Rabín přišel z modlitebny. Postrádal tam oba své syny. Několikrát se ptal své ženy, kde chlapci jsou. Dávala mu vyhýbavé odpovědi. Nakonec řekla: "Před nějakou dobou přišel ke mně cizinec a dal mi zástavu, abych ji uschovala. Byly to dvě drahocenné perly velké krásy. Měla jsem z nich radost, jako kdyby byly moje. Dnes, když jsi byl v modlitebně, ten cizinec přišel a požadoval svou zástavu zpět. Musím mu ji vrátit?"
"Co je to za otázku? Jak můžeš váhat vrátit svěřený majetek?"
Tu jej žena vzala za ruku a odvedla do ložnice. Zdvihla pokrývku na posteli. Leželi tam chlapci, tiší a krásní. Oba byli mrtví. Rabín hlasitě vzkřikl a vrhl se ke svým synům. Ona však řekla: "Neřekl jsi, že zástava musí být vrácena?
Pán dal, Pán vzal. Jméno Boží budiž pochváleno."