Ministerstvo zahraničních věcí
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Operační program výzkum, vývoj a vzdělávání www.stoupaninahoru.cz www.woodcraft.cz Kmenové zřízení STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR ČRDM - Česká rada dětí a mládeže ATOM - Asociace turistických oddílů mládeže ČR

květen 2003:

Po internetu teď koluje jeden takový zajímavý příběh, dovolil bych si jej zvěřejnit, čímž se omlouvám těm, kteří jej již (několikrát) dostali... Vzhledem k tomu, že původní příběh je trochu delší, dovolil jsem si jej trochu zkrátit.

Jednou, když jsem byl nováčkem na střední, spatřil jsem spolužáka, který šel ze školy domů. Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že nese domů všechny své učebnice. Myslel jsem si: "Kdo by odnášel v pátek všechny knížky? Musí to být pěkný trouba...!"
Já měl naplánovaný program na celý víkend. Pokrčil jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, uviděl jsem bandu kluků co utíkali přímo na něj! Vytrhli mu knížky z rukou, podrazili nohy tak, že přistál v blátě. Jeho brýle odlítly... Podíval se na mě a já uviděl ten smutek v jeho očích. Rvalo mi to srdce... Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl jsem v jeho očích slzy. Podal jsem mu je a řekl: "Tihle kluci jsou ..., neumí se normálně chovat!" Podíval se na mě, řekl: " Díky!" a na jeho tváři se objevil úsměv - takový co projeví skutečnou vděčnost...
Pomohl jsem mu a zjistil, že bydlí nedaleko mě a že dřív chodil na soukromou školu. (Nikdy dřív bych se nedal dohromady s klukem ze soukromé školy!) Celou cestu jsme si povídali.

Ukázalo se, že je to príma kluk. Ptal jsem se, zda si nechce zítra zahrát fotbal. Prý "jo!" Celý víkend jsme byli spolu venku a já poznal Kylea víc a oblíbil si ho. I mí přátelé ho přijali... Během čtyř let jsme se stali nejlepšími přáteli. Poslední rok jsme přemýšleli o vysoké škole. Kyle se rozhodl stát lékařem a já využít stipendia na práci kolem fotbalu. Věděl jsem, že vždycky budeme přáteli.

Kyle byl premiantem třídy, tedy si musel připravit proslov na závěrečnou slavnost školy... Závěrečný den byl tady. Viděl jsem Kylea, vypadal skvěle! Zesílil a moc mu slušely brýle. Holky se kolem něj jen točili...
Dnes byl ten den! Viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsem šel za ním, poplácal ho po zádech a řekl: "Hej, chlape, bude to v pohodě!" Podíval se na mě tím vděčným pohledem, usmál se a řekl "Díky!".
Začátek proslovu měl za sebou, odkašlal si a pokračoval: "Závěr školy je čas, abychom poděkovali všem, co nám pomohli přes tyto těžké roky. Rodičům, učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně přátelům. Jsem tady, abych vám všem, kteří jste někomu přítelem, řekl, že být někomu přítelem, to je ten největší dárek, který můžete někomu dát! Řeknu vám příběh...

Díval jsem se ne něho nevěřícně, když začal vyprávět o dni, kdy jsme se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil o tom, jak si vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím neměla později starosti a nesl si věci domů. S vážností se na mě podíval a malinko se usmál: "Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od mého nevysloveného rozhodnutí...!"
Slyšel jsem to zděšení v davu, když ten příjemný a populární kluk nám řekl vše o svém nejslabším životním momentu. Viděl jsem jeho mámu a tátu, jak se na mě dívají s vděčností v očích. Dodnes si neuvědomuji hloubku svého činu ...
Nikdy nepodceňujme sílu okamžiku. Jedním jediným gestem můžete změnit život člověka. Někdy k lepšímu a taky občas k horšímu.

"Přátelé jsou andělé, kteří tě postaví na nohy, když tvá křídla mají problém si vzpomenout, jak lítat."
za neznámého autora Pavel Spálený - Yučikala Wičaša