Dělení se o setbu
Farmář, jehož obilí vždycky získalo na Státní zemědělské výstavě první cenu, se dělil každým rokem s farmáři hospodařícími v okolí jeho pole o svou nejlepší setbu.
Když se ho někdo zeptal proč, odpověděl: „Mám na tom vlastní zájem. Vítr bere pyl a nese ho z pole na pole. Kdyby moji sousedé pěstovali podřadnější obilí, křížením by klesala kvalita mého vlastního zrna. Proto se starám, aby i oni měli na poli to nejlepší obilí.“
Všechno, co dáváme druhým, dáváme i samo sobě.
Pravda je to jen částečně a týká se pouze starších odrůd žita a kukuřice, které jsou cizosprašné (t.j. mají při opylování obnažené blizny do vnějšího prostředí a tím mohou přijímat pyl od jiných rostlin, čímž může vzniknout větší variabilita potomstva)
Ostatní druhy obilovin jsou samosprašné, t.j. že se opylují vlastním pylem mnohdy ještě před metáním a opylení byť vedlejší rostlinou je velni nepravděpodobné.
Některé staré primitivní odrůdy pšenice a ječmene byly částečně cizosprašné, ale toto platilo na přelomu 19 a 20. století.