---

předchozí kapitola | Zpět na obsah

---

Josef Bláha

Protokol o rozhovoru

Kontakt na narátora jsem získal od Tomáše Studenovského, který jej označil za jednu z významných osobností československého skautského hnutí, který v inkriminovaném období měl i velmi blízko k woodcraftu a Lize lesní moudrosti. Pana Bláhu jsem oslovil pomocí emailu, kde jsem mimo projekt uvedl i toto doporučení s ohledem na jejich dlouholeté přátelství. Obratem se mi dostalo kladné odpovědi s tím, že je v důchodu a přivítá mě libovolný čtvrtek (tento den v týdnu má vyhrazený pro podobná setkání, kterých jakožto bývalý velmi blízký spolupracovník Jaroslava Foglara absolvuje velké množství.)

Setkání proběhlo v narátorově bytě, konkrétně jeho pracovně, která byla plná knih a písemností se skautskou tematikou. Zdi této místnosti zdobilo obrovské množství upomínkových předmětů odkazujících na narátorův trampský život. Nad zmíněnými knihami a předměty jsme strávili přibližně 30 min. Poté jsem narátora detailně seznámil s mou plánovanou prací. V této fázi byl nepatrně nervózní, protože již patrně absolvoval mnoho strukturovaných rozhovorů, ale k otevřenému životopisnému vyprávění nevěděl, jak přesně přistoupit. Tento fakt byl patrný i v průběhu samotného rozhovoru a několikrát se dotazoval, zda je jím podávaná forma takto v pořádku.

Při vyprávění postupoval chronologicky a současně svůj život rozdělil do celků "rodina", "profesní uplatnění" a "skautská činnost". Přestože byl rozhovor poměrně obsáhlý, nezaznělo příliš mnoho informací k tématu woodcraftu. Nicméně několikrát narátor poznamenal, že s tímto tématem počítá na příště (to zřejmě vyplynulo z dogmatického pochopení "životopisné vyprávění" x "interview na téma woodcraftu" ze strany narátora).

Po skončení nahrávání jsme se ještě vrátili k narátorově knihovně, kdy mi ukázal některé z jím ceněných titulů. Poté jsme se rozloučili s tím, že přibližně za měsíc dohodneme pomocí emailu druhé setkání.

V Praze 10. 3. 2018

Termín druhého setkání jsme několikrát museli odložit s ohledem na mé pracovní povinnosti a také narátorovo nachlazení. Během této doby mi narátor navrhl, že na toto setkání přizve svého přítele Tomáše Studenovského, který by mi mohl k řadě témat také podat svědectví. Vzhledem k tomu, že se jmenovaným jsem byl v kontaktu ohledně písemných materiálů k danému tématu (nicméně rozhovor jsem s ním původně realizovat neplánoval), souhlasil jsem.

Následný rozhovor byl tedy částečně ovlivněn touto skutečností, nicméně je nutno dodat, že pan Tomáš Studenovský do rozhovoru příliš nevstupoval a k probíraným tématům hovořil velmi věcně bez jakýchkoliv odboček. Díky tomu se podařilo získat názor dalšího "narátora" na řadu otázek souvisejících se studovanou problematikou. V první fázi hovořil k jednotlivým tématům narátor, poté (když byl vyrušen telefonátem) se k nim chronologicky vyjádřil pan Tomáš Studenovský, v další části rozhovor probíhal spíše formou diskuze mezi oběma narátory a mnou.

I přes tento netradiční formát rozhovoru považuji toto setkání za velmi přínosné, neboť osvětlilo řadu témat a formou debaty přimělo oba narátory k výměně názorů spolu polemizovat a dokládat své názory argumenty, na které by pravděpodobně při jednostranně vedeném rozhovoru nedošlo.

V závěru jsem se s oběma zúčastněnými dohodl na výměně některých materiálů a přislíbil jsem jim k nahlédnutí finální text realizované práce.

