Diogénes stál jednoho dne na rohu ulice a smál se, jako by pozbyl rozumu.
„Co je vám k smíchu?“ zeptal se ho kolemjdoucí.
„Vidíte ten kámen uprostřed cesty? Od rána jsem tady a už deset lidí o něj zakoplo a řádně zaklelo. Ale dát ho pryč, aby se to už nestalo nikomu dalšímu, to se nikdo neobtěžoval.“