červenec - srpen 1967.Já byla, kousek od Sl. paseky. Na tom nejúžasnějším táboru, co jsem zažila. Ležel kousek od Zejhralu (někdy je uváděn jako Zhejral). Starší kamarádi, pod vedením šerifa, nás učili dějiny trampského hnutí, zásady wooddcraftu, tábornické dovednosti. Měli jsme kursy juda, lukostřelby, horolezectví, jízdy na koni. Každý den plál oheň pod ocelovými pláty na kamenných kamnech (pro účely naplnění žaludků) a každý večer plameny táboráku zažíhali jiskérky v našich očích. Lesem zněly staré i nové trampské písně (Nedvědi, Wabi, Samson a pod byli tenkrát mladíci, co přijížděli, stopem, za námi a spolu jsme sedávali, dlouho do noci, na kládách u ohně.
Dnes jsem stará vlčice, ale to volání, to je, v mém srdci, stále. Ještě chci rozbít svůj stan na břehu milovaného Medlova a v noci se dívat na hvězdy.