září 2004: Přizpůsobit se nebo přizpůsobit si?

"…….Jen šest se mil odsud je velké město a tam žije civilizovaný člověk.Odmítl se přizpůsobit svému okolí, místo toho přizpůsobil své okolí sobě a tak postavil města, silnice, vozidla a stroje.Protkal krajinu elektrickým vedením, které přivádí energii k jeho vynálezům šetřící práci, nějak však nepochopil kdy přestat a jeho děti jsou teď odsouzeny k deseti až patnácti letům školní docházky jen aby se naučili přežít v riskantním prostředí do něhož se narodily, a civilizovaný člověk teď zjišťuju že se musí znovu a znovu přizpůsobovat prostředí které si sám vytvořil………"
Tak takhle nějak začíná známá komedie "Bohové musí být šílení", nedávno jsem si na tento úvod vzpomněl a nedalo mi a znovu jsem si jej poslechl.Jednou, dvakrát, třikrát a jak tak poslouchám začínám mít strach z toho, že až jednou budu mít děti nebude jim už stačit deset až patnáct let školní docházky, ale třebas taky patnáct až dvacet let.A dvacet let se pomalu a jistě se vzrůstající průměrnou délkou života blíží plné jeho čtvrtině.A to čtvrtině, která je sice stejně dlouhá jako všechny ostatní, ale podle mého názoru plyne nejrychleji a přitom z ní v paměti zůstávají vepsány jedny z nejkrásnějších zážitků během celého života.
Dvacet let!Taková možná jednou bude daň pro naše děti, aby se mohly alespoň průměrně přizpůsobit prostředí, které jim vytvořilo lidstvo před nimi, a které není zrovna přirozené.A přitom jak dlouho trvá přizpůsobit se domorodým dětem v Amazonských pralesích, už v desíti letech ví co mohou zbaštit a po čem jim bude zle, který had je jedovatý a z kterého bude dobrá večeře.V kolika letech se stal chlapec u prérijních indiánů bojovníkem, a v ten samý věk co znamená chlapec v naší společnosti?Mnohým se dnes zdají indiáni žijící svým původním stylem života již jen pozůstatkem starých časů, ale jejich styl života jim zaručuje že tak budou moci žít jejich děti třeba i za třista let, ale životní styl naší "civilizované" společnosti už možná za stolet nebude mít na čem žít civilizovaně, snad jen na hladce vyasfaltovaných plochách kolem drobných ostrůvků poslední živořící Přírody!
Myslím si že člověčenstvo i kdyby pochopilo že by už mělo přestat s přehnaným přizpůsobováním si, bude to málo.Bude se muset hodně rozhlédnout na své cestě historií a prohlédnout si ji pěkný kousek cesty zpět, a další kroky dělat jen velmi zlehka a s velkým uvážením.Člověčenstvo by se nemělo vracet zpět po vlastních stopách.Mohlo by se mu lehce stát že znovu zvolí stejnou cestu, stejně chybnou, ale mělo by jít dál.Jiným krokem a snad by se mělo i zout, aby si lépe uvědomilo svá rozhodnutí.Až člověčenstvo nastoupí tyto nové kroky, nesmí se nikdy zapomenout po každém kroku vždy ohlednout, aby při příštím kroku náhodou nezapomnělo jaká má nebo nemá být jeho cesta!
Dokud bude člověčenstvo lpět nejdříve na svém dobru a hned potom si udělá trochu času, aby ošetřilo prostředí, které si přizpůsobilo, nemůže to s ním dopadnou příliš valně, ale jak to dopadne s prostředím které si zotročil?Doufám že to nedopadne tak, že na poslední chvíli se otočí hodnoty a bude to Příroda, která se dostane na první místo a nejdříve člověčenstvo oddělá ji a hned potom si udělá dost času na sebe!
"Bohové z nás musí být šílení!!"