únor 2021: Mladý drak

Ve velmi vzdáleném, nepřístupném údolí žila dračí rodina - poslední draci, kteří na světě ještě existovali. Byli to potomci oněch nádherných létajících stvoření chrlících oheň, která se kdysi dala najít všude na světě. Ale se svými předky už tito poslední draci neměli mnoho společného, z jejich síly a krásy mnoho nezůstalo. Nikdo nevěděl, že ještě existují. Skryli se do podzemních jeskyní, z nichž téměř nikdy nevycházeli na denní světlo. O létání a chrlení ohně mlčeli. Tak vedli jednotvárný, chmurný, bázlivý život.

Ale byl tam jeden úplně mladý drak a nemohl pochopit, že by měl zalézat do plesnivé a tmavé jeskyně. Byl zvědavý a chtěl poznat svět zvenčí. Zvědavý, rozčilený a také trochu ustrašený vystrčil jednoho dne hlavu ze své jeskyně, a pak z ní vylezl celý. Byl krásný teplý letní den. Sluneční paprsky malého draka oslepovaly, musel si nejprve zvyknout na denní světlo. Radoval se z mnoha barev a vychutnával teplo. Sel opatrně přes louku a divil se všem těm různým bytostem a rozmanitosti květin a trav. A ty vůně, co byly okolo! Čichl si ke květině a musel kýchnout. A stébla trávy jej lechtala na měkkém břiše. Ale to nejkrásnější byl zpěv ptáků.

Malý drak naslouchal jako očarován, nic krásnějšího ještě nikdy v životě nezažil. Ze všeho se tolik radoval, že začal mávat svými křídly, která ještě nikdy nepoužil a která mu jen splihle a bezvládně visela podél těla. A co se stalo pak, to připadalo malém drakovi jako zázrak. Pomalu, zpočátku těžkopádně, se odlepil od země. Dokázal létat, vznášel se lehce ve vzduchu. Byl tak šťastný, že ze sebe vyrazil hlasitý jásavý výkřik. A tu se stal druhý zázrak. Jak jásal, vyšlehl z jeho tlamy temně rudý plamen. Drak letěl nad horami, jásal a chrlil oheň. Konečně mohl spatřit svět. Po nějaké době si však vzpomněl na ostatní draky a zesmutněl.

"Jak by mohli být šťastní," pomyslel si, "kdyby pořád jen neseděli ve svých jeskyních." A pak se rozhodl. Poletí zpět a bude jim vyprávět o svých zážitcích. Jakmile se vrátil do údolí, chodil od jeskyně k jeskyni a vyprávěl o svých zkušenostech, o světě a o tom, jak je krásné létat a chrlit oheň. Staří draci byli nedůvěřiví a nechtěli jeho vyprávění vyslechnout. Vůbec nechtěli vyjít ze svých jeskyní. Ale několik mladých draků přepadla zvědavost. Vyprávění malého draka v nich čímsi hluboce pohnulo. Jeden po druhém začali opatrně vycházet ze svých jeskyní. A všichni se učili vidět, naslouchat, čichat a větřit. A poznávali svou sílu a krásu. Radost a nový život mladých draků nenechaly lhostejnými zanedlouho ani ty staré. Nedůvěřivě a pomalu vylézali ze svých jeskyní. A také oni se zvolna učili, co to znamená být draky. Brzy zapomněli na jeskyně, chlad a temnotu, strach a nedůvěru, a draci byli opět silnými a krásnými tvory, jakými kdysi před dlouhou, dlouhou dobou byli.