V Praze 29. 3. 2018

Karta narátora: Josef Bláha - Řešetlák

Příjmení, jméno narátora	Josef Bláha
Příjmení, jméno tazatele	Roman Faů
Informovaný souhlas	Ano
Kontakt:	xxxxxxxxxx
Projekt:	Diplomová práce - Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989

Biogram

Klíčová slova

Skauting - Jaroslav Foglar - Hoši od bobří řeky - Tecumta - Cestáři - Práce s mládeží

Základní údaje o 1. rozhovoru (životopisné vyprávění)

Datum pořízení rozhovoru	8. 3. 2018
Místo rozhovoru	Byt narátora
Forma záznamu	Audio
Délka rozhovoru	01:23:37
Důležité okolnosti rozhovoru

Kondenzovaný rozhovor

První část svého vyprávění věnoval narátor popisu svého rodinného života. Líčí dětství strávené na periferii Prahy a to, jak byl tento věk ovlivněn dílem Karla Maye. Období střední školy prožil v době Pražského jara, o to bolestivější pro něj byla doba příchodu normalizačního režimu. (00:05:40)

Po střední škole se narátor neúspěšně pokouší o studium medicíny, poté je povolán k vykonání základní vojenské služby, odtud si odnáší nepěkné traumatické vzpomínky, na které nerad vzpomíná dodnes. (00:10:11)

Po návratu z vojny si narátor doplňuje odborné vzdělání na střední zeměměřičské škole v Hrdlořezech. Poté líčí své celoživotní zaměstnání geodeta (zejména při stavbě pražského metra). (16:20)

V další části vyprávění odbočuje k hodnocení svého vztahu k ženám a komplikovanému navazování známostí, které jej v mládí provázelo. Poté líčí, jak se seznámil se svou manželkou přes jejího syna, kterému dělal vedoucího v oddíle.

"Já jsem se s dívkami seznamoval dost těžce a nakonec jsem na to do jistý míry rezignoval"

"Já jsem byl v tom věku dobrý k těm rozvedeným maminkám, takže mi začaly různě nadbíhat, jenže já jsem byl na tohle úplně pitomej." (00:18:50)

Poté se chronologicky věnuje událostem, které jsou spojeny s jeho trampským životem. V roce 1975 zakládá trampskou osadu, ze které později vzniká i folková kapela "Cestáři", se kterou narátor (zejména v 80. letech) slaví řadu úspěchů (různá vystoupení, Porta atd.). (00:23:20)

Právě přes své angažmá na folkovém prostředí se zapojuje do oddílových činností při vedení mládeže (00:34:05), zde vystřídal několik oddílů. Během této doby se seznamuje s Jaroslavem Foglarem - Jestřábem, se kterým navazuje velmi přátelský vztah. (00:35:20)

"On mi naprosto seriózně nabídl, abych šel k němu do oddílu pracovat mezi "Hochy od bobří řeky" (00:37:30)

Další pasáž se věnuje líčení Jaroslava Foglara. Při tomto nešetří obdivem vůči němu, ale nevyhýbá se ani kritice jeho osobnosti.

"Já jsem ho začal mít rád, až když jsem ho poznal jako člověka, když pro mě přestal být spisovatelský idol." (00:39:50)

Dále velmi letmo zmiňuje své aktivity směrem k woodcrafterskému hnutí. (Ustavující sněm LLM, skautské středisko Tecumta, ohnivecké společenství Midewiwin atd.) (00:42:10)

Poté se vrací ke skautskému hnutí, zejména do období jeho obnovy na přelomu let 89/90. Kritizuje dominanci "zasloužilých" skautů ze 60. let a jejich namyšlené papalášství, vůči mladší generaci. Toto rozčarování jej vedlo k odklonu od skautské organizace.

"Já se prostě vrátím k indiánům, protože tohle už mě nebaví..." (00:45:55)

V návaznosti na to líčí své těžkosti v rámci působení skautského střediska Tecumta a rozpory ohledně dalšího jejich směřování (spory s Čiksikou). Právě vzájemné animozity ze skautského hnutí se přenášely do vztahů ve znovuobnovené LLM, kam řada skautů přišla.

"V Lize už se angažoval Čiksika, který současně vedl skautský středisko Tecumta, tak jsem si říkal, já budu zase poslouchat nějaký takovýhle... takže už jsem nechtěl." (00:59:05)

"Já jsem třeba ty kluky chtěl učit demokracii, což ale taky bylo v příkrém rozporu s tím, co bylo v tom Midewiwinu." (01:08:40)

Závěr vyprávění věnuje vzpomínkám na setkání s poválečnou generací woodcrafterů, s odkazem, že toto téma bude akcentováno při následném setkání. Posledním tématem je narátorovo zamyšlení nad přínosem demokracie a svobody trampskému hnutí.

"Já jsem dá se říct Dubčekovo dítě, mě třeba víc vyhovovalo větší míra svobody a demokracie v nějakým dejme tomu totalitním státě, protože Češi pod tou pokličkou se dokážou dohodnout, ale jak se ta poklička odklopí, tak se nedokáže dohodnout nikdo s nikým." (01:15:50)

"Odklopila se nám ta poklička a lidi, který se znali, stýkali, viděli, jezdili spolu ven a najednou se nemohli dohodnout." (01:18:00)

"Nikdy by se neseznámili, pokud by zůstala ta demokracie, každý by zůstal v tý svý třídě a nepotkali by se." (01:19:00)

Základní údaje o 2. rozhovoru (interview)

Datum pořízení rozhovoru	29. 3. 2018
Místo rozhovoru	Praha - byt narátora
Forma záznamu	Audio
Délka rozhovoru	01:51:09
Důležité okolnosti rozhovoru	Přítomnost Tomáše Studenovského

Kondenzovaný rozhovor

Tento rozhovor měl reflektovat některé skutečnosti, jenž byly naznačeny v předchozím narátorově vyprávění a dále zodpovědět několik tematických okruhů, které jsou předkládány v obdobné formě všem narátorům. Poněkud specifickou okolností byla přítomnost Tomáše Studenovského, který se k některým otázkám také vyjádřil a interview se ke konci změnilo spíše v debatu.

Na počátku jsem požádal o popsání komunit, jenž tvořily centra woodcraftu v 80. letech. Zmíněny byly opět aktivity spjaté s trampingem na Brdech (Brdská smečka, Roverské kmeny, Junácké oddíly "schovávající se" za woodcraft), trampské sdružení Hledači, setkávání starých woodcrafterů (Walden, Samechov), bytové besedy, vydávání tiskovin atd.

"Staří woodcrafteři se scházeli několikrát do roka na tradičních místech, ať už to byl Samechov, Walden na Novém Hrozenkově, chaty v Jizerských horách apod. To bylo od počátku 70. let až do toho 89. To propojení, z jejich pohledu s mládeží, bylo složitější. Je nutný si uvědomit, že to byli lidi, co měli za sebou 1. sv. válku, 2. sv. válku, stalinismus, normalizaci, prostě byli opatrný."

"Já si myslím, že to prolomil Wabimato, ten začal vydávat různý tiskoviny a to načalo srdce těch starých woodcrafterů." (00:34:50)

Dále je hovořeno o nutnosti skrývat svou činnost, zejména tu inklinující ke skautingu. (BVÚ, JILM - Josef Sokol) Komplikace měly oddíly zejména na malých městech. (Zábřeh - Stopaři - Čerokí)

"Ten tramping to nebyla organizace, to bylo velmi volné hnutí, pod tím se schovalo všechno, tam se schovali woodcrafteři, schovali junáci, prostě všechno." (00:36:50)

"Ten woodcraft měl trochu obezličku v těch indiánech, to bylo v Americe utlačovaný etnikum a ten režim nevěděl, jak se k tomu postavit." (00:37:20)

Přeměna turistických a skautských oddílů na indiánsko - woodcrafterské (Midewiwin - Neskenon, Tuscarora, Oswego). Na této platformě se již v 70. letech začalo rýsovat ilegální woodcrafterské společenství (Ivan Makásek - Hiawatha). V 80. letech rozmach Midewiwinu, přesto nesehrál významnější úlohu při obnově Ligy. Jednak se zpočátku přiklonil spíše ke skautingu a za druhé nebylo možné prosadit midewiwinská specifika v kontextu postojů Wanblitanky a jeho tlaku "euroindiánství".

"Čiksika, který byl bezesporu v tý době jednou z hlavních osobností Midewiwinu, tak ten nám řekl, že ta indiánská činnost byla zástěrka skautingu a že teď se muže dělat ten opravdový skauting, čímž nás vlastně všechny naštval, protože my jsme necítili, že jsme dělali jenom nějakou náhražkovou činnost, neměli jsme názor, že to bylo něco, co jenom suplovalo skauting." (00:12:20)

"Možná i proto do několika let všechny kmeny Midewiwinu dopadly tak, že vstoupili do Ligy." (00:15:50)

Další silnou skupinou byli předchůdci pozdějších euroindiánů (Ekstein, Pes). Východoněmecké filmy - Vinnetou, indiánky, vznikaly kluby věnující se indiánům (Setkání na Severu, Setkání na Západě) Indiancraft.

