únor 2001: Hejno brkoslavů

Byl silvestrovský den roku 2000. Zasněžená Šumava mi pomáhala k trochu melancholické náladě. Zvolna se snášející vločky mi připomínaly pomíjivost všeho a i pomíjívost tohoto dne, skutečně posledního dne století a tisíciletí. Trochu zvláštní pocit i když na druhou stranu nic nenasvědčovalo tomu, že by se zítra měl stát zázrak nebo pozemská apokalypsa.

A tak moje myšlenky cestovaly mezi vzpomínkami na léta minulá i hodně minulá a dušička si docela v té melancholii hověla. Pohyb na běžkách mě z toho přemítání co chvíli vytrhoval. Zcela jsem se z toho dumání probral až na Churáňově na parkovišti u lyžařského areálu Kobyla.

Na holém a ojínělém jeřábu bylo rušno. Korunu stromu obsadilo docela početné hejno brkoslavů severních. Do mrazivého zimního vzduchu proniklo občas jejich tiché a nesmělé švitoření. Evidentně odpočívali po dlouhé cestě odněkud ze severu. V těch šumavských mínus pěti stupních si lebedili jako čeští turisté v červenci na jadranu. Posedávali na větvích, hledali v ohybech kůry zdali tam přeci jen neobjeví něco k snědku, poskakovali, přelétávali a vypadali jako když si hrozně oddychli.

Teploměr mé duše vylétl vysoko nad nulu. Nebýt všude plno lidí asi bych se smál a mával na ně a povozil se s nimi na bujarém koníkovi jejich nálady.

Na parkovišti stálo hodně lidí a všichni nasupeně zírali na dlouhou frontu u vleku. Někteří z nich hodnotili situaci dost vulgárním způsobem. Jakýsi otec ve středním věku, oblečený do najkové soupravy, dával své rodině nepokrytě najevo své naštvání, že mu do jejich nové octávie natahají na botech spoustu špinavého sněhu. Svého syna, který už tak stihnul učinit, počastoval nevybíravými tituly.

A nad tím vším, zcela bez povšimnutí, se radostí ze života a z přestálé cesty tetelilo hejno maličkých překrásