jedná svým způsobem více o literární (a grafické) dílo než o oficiální dokument přesně monitorující daný subjekt.35 V tomto ohledu bych si dovolil tvrdit, že tyto kroniky (tedy v historiografickém bádání jeden ze zcela běžně uznávaných pramenů) podléhají mnohem více jakémusi zkreslení a stylizaci než jiné, mnohdy více kritizované a zpochybňované zdroje historických informací.

Do podobné kategorie bych mohl zařadit také osobní deníky jednotlivých narátorů, do kterých mi bylo v rámci setkání umožněno nahlédnout a případně si jejich části ofotit. Ty však pro mne měly větší přidanou hodnotu, jelikož jejich tvůrci zde mnohdy nešetřili osobními názory a k tehdejším tématům se vyjadřovali kriticky a objektivněji. To pramenilo z toho, že tyto jejich poznámky většinou měly zůstat soukromou záležitostí a nebyly, na rozdíl od zmíněných kronik, určeny širšímu publiku. Po letech pro mne znamenaly možnost stejných komparací mezi tehdejšími a současnými názory jednotlivých narátorů jako výše zmíněná korespondence. Toto srovnání bylo většinou o to intenzivnější, jelikož jednotlivé zápisy v denících jsem procházel osobně s jejich tvůrci a tak jsem tyto proměny (případně utvrzení) jejich životních postojů měl zprostředkováno i s jejich komentáři.

2.4.2. Dobová periodika

Jakýsi kompromis mezi osobní korespondencí, v níž mnohdy byly uveřejňovány sáhodlouhé obhajoby nebo naopak oponentury s určitými názory, které hýbaly tehdejší woodcrafterskou komunitou a mezi glorifikovaným popisem ligových akcí na stránkách kronik, představuje obsah dobových časopisů z tohoto prostředí vzešlých. Periodik zabývajících se volnočasovými hnutími, skautingem, trampingem a pobytem v přírodě existovala celá řada, pro potřeby této práce však byly využity zejména dva tituly bezprostředně navázané na společenství woodcrafterů, které v inkriminované období představovaly stěžejní komunikační médium a částečně navzájem opoziční platformy pro vyjadřování názorů.

První z těchto periodik představoval oficiální časopis LLM - "Bizoní vítr",36 který vychází jakožto čtvrtletník od jara 1990 do dnešních dnů. Tento časopis je tvořen redakční radou přímo navázanou na náčelnictvo LLM a je distribuován v rámci organizace s minimálním přesahem do širší veřejnosti. Zejména v mnou popisovaném období tvořil klíčový komunikační nástroj37 v rámci woodcrafterského hnutí a pomáhal tehdejšímu vedení Ligy organizovat činnost na celorepublikové úrovni a současně prezentovat a prosazovat jejich ideové představy o směřování organizace.

Právě nespokojenost s některými kroky náčelnictva a s vývojem woodcrafterského hnutí dala vzniknout opozičně laděnému titulu - "Wampum Neskenonu", jehož přispívatelé se rekrutovali převážně ze starší generace woodcrafterů, která měla poněkud odlišné představy o směřování obnovené LLM. Tento časopis kontinuálně vycházel již od roku 1974, avšak pouze jakožto periodikum oddílu Neskenon. Teprve od roku 199138 byl distribuován jak v rámci woodcrafterské komunity, tak i volně prodejný na novinových stáncích. Vydávání tohoto časopisu zaštítil Ivan Makásek,39 tedy jeden z výrazných kritiků tehdejšího vedení LLM, který na jeho stránkách poskytoval prostor jemu podobně laděným osobnostem.

Zejména v první polovině 90. let se vůči sobě oba časopisy ideologicky vymezovaly a v tehdejších číslech můžeme nalézt vzájemné "filipiky" a navzájem si odporující pojednání "o smyslu woodcraftu". Mimo tato konfrontační témata40 byl obsah samozřejmě primárně naplněn inspirací pro oddílovou činnost, reportážemi z uskutečněných akcí, ať již domácích nebo exotických expedic, přírodovědnými články, návody na výrobu tábornických předmětů, recenzemi knih a řadou dalších rozmanitých témat vztahujících se k zaměření organizace. Oba tyto časopisy, i přes vzájemné vyhranění, po dlouhá léta představovaly obrovský zdroj inspirace pro řadové členy a obohacovaly program jednotlivých kmenů a oddílů.

V rámci této práce jsem však uvedená periodika posuzoval spíše jako jednu z několika třecích ploch mezi různými názorovými proudy v tomto hnutí. Z tohoto pohledu vyplývá i zaměření článků, které z jejich obsahu bylo pro mne relevantní, jednalo se převážně o texty, které reagovaly na ideové směřování woodcrafterské organizace.41

Poslední "periodikum", které bylo pro potřeby této práce systematičtěji využito, představuje "Totemová deska". Jedná se o tzv. "Metodický zpravodaj Ligy lesní moudrosti", který byl vydáván nezávisle na zmíněném Bizoním větru dle potřeby 4-6krát ročně. V této tiskovině je většinou k nalezení slovo náčelnictva k aktuálnímu dění, kalendář plánovaných akcí na nejbližší období a organizační pokyny k nim. Přestože se jedná o ryze praktický dokument, pomohl mi v rámci práce přesněji zmapovat časovou souslednost jednotlivých událostí a také proměnu organizačních postupů a schopností vedení LLM v prvních letech jeho působení.

Dále byl pochopitelně využíván tehdejší tisk, kde sporadicky vycházely články a reportáže odkazující na dění v LLM. Tento jev byl však spíše ojedinělý a nahodilý. Jednotlivé tituly, ke kterým se ve své práci několikrát odkazuji, proto uvádím pouze v poznámkovém aparátu a v seznamu použité literatury.

2.4.3. Sekundární literatura

Fenomén woodcraftu se v akademické tvorbě vyskytuje sice relativně často, většinou však pouze jakožto doplňující jev okrajově související s dominantním zkoumaným tématem. Narazit na něj můžeme například u prací věnujícím se ekologickému hnutí v Československu,42 hojně se objevuje v titulech zabývajících se pedagogikou a volnočasovými výchovnými směry,43 nejčastěji odkazy na woodcrafterské hnutí můžeme zaznamenat u knih, které pojednávají o jemu blízkém trampingu a skautingu v našich zemích.44 Naopak téměř vůbec není toto hnutí reflektováno v dílech, které zkoumají sociální a politické procesy v československé společnosti.45 Co se týče historiografického zpracování tohoto tématu, na rozdíl například od zmíněného trampingu a skautingu, je badatelskou činností dlouhodobě opomíjeno, výjimku tvoří několik titulů vzešlých pouze ze samotné woodcrafterské komunity, o kterých se zmíním dále. Zejména pak jeho nejnovější období není literárně dotčeno prakticky vůbec. 46

Z tohoto pravidla nijak zásadně nevybočují ani nejrůznější bakalářské, diplomové, rigorózní a disertační práce, a to i v případě, že z jejich textu je zřejmé, že jsou mnohdy psány aktivními členy tohoto hnutí. Myšlenek woodcraftu využívají zejména pro podporu svých tezí, případně je používají jako jakýsi širší rámec, do kterého zasazují jimi zkoumaný fenomén. Opět se v těchto studiích nejčastěji setkáváme s tématy volnočasových hnutí, výchovných směrů, všeobecného rozvoje člověka, ochranou přírody, outdoorovými aktivitami a specifickými subkulturami dnešní společnosti, tedy jevy, pro které může být woodcrafterské hnutí jedním ze jmenovatelů.

Co se týče sekundární literatury s woodcrafterskými tématy, můžeme ji rozdělit na dva základní okruhy. Zaprvé se jedná o tituly věnující se zejména praktickým činnostem a inspirací pro každodenní woodcrafterskou činnost,47 jejich obsah však nemá pro tuto práci přílišného využití, i když konsekvence jejich vzniku se v některých aspektech dotýkají procesů, o kterých budu pojednávat v dalších částech.

Dále se jedná o literaturu, jež také vzešla ze soudobého woodcrafterského prostředí a pokouší se reflektovat historiografické a filozofické otázky s ním spojené. Zde bych uvedl zejména práce Františka Kožíška,48 jednoho z nejuznávanějších znalců E. T. Setona a historie woodcrafterského hnutí. Dále komplexním přístupem a seriózní prací s pramennými zdroji se vyznačuje obsáhlá monografie Tomáše Studenovského pojednávající o průkopníkovi československého woodcraftu - Miloši Seifertovi.49 V současné době jmenovaný pracuje na publikaci, která by se měla zabývat navazujícím obdobím 1945-1989, což nás svedlo ke společné práci při odhalování archivních materiálů, jelikož se naše badatelské okruhy částečně překrývají v období 80. let, stejně tak pan Studenovský plánuje využít fragmenty mnou pořízených rozhovorů. Dále bych rád uvedl dílo Libora Pechy,50 který reprezentuje generaci prvorepublikových woodcrafterů a ve své obsáhlé publikaci prezentuje, kromě historiografického popisu vývoje československého woodcraftu, zejména jeho filozofické aspekty a polemizuje s jeho současným stavem. Tato kniha pro mne představovala další náhled do mentality prvorepublikové a poválečné generace se všemi jejími traumaty, které se odrazily na nepochopení s tehdejšími osobnostmi ve vedení obnovené LLM. Zmíněné tituly, stejně jako řada dalších, se však obrací k období, které je již mimo časový horizont této práce. Jejich těžištěm jsou osobnosti, které stály u zrodu woodcraftu, případně se podílely na jeho etablování v Československu, stejně tak historické události v nich popisované jsou limitovány komunisty násilným přerušením fungování woodcrafterské organizace na počátku 50. let minulého století. Tyto publikace sice nebylo možné bezprostředně využít při tvorbě textu této práce, nicméně mi poskytly detailnější náhled na historii tohoto hnutí, díky čemuž jsem mohl lépe pochopit některé procesy, které se odehrály na počátku jeho znovuobnovení. Stejně tak mi informace obsažené v těchto publikacích umožnily fundovanější rozhovory s některými z narátorů, jelikož ti se samozřejmě mnohdy odchýlili mimo časové vymezení tématu hluboko do woodcrafterské minulosti.51

Za zmínku stojí rovněž kniha, která vznikla u příležitosti 50. výročí pražského skautsko-woodcrafterského oddílu Kruh.52 Ta je z velké části založena na rozhovorech se členy oddílu napříč několika generacemi a mapuje vývoj tohoto společenství od období tzv. normalizace do současnosti. I přestože tato studie je realizována na poměrně úzkém společenství, byla pro mě přínosná zejména v poznání proměn každodennosti v rámci činnosti takovéhoto kolektivu v inkriminovaném období. Tedy procesů, které jsem ve své práci nemohl uchopit, jelikož jsem s woodcrafterským hnutím pracoval jakožto s celkem.

Podobně důkladnou sondu ze života jednoho oddílu/kmene nabízí ve své trilogii Ivan Makásek.53 Ten v ní představuje dějiny legendárního předrevolučního skautského oddílu Neskenon, který se však svou činností a programem hlásil spíše k woodcrafterskému hnutí. V třetím díle se věnuje i společenství dalších oddílů a kmenů, které se v okolí Neskenonu sdružily do společenství Midewiwin.54 Přestože je tato trilogie silně poplatná osobě autora a v mnoha ohledech nekritická a glorifikující některé skutečnosti, představuje pravděpodobně nejkomplexnější sondu do dějin jednoho z oddílů, který byl výkladní skříní skautské a woodcrafterské činnosti od 60. do 90. let minulého století.

V předkládané práci jsem mimo jiné pracoval s konceptem nuceně uzavřeného společenství v rámci normalizační společnosti, jak jej ve své knize nastínil Miroslav Vaněk55 a následnou proměnou, jakou umožnilo a vyvolalo nabytí svobody po revoluci v listopadu 1989.

Vzhledem k faktu, že woodcrafterské společenství bylo po celou svou historii uskupením relativně nekonfrontačním, apolitickým a v podstatě rozředěným mezi příznivce dalších podobných hnutí, navíc díky své marginální členské základně bylo hnutím společensky nevýrazným, je pochopitelné, že nemělo zásadní přesah do klíčových společenských a politických procesů v naší zemi. Proto o něm nenajdeme zmínky v literatuře zabývající se v obecnější rovině normalizací, přestavbou, listopadovou revolucí a následnou tranzicí společnosti, z tohoto důvodu zde není tato literatura uváděna, i když v dílčích aspektech pro zasazení do dobového kontextu byla použita.

Poté, co byly shromážděny a zanalyzovány zdroje informací, ať již původní pramenné povahy nebo v podobě rozhovorů s pamětníky dotčených událostí, bylo možné přistoupit k práci na empirické části textu. V té bych rád přehledně zmapoval nejen samotný průběh obnovy LLM na přelomu let 1989/1990, ale též období tomu předcházející, zejména s ohledem na definování společenství, v rámci kterých si dokázala woodcrafterská komunita alespoň částečně udržet svou identitu. Další část práce bude popisovat následný vývoj v počátcích novodobé historie této organizace, opět s důrazem na historiografické popsání jejího vývoje, ale současně též se pokusí reflektovat, jakou proměnu toto hnutí prodělalo při transformaci z roztroušeného poloilegálního společenství do fungující volnočasové organizace. Sametová revoluce sice tuzemské woodcrafterské komunitě přinesla tolik vytouženou svobodu, ale současně ji postavila na začátek zdlouhavého a bolestného procesu zmíněné transformace. Zachytit nejpodstatnější události tohoto procesu bude rovněž úkolem následujících kapitol.

