Potulní asketové nejsou v Indii zrovna vzácní, proto jedna venkovanka svému synkovi přikázala, aby se jim vyhýbal. Někteří z nich byli sice pokládáni za světce, ale o jiných se zase vědělo, že jsou za svaté jen převlečeni a jsou schopni kohokoliv využít.
Jednoho dne se tato matka podívala z okna a uviděla nějakého poustevníka obklopeného snad všemi dětmi z vesnice. K jejímu překvapení ten člověk, aniž by pamatoval na svou důstojnost, dělal pro děti salta a kotrmelce a tím je bavil. Tolik to na ni zapůsobilo, že zavolala svého chlapce a pravila: "Tenhel člověk je pravý světec, synku. Za ním se můžeš jít podívat."