prosinec 2012: Ticho říká někdy víc

Moje „malá“ čtyřnohá oblůdka se jednoho dne začala bát zvuků. Tak, že nebylo jedince, který by ji udržel. A tak přišla ke slovu terapie – pomalé zvykání si. Po necelém roce práce byl strach natolik ovládnut, že přestal prakticky existovat. Až do dne, kdy při venčení po ní jeden „chytrolínek“ hodil petardu. Naštěstí minul a tak není vše ztraceno. Jen musela terapie znovu na scénu… v tu nejmíň vhodnou dobu – prosincovou.
To se totiž hodně slaví: bouchá, křičí, rámusí… A zvířatům (i lidem) to nedělá vůbec dobře. C. G. Jung napsal, že hluk naší civilizace má jen ohlušit naše srdce. Překřičet to, co v nás křičí a nechceme to slyšet. Indiáni říkají Všichni moji příbuzní – zvířata jsou naši bratři a rostliny sestry. Dělali bychom ale našim bratrům/sestrám takový stres z radosti? Až budete přemýšlet o významu Vánoc, Mikuláše, posledního dne v roce, a formě těchto svátků, vzpomeňte, že možná ticho bude mnohem větší oslavou pro naší duši. A že když se naše duše stane součástí všech našich příbuzných, že možná pak získá mnohem víc…