U dvora byli silní a slabí lidé, král byl králem, ženy byly krásné a muži odvážní, farář byl zbožný a kuchařka pilná - jen Kolombín, Kolombín nebyl ničím.
Když někdo řekl: "Pojď, Kolombíne, poper se se mnou," řekl Kolombín:
"Jsem slabší než ty."
Když se někdo zeptal: "Kolik je dvakrát sedm?", řekl Kolombín:
"Jsem hloupější než ty."
Když se někdo zeptal: "Troufneš si přeskočit potok?", řekl Kolombím: "Ne, netroufnu si."
A když se ho král zeptal: "Kolombíne, čím se chceš stát?", odpověděl Kolombín: "Já se nechci stát ničím, já už něco jsem, já jsem Kolombín."