"Vazba na woodcraft byla ze všech stran a moc se to nerozlišovalo." (00:52:20)

Dále se narátoři věnují skautskému ekumenismu, zamýšlejí se nad tím, proč fungoval v období tzv. normalizace, ale po revoluci se již jej nepodařilo realizovat.

V polovině 80. let se projevují první spory (po společné táboření na Kepelském potoce) mezi poválečnou generací woodcrafterů a skupiny kolem Wanblitanky.

"Lidem, kteří ten woodcraft dělali nějakých 50-70 let, tak jim najednou osmnáctiletý Wanblitanka chtěl vysvětlit, že to celou dobu dělali blbě... tam začaly ty první spory." (01:00:00)

Poté na počátku 90. let tyto spory začaly být s posílením Wanblitankyho pozice mnohem intenzivnější.

"Vytratily se slovanský vzory, byla tady ta silná skupina indiánů, která dogmaticky tvrdila, že woodcraft jsou jenom indiáni." (00:32:15)

Opoziční platforma se seskupila kolem vydávání časopisu Wampum Neskenonu.

Dalším velkým tématem tohoto rozhovoru byl fenomén nabyté "svobody" a to, jakou to znamenalo proměnu pro woodcrafterské hnutí. Opět se objevují odkazy na množství možností pro osobní realizaci, ale třeba i rostoucí majetkovou diferenciaci (restituce, dobře honorované posty), která v období tzv. normalizace mezi většinou členů trampského hnutí neexistovala, to opět přinášelo pocity vzájemného odcizení.

"Silné schopné osobnosti, které se realizovaly v té péči o kmeny, tak najednou ty své schopnosti realizovat v podnikaní, nebo najednou jeden byl náměstek primátora, druhý někde na ministerstvu a třetí dál měl sotva na ten vlak na Dobříš, to se pak blbě jezdí spolu na vandr."

"Nebo třeba Bílý Wampum, najednou mohl vycestovat do Spojených států a tam obsadil všechny ty trhy s indiánskýma výrobkama, protože byl nejmíň o třídu úplně jinde než kdokoliv jiný." (01:06:10)

"Chybí ti ten vnější nepřítel, na kterého u toho ohně a kytary nadávat... to kouzlo zakázaného ovoce najednou zmizelo." (01:08:20)

Rovněž nárůst byrokracie a předpisů je komplikací pro oddílovou činnost.

"Aby to ten vedoucí všechno dodržel, to není vůbec v lidských silách, tím pádem mají mnohem míň času na samotný program pro děti, kvůli kterým tam vlastně jsou." (01:50:25)

Dále se rozhovor krátce zastavuje u osobnosti Františka Kožíška - Biminijiho, rozpory s Bílým Wampumem a jeho současné zájmy (sochař Bílek). (01:15:00)

Následuje zmínka o důvodech, proč obnova LLM neproběhla v řádu týdnů. Nejistá politická situace, reminiscence na rok 1968 a také mnohem roztříštěnější členská základna než u "polovojensky organizovaného Junáka". (01:19:30)

"V 90. letech byli sice naladění na stejný vlně, ale to hnutí bylo hrozně roztříštěný, ČTO, Zálesák a další, spousta woodcrafterů bylo radši tam, než aby šlo do Ligy." (01:20:50)

Poslední probírané téma byla jejich reflexe následného vývoje woodcrafterského hnutí.

"Po zkušenostech z předchozích let snad ani nikdo nedoufal, že to bude fungovat dalších 30 let, Liga takhle dlouho nikdy nefungovala." (01:39:20)

"Nejhorší je, jak se na tom začátku zachovali k těm starcům, to, že se otočili k vlastní historii zády, jak řekl Havel, národ, který nezná svou vlastní historii, je odsouzen jí prožít znovu, no a tam přesně byla paralela s woodcraftem 1. republiky."

"Pak ale spěla Liga vyloženě k lepšímu, stala se tolerantní platformou, dneska jsou tu Slované, trapeři, pravěk, samozřejmě indiáni, tak málo rozporů mezi jejími členy a taková tolerance k okolním organizacím tady nikdy nebyla.

---

předchozí kapitola | Zpět na obsah

---