říjen 2008: Školní úkol

Jednoho dne požádala jistá učitelka své žáky, aby napsali na kus papíru veškerá jména svých spolužáků a vedle jmen nechali volné místo. Pak řekla svým žákům, aby přemýšleli, co je na každém kamarádovi nejmilejší – a TO ať napíší vedle jména. Až po celé hodině byli žáci s tímto úkolem hotoví, odevzdali listy učitelce a opustili třídu.
O víkendu rozepisovala učitelka pro každého žáka jeden list, připsala poznámky všech spolužáků a v pondělí rozdala hotovou práci žákům. Ti se všichni po chvilce čtení usmívali.
"Skutečně?", slyšela šepot. "Ani jsem nevěděl/a, že někomu něco znamenám!" a "Nevěděl/a jsem, že druzí mne mají rádi", to byly komentáře. Nikdo více o listinách nehovořil. Učitelka nevěděla, zda si žáci mezi sebou pověděli o obsahu listin, zdali o tom se svými rodiči diskutovali, ale to nevadí. Cvičení splnilo svůj účel. Žáci byli spokojeni sami se sebou a s druhými.
Několik let poté jeden z žáků zemřel, učitelka šla na pohřeb. V kostele bylo přeplněno dobrými přáteli zesnulého. Jeden po druhém, kdo miloval a znal tohoto mladého muže, se zastavil před rakví, aby se poklonil.
Učitelka šla jako poslední, modlila se před rakví – tu byla oslovena:"Vy jste byla Markova učitelka matematiky?", pokývla:"ano." Dále slyšela:"Mark o Vás často hovořil." Po pohřbu se shromáždili bývalí spolužáci Markovy - i jeho rodiče tu byli- čekali na tento okamžik ...."Chceme Vám něco ukázat", řekl otec a vyndal peněženku.
"Toto se našlo, když Mark tragicky zahynul. Mysleli jsme, že to poznáte." Z peněženky vytáhl velice opotřebovaný list papíru, podlepeného, mnohokráte poskládaného. Aniž by to učitelka blíže prohlížela, věděla, že je to jeden z těch papírů, kde byla napsána krásná slova jeho spolužáků. "Chceme Vám tolik děkovat" řekla Markova matka. "Jak vidíte, Mark si toho vážil." Kolem učitelky byli všichni bývalí žáci – Charlie se malinko usmívala a řekla:"Také ještě mám svoji listinu, je v horním šuplíku mého psacího stolu..."
(pzn: text koluje po internetu; byl mírně upraven a zkrácen)