---

² V rámci woodcrafterské komunity se pro základní organizační jednotku používá označení "KMEN". Jedná se o sdružení několika jednotlivců, kteří společně vyvíjejí woodcrafterskou činnost, paralelu například u skautů můžeme nalézt v podobě "ODDÍLU".
³ Existuje několik definic "subkultury", ve svém nejobecnějším pojetí se však shodují, že se jedná o skupinu se specifickými kulturními znaky, které ji odlišují od většinové kultury. Přestože subkultura nese odlišné znaky v rámci životního stylu, chování, hodnot a norem, je nedílnou součástí této většinové kultury. (JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2007.) V tomto případě tedy nepředstavují subkulturu pouze samotní woodcrafteři, ale též skauti, trampové a obecně lidé vyznávající podobné hodnoty a přístup k životu v přírodě. Dokladem takovéhoto širšího pojetí budiž fakt, že většina "skautů", "trampů" a "woodcrafterů" se nikdy necítila být dogmaticky příslušníkem pouze jedné z uvedených skupin, ale volně se pohybovali v rámci nich.
⁴ Např. Půlstoletí Kruhu: mapování padesáti let oddílu Kruh. Editor František ŠPINKA, editor Kateřina VELÍŠKOVÁ, editor Josef HOLEČEK, editor Sára ROESELOVÁ. Praha, Liga lesní moudrosti 2017.
⁵ Pravděpodobně se nejedná o žádný připravený sled otázek, ale spíše o volnou diskuzi.
⁶ Nalezení těchto nahrávek mne přimělo k myšlence svou prací, respektive získanými rozhovory tuto sbírku doplnit a následně nadále rozšiřovat, díky čemuž má toto hnutí šanci získat zcela unikátní archiv vzpomínek na téměř celé (prozatím stoleté) období své existence. Tedy materiál zcela unikátní v kontextu skutečnosti, že se jedná o jedno z nejstarších volnočasových hnutí na světě, které i dnes, alespoň v našich podmínkách, působí v prakticky nemodifikované podobě.
⁷ Např. VANĚK, Miroslav a Pavel MÜCKE. Třetí strana trojúhelníku: teorie a praxe orální historie. Praha, Karolinum 2015. Případně VANĚK, Miroslav, Pavel MÜCKE a Hana PELIKÁNOVÁ. Naslouchat hlasům paměti: teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2007.
⁸ VANĚK, Miroslav a Pavel MÜCKE. Třetí strana trojúhelníku: teorie a praxe orální historie. Praha, Karolinum 2015.
⁹ Např. vzpomínková trilogie: MAKÁSEK, Ivan, Kluci z Dakoty: příběhy z období ilegálního skautingu. Praha, NIKA 2003, Kluci z Neskenonu: cesta ekumenického skautingu. Praha, NIKA 2004, Kluci z Neskenonu a lidé z Midé. Praha, NIKA 2006.
¹⁰ Více o důležitosti navázané důvěry mezi tazatelem a narátorem VANĚK, Miroslav, MÜCKE, Pavel. Třetí strana trojúhelníku: Teorie a praxe orální historie. s. 135.
¹¹ Problematice insiderství se věnoval Miroslav Vaněk ve svém příspěvku s názvem Teorie a praxe OH: malé ohlédnutí za padesáti lety organizované orální historie ve světě a dvaceti lety její existence v ČR. Brno 2017.
¹² Tak, jak to popisuje například JESSEE, Erin. The Limits of Oral History: Ethics and Methodology amid highly politicized research settings. dostupné http://ohr.oxfordjournals.ogr cit. 25. 5. 2018
¹³ Vzhledem k tomu, že se jednalo o osoby narozené převážně mezi lety 1910-1940, bylo nereálné od nich získat přímá svědectví, nicméně jejich názory jsou zachyceny v audio-sbírce, která se nachází ve sbírce LLM. Dále jsou jejich postoje patrné z intenzivní korespondence, která proběhla mezi nimi a tehdejším vedením LLM v letech 1990-1994.
¹⁴ Výjimku z tohoto tvořili J. Novák - Hukvin, K. Doleček - Sýc, M. Stárek - Mahykan, kteří se po roce 1990 aktivně zapojili do činnosti náčelnictva LLM.
¹⁵ Např. Dívky táborového ohně nebo Tussilago.
