červenec 2008: Lékařova žena

Mladý lékař kráčel nočním lesem. Právě mu zemřel první pacient. Cítil smutek, vinu, zlobu, strach a bezmoc. Náhle - kde se vzala, tu se vzala - stála před ním tmavě oblečená žena, ani stará ani mladá, pobledlá a hubená.
"Já jsem Smrt", řekla. "Nikdo na světě mě nechce. Vezmi si mě za ženu."
"Proč bych to proboha dělal?" odpověděl lékař. "Nenávidím tě!"
"Vím," řekla Smrt klidně, "ale jestli si mě vezmeš, nebudeš ve mě mít nepřítele. Přísahám, budu tvůj spojenec."
Hovh doufal, že každému vždycky zachrání život. Po tom jako lékař toužil nejvíc, a tak si Smrt vzal.
Jenže to se nesplnilo a i jemu občas lidé umírali. Jeho žena sedala u jejich lůžek a mlčky je držela za ruku. Věřili, že je to ošetřovatelka. Ošetřovatelka velmi dobrá, protože odcházeli zcela pokojně.
Po letech se Smrt zeptala svého muže: "Ještě mě nenávidíš?"
To ho překvapilo: "Ne. Rád tě nemám, ale zvykám si."
Pak postihla zemi stašná válka a lékař i Smrt dřeli do úmoru. Tehdy se naučil ji prosit, aby se ujala jeho pacientů, pro které už neměl žádnou naději.
Po válce se Smrt zeptala znovu: "Nenávidíš mě?"
"Rád tě nenám, ale jsem ti vděčný. Respektuju tě."
Čas šel a lékař stárnul, rok od roku mu ubývalo sil. Onemocněl a ona přišla k jeho lůžku. Za ten čas se vůbec nezměnila. Užasle si všiml, jak je krásná.
"Nenávidíš mě? Jestli chceš, odejdu z tvého domu."
"Muliju tě," řekl. "Objala bys mě?"