Ministerstvo zahraničních věcí
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Operační program výzkum, vývoj a vzdělávání www.stoupaninahoru.cz www.woodcraft.cz Kmenové zřízení STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR ČRDM - Česká rada dětí a mládeže ATOM - Asociace turistických oddílů mládeže ČR

srpen 2020: Hlemýžď

Hlemýžď si žil klidně ve svém domečku. Rozvážné se s ním sunul svou cestou, zelenou džunglí luk, napříč pouští zlatavých polních cest, jezery louží a horami kořenů stromů.

Jeho domek mu byl ochranou - proti nepřátelům, proti chladu a proti slunci. Viděl světlo mezi stébly trávy, vdechoval vůni cizích rostlin, neustále potkával nové živočichy a jednou potkal i jiné hlemýždě, s nimiž potom lezl kousek cesty společně.

Byl to dobrý život, ale jak to tak bývá: sotva člověk zjistí, že existuje i něco jiného, tak to chce také. Každopádně to postihlo i hlemýždě. Slyšel cosi o blahobytu, luxusu, pohodlí a o tom, že teprve majetek z něj udělá osobnost. A tak přestal být spokojen.

"U šneka!" pomyslel si. "U hlemejždě a u plzáka! Co jen všechno na světě je, a jaký já vedu bídný život! Táhnu se s tím pitomým domkem krajem a raduji se, když prší! Jako by jinak nic jiného neexistovalo!

A zuřivou šnečí rychlostí - totiž asi po sedmi týdnech - dospěl k rozhodnutí: dá si svůj domek zařídit. Nejdříve mu udělali kachlíčkovanou koupelnu v zelené barvě. Obývák si dal vytapetovat mechem a pořídil si tam červánkově červené plyšové koberce, pohovku, houpací křeslo a barevný televizor se satelitem. V kuchyni měl nejvybranější lahůdky, v ložnici byla měkká postel s vodotryskem a hudbou. Měl tam stropní světlo, popelník a dokonce i knihy. Ovšem s prázdnými stránkami, protože hlemýždi neumějí číst. Ano, a jinak ještě měl všechno možné. Například garáž, což sice byla naprostá hloupost, ale nepořiďte si to, když to lidé mají. Na každý pád byl hlemýžď velmi spokojen. Zpočátku. Tehdy si z toho nic nedělal, že to má háček: už totiž nedokázal svůj dům uvézt. Příliš ztěžkl. Ale proč by to taky měl dělat? Vždyť měl vše, co potřeboval k životu, myslel si.

Chvíli se koupal a nechal na sebe stříkat vodu. Lahůdky nemohl bohužel ochutnat, protože neměl otvírák. Ale poslouchal hudbu a vypínal a zapínal světlo. Chuť dívat se na televizi jej opustila poměrně brzy, protože denní zprávy přinášely jen smutné události. A splachování na záchodě bylo také brzy zničeno.

To vše by ale nebylo tak zlé, kdyby hlemýždě náhle nepopadla touha. Po večerních slunečních paprscích v luční džungli, po třpytících se zrncích písku polních pouští, po zrcadlení se hvězd v kalužích a po chladu ve výškách kořenů stromů.

Kde byla vůně cizích květin? Hlasy neznámých živočichů? Kde byl pocit sounáležitosti, který pociťoval při setkání s přáteli? Byl uvězněn ve svém domě, přeplněném nadbytečnými věcmi. Místo, aby něco získal, ztratil vše.

Hlemýžď seděl nějakou dobu v houpacím křesle se svěšenými tykadly. Pak je vystrčil a něco podnikl.

"Vyměním super luxusní komfortní domek se všemi vymoženostmi, zcela zařízený, za jednoduchý a prázdný," napsal na lístek. "Návštěvy přijímám kdykoliv."

Lístek pak pověsil ven na domek. Teď počká. A nebude určitě čekat nadarmo. Nějaký hloupý šnek se už určitě najde.

  • co skutečně potřebujeme k životu?
  • kde nás co neustále svádí?
  • dělám to, co "se dělá", nebo mám odvahu dělat něco jiného?
Peter Blesser – Příběhy k zamyšlení II. (https://wiki.rovernet.cz/)