¹⁶ Výše uvedené teze ohledně role žen ve woodcrafterském hnutí jsou však spíše jen mými pocity a zmíněný fenomén by si jistě zasloužil studii sociologickou. V rámci mého historiografického bádání nad tématem woodcraftu 80. a 90. let nemám ambice v tomto ohledu dojít k nějakým uceleným a vědecky podloženým závěrům.
¹⁷ Zejména 50. léta minulého století představovala pro československé obyvatelstvo natolik traumatizující období, že jen stěží mohlo mít chuť se nějak masověji zapojit do ilegálního volnočasového hnutí.
¹⁸ Zástupci ze zmíněné generace již v době tvorby této práce pochopitelně nebyli k dispozici a jejich svědectví tak čerpám pouze z dochovaných pramenů osobního charakteru, vzpomínek narátorů, případně z výše zmíněných audionahrávek s některými z nich.
¹⁹ Přestože pouze osm z nich souhlasilo s pořizováním nahrávky - viz níže.
²⁰ Jejich obšírnější biogramy lze nalézt v kartách narátorů v přílohové části této práce.
²¹ V rámci této práce budu mnohé klíčové aktéry uvádět i s jejich přezdívkou. To vychází ryze z praktického důvodu, neboť v rámci rozhovorů, stejně jako ve zkoumané komunitě, nebo v pramenném materiálu se většinou vyskytují spíše tyto přezdívky a mnoho z woodcrafterů se navzájem civilním jménem ani nezná. Tato skutečnost je běžná i v dalších obdobných volnočasových společenstvích, avšak s rozdílem, že u woodcrafterů se jedná o tzv. "lesní jména", která nejen že charakterizují svého nositele, ale jsou udělovány až po sérii nejrůznějších zkoušek, ke kterým je adept přizván po uvážení společenstvím nositelů těchto lesních jmen. Tento proces je opět inspirován obdobnou zvyklostí prérijních indiánů a tvoří jedno ze specifik woodcrafterského hnutí. (více například práce Hany Konečné - Tvoření přezdívek a hypokoristik ve woodcraftu, dostupné online na https://www.woodcraft.cz/index.php?right=filozofie_napsali&cl=tvoreni_prezdivek&odd=woodcraft).
²² např. www.woodcraft.cz, www.bushcraft.cz, www.indiancorral.cz, www.oldcso.birdlife.cz, www.csop.cz atd.
²³ Ivan Makásek
²⁴ Jednalo se o Evu Weislovou, dceru Karla Dolečka, která argumentovala, že předmětem našeho rozhovoru je její otec a jeho aktivity, tudíž není potřeba audio-vizuálně zaznamenat její vzpomínky. Dále se jednalo o Ivu Hoffmannovou, druhou manželku zesnulého Daniela Hoffmanna a jednoho z jeho nejbližších přátel Juliuse Moravce, kteří vědomi si kontroverznosti osoby, ke které se vyjadřovali a citlivosti některých okolností, taktéž si nepřáli zaznamenat svá svědectví. Mimo tyto tři narátory, s nimiž rozhovory probíhaly takřka plnohodnotně s výjimkou pořízení nahrávky, jsem absolvoval přibližně další desítku setkání s pamětníky dotčených událostí, jednalo se však spíše o schůzky informativního charakteru, přesto byly důležité pro vysvětlení některých událostí a získání řady materiálů.
²⁵ I přes mé taktní naznačení, že by byl vhodnější formát rozhovoru pouze mezi čtyřma očima. Více viz jednotlivé "Protokoly o rozhovoru".
²⁶ Téměř každovíkendový pobyt v přírodě, vedení dětského oddílu/kmene, práce na ekologických/ochranářských projektech, intenzivní publikační činnost na zmíněná témata - to vše pod dohledem k těmto aktivitám nepřátelsky naladěného režimu.
²⁷ V prostředí woodcrafterské organizace je "NÁČELNICTVEM" myšleno vedení Ligy lesní moudrosti nebo případně vedení kmene, tato terminologie odkazuje na kmenové zřízení severoamerických indiánů, jehož prvky jsou implementovány do chodu tohoto hnutí. Náčelnictvo zpravidla tvoří: Náčelník - osoba nejvýše postavená v hierarchii Ligy/kmene, zodpovědná za chod a fungování (disponuje právní subjektivitou pro jednání jménem organizace). Ohnivec - člověk, který má na starosti duchovní a filozofickou stránku směřování hnutí/kmene, řídí slavnostní setkání, je neformálním zástupcem náčelníka apod. Písmák - neboli jednatel, vede agendu, jedná s úřady, řeší každodenní praktický chod zejména po administrativní stránce. Strážce wampumu - hospodář. V podmínkách budoucí LLM se tento orgán časem rozrostl o další činovníky především administrativního rázu, nicméně nastíněné pozice odpovídají původnímu historickému pojetí, které bylo v rámci woodcrafterských organizací tradiční.
