květen 2023: Slon, který zpíval

Ten slon se jmenoval Kai-to. Byl maličký a stál pod břichem své matky. Viděl trávu, květiny a nohy ostatních slonů. To byl jeho svět. Byl však jiný než ostatní sloni. Zpíval.

"Pššt!" šeptala jeho matka. "Buď zticha! Sloni nezpívají!"

Tehdy Kai-to skryl svou píseň v sobě a zmlkl. Ale skryté písně chtěly ven. Když Kai-to povyrostl, vyšel zpod břicha své matky. Spatřil nebe a tajemný prales se zvířaty. Tu už Kai-to nedokázal být zticha. Pozdvihl svůj hlas a zpíval.

"Ticho!", řvala sloní tlupa. "Ještě nikdy žádný slon nezpíval! Nestrpíme, abys zpíval."

Vůdce stáda naštěstí nic nezpozoroval. Byl už starý a neslyšel dobře. Také ovšem už dobře neviděl. Někdy spadl do jámy a celá tlupa tam klopýtala za ním. Ale přesto jej následovala. Den za dnem táhli sloni po svých sloních cestách. Vůdce stáda kráčel vždy vpředu. Pili a žrali a koupali se. Kai-to však zpíval. Zpíval na cestě, zpíval, když odpočívali, a někdy zpíval i s plnými ústy. Jednou se stalo, že zpíval v noci ze sna. Tu se všichni staří sloni rozzlobili.

Mladí sloni měli Kai-ta rádi. A měli rádi jeho píseň. "Zpívej!" volali. A postavili se kolem něho do kruhu a naslouchali. Jednoho dne si však vůdce stáda zvláště dobře umyl své uši. Tu uslyšel Kai-tovu píseň.

"Ještě nikdy žádný slon nezpíval," řekl. "Tedy je to zakázáno!"

A vyhnal Kai-ta. Kdo je však jednou vyhnán ze stáda, nesmí se nikdy vrátit zpět. Sloni dál táhli po svých sloních cestách a Kai-to sledoval jejich stopu.

Někdy zpíval. A i když býval také smutný nebo hněvivě troubil, přesto to byla píseň.

"Kai-to zpívá, " říkávali sloni. Neklid je přešel. Pleskali svýma mohutnýma ušima a zdvihali své choboty proti vůdčímu slonu. Staří však dělali, jako by nic nepozorovali. Stavěli se hluchými. "Kai-to se musí vrátit!" volali mladí.

Postavili se vůdci stáda hrozivě do cesty. "Když se Kai-to nevrátí, jdeme taky!"

"To se ještě nikdy nestalo!" řekl vůdce stáda.

"Rozmyslete si to!" volali ostatní. "Je ještě čas!"

Vůdce stáda už dál dlouho nepřemýšlel. "Potřebuji klid," pravil. "To se ještě nikdy nestalo, aby se někdo proti mně postavil a já musel přemýšlet. To se ještě nikdy nestalo, aby slon zpíval!"

"Tak se to stalo poprvé" řekli mladí. "Přiveď Kai-ta zpět!"

"Neporuším sloní zákon."

"No a?" řekli mladí.

"Je to starý zákon," řekl vůdce slonů.

"Když je ten zákon starý, nemusí být proto dobrý," volali mladí sloni.

"Přiveď Kai-ta!"

Tu se vůdce slonů podrobil a šel za ním. Kai-to si však, protože se cítil nejistý, házel opatrně s kokosovými ořechy.

"Přivedeme tě zpět," křičeli jeho kamarádi. "Tebe a tvou píseň!" Tu se Kai-to zaradoval, protože není dobré být sám. Když mu chtěli pověsit na krk věnec růží, sežral ho. "Nejsem nic zvláštního," řekl, "jen jsem mladý a zpívám."

Kai-tovi přátelé začali ukazovat na vůdce slonů a křičeli "Vyžeňte ho pryč!".

"Mám zkušenosti," řekl vůdce slonů. "Vím, kde jsou vodní jezírka a mnoho jiných věcí."

"Budeme chodit spolu," řekl Kai-to. "Ty jsi zkušený a já mám dobré oči."

Táhli dál. A od té doby se stávalo častěji, že se sloni narodili proto, aby zpívali pod břichem své matky.