²⁸ Viz jednotlivé přílohy.
²⁹ Ke klasickým kompletním přepisům jednotlivých rozhovorů jsem nepřistoupil z důvodů zejména praktických a časových, přestože pro následnou analýzu a interpretaci dalšími zájemci by byly bezesporu komfortnější. Pro účely této práce však mnou zvolený formát byl dostačující, proto jsem ho pro jeho časovou efektivnost využil.
³⁰ Nejedná se o klasický archiválně tříděný materiál, ale spíše o mnoho krabic a několik skříní osahující dokumenty nejrůznějšího charakteru, které jsou nějakým způsobem spojeny s československým woodcrafterským hnutím v horizontu několika předchozích dekád. V rámci rešerše pramenů bylo nutné tyto dokumenty projít, což přerostlo ve snahu o jejich komplexní uspořádání po stránce tematické a současně pokus o jejich chronologickou dataci, a tím vytvořit jakýsi provizorní archiv této organizace. Tyto snahy nebyly vždy jednoduché vzhledem k tomu, že mnohé dokumenty se dochovaly jen z části nebo poškozeny. Přestože z uvedených dokumentů pro potřeby této práce byla využita jen jejich část, podařilo se tak vytvořit přehledný soubor materiálů pokrývající posledních přibližně 40 let woodcrafterského hnutí. Tato sbírka chronologicky navazuje na archiválie vztahující se k československé Lize lesní moudrosti v období 1. republiky, nacistické okupace a nástupu komunismu, které celoživotně kompletoval Miloslav Vavrda a jež jsou od roku 1992 uloženy v Národním pedagogickém muzeu J. A. Komenského v Praze, čímž kompletuje téměř stoletou historii tohoto hnutí na našem území z pohledu původních písemných pramenů.
³¹ Zprostředkování částí této korespondence po realizovaných rozhovorech poskytlo mnohým narátorům vysvětlení nepříjemných konfliktů, případně nedorozumění, které si ve svém nitru po dlouhá desetiletí nesli.
³² Komparace tehdejších a současných postojů jednotlivých narátorů (tedy nadšených "mladíků" versus zralých mužů) by rovněž stála za samostatnou analýzu.
³³ Jednalo se zejména o kroniky kmenů a oddílů, které byly spjaty s osobami mých narátorů, např. Bílý Wampum, Neskenon, Tecumta, Bílý Orel, E. T. Seton klub, Čej - ka - Leška apod.
³⁴ Díl I. (což není úplně nejpřesnější označení vzhledem ke skutečnosti, že kroniky Ligy lesní moudrosti byly psány po celou dobu její oficiální existence, tedy po celá 20., 30. a 40. léta), která vznikla mezi lety 1990-1996, zejména za přispění Radky Skoupilové - Waštewin.
³⁵ Opět by se zde nabízela analýza, nakolik jsou tyto kroniky spíše uměleckým dílem a z jaké části mohou posloužit jakožto objektivní historický pramen.
³⁶ Historicky tento časopis navázal na oficiální tiskoviny československé woodcrafterské organizace - "Vatra" (1922-1934) a "Hlasatel" (1934-1948). V roce 2008 byl "Bizoní vítr" přejmenován na "Woodcraft".
³⁷ Jehož role byla později oslabena příchodem internetu a část agendy tohoto časopisu se přesunula na oficiální ligové stránky.
³⁸ Časopis vycházel do roku 2006.
³⁹ Byl vydáván pod jím vedený ekologickým sdružením NIKA.
⁴⁰ Která byla zastoupena v menšinovém poměru.
⁴¹ Více o těchto časopisech a jejich úloze při etablování woodcrafterského hnutí v první polovině 90. let přímo v empirické části textu.
⁴² Např. FAGAN, Adam. Environment and democracy in the Czech Republic: the environmental movement in the transition process. Cheltenham: Edward Elgar, 2004. MOLDAN, Bedřich. Podmaněná planeta. Praha, Karolinum, 2015. MOLDAN, Bedřich. (Ne)udržitelný rozvoj ekologie: hrozba i naděje. Praha, Karolinum, 2001. JEHLIČKA, Petr. Ve stopách severoamerických indiánů: Kořeny českého environmentalismu ve woodcraftu, In sborník k 150. výročí narození E. T. Setona, 2010. HRUBEŠ, Jan. Ekologické proudy v Československu, Disertační práce, FF UK, 2016. A řada dalších.
⁴³ Např. KRAUS, Blahoslav a Věra POLÁČKOVÁ. Člověk - prostředí - výchova: k otázkám sociální pedagogiky. Brno 2001. GABRIEL, Ladislav. Analýza činnosti organizací zabývajících se pobytem v přírodě. 2006. KAPLÁNEK, Michal. Volný čas a jeho význam ve výchově. Praha, Portál 2017. ŠTĚPNIČKOVÁ, Kateřina a Kristýna TILLOVÁ. Globální rozvojové vzdělávání trochu jinak: outdoorové a zážitkové hry: příručka pro pedagogy středních škol. Olomouc 2011. V neposlední řadě také série článků v periodiku Gymnasion - časopis pro zážitkovou pedagogiku.
⁴⁴ Např. ŠANTORA, Roman. Skautské století: dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. Praha, Junák 2012. KOURA, David a Zdeněk FAIRAISL. Století skautingu na Plzeňsku. Plzeň 2013. BREČKA, Bruno. Skautské hnutí ve světě: předchůdci a zakladatelé, organizace historie skautingu a woodcraftu, aktuality, zajímavosti. Praha 2012. Hurikán, Bob. Dějiny trampingu. Praha, Novinář 1990. JANKA, Otto. Čas skautů. Pelhřimov 2009. A řada dalších.
⁴⁵ Výjimku jsem nalezl v práci: JEHLICKA, Petr a Matthew KURTZ. Everyday Resistance in the Czech Landscape: The Woodcraft Culture from the Hapsburg Empire to the Communist Regime. Berlin 2013.
⁴⁶ A do doby této práce ani nebylo zmapováno na poli primárních pramenů a dalších zdrojů.
⁴⁷ Např. PORSCH, Josef a kol. Kmenové zřízení. Praha, Liga lesní moudrosti 2011. MACEK, Jiří a VILHELM, Petr. Svitek březové kůry a Kniha orlích per. Praha, Liga lesní moudrosti 2003. MACEK, Jiří. Táboříme v týpí. Praha, Les 2002.
⁴⁸ KOŽÍŠEK, František, Česká knižní bibliografie Ernesta Thompsona Setona. Praha 2013. KOŽÍŠEK, František, Seton v Praze. Praha 2013. KOŽÍŠEK, František, Kniha o Woodcraftu. Katowice 1995.
⁴⁹ STUDENOVSKÝ, Tomáš. Rebel s hlavou v oblacích: Miloš Seifert (1887-1941): život a dílo. Praha, Liga lesní moudrosti 2017.
⁵⁰ PECHA, Libor. Woodcraft: lesní moudrost a lesní bratrstvo. Olomouc 1999.
⁵¹ Odkazy na tato témata můžeme nalézt i v několika sbornících, které vznikly u příležitosti různých seminářů s woodcrafterskou tematikou, např. ANTONY, M. Vliv Setona na hnutí českého woodcraftu. KOŽÍŠEK, F. Smysl woodcraftu – osobní reflexe po 20 letech. KUPKA, M. Setonovi nejbližší přátelé a jejich vliv na jeho život. KUPKA, M., Vliv osobnosti E. T. Setona na vznik a vývoj hnutí woodcraftu, Vše uvedené ve sborníku k semináři k 150. výročí narození E. T. Setona, Praha 2010
⁵² Půlstoletí Kruhu: mapování padesáti let oddílu Kruh. Editor František ŠPINKA, editor Kateřina VELÍŠKOVÁ, editor Josef HOLEČEK, editor Sára ROESELOVÁ. 2017.
⁵³ MAKÁSEK, Ivan. Kluci z Dakoty: příběhy z období ilegálního skautingu 1957-1968, 2003. MAKÁSEK, Ivan. Kluci z Neskenonu: cesta ekumenického skautingu: [1968-1983. 1. díl]. 2004., MAKÁSEK, Ivan. Kluci z Neskenonu a lidé z Mide: cesta ekumenického skautingu (1984-1990. 2. díl). 2006.
⁵⁴ O tomto společenství bude pojednáno v další části textu, neboť se jednalo o jedno z nejvýraznějších woodcrafterských uskupení v období normalizace, které si svou výjimečnost udrželo i v porevolučním období, přestože postupně ztrácelo svůj vliv.
⁵⁵ VANĚK, Miroslav. Ostrůvky svobody: kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu. Praha, Votobia 2002.

---

předchozí kapitola | následující kapitola | Zpět na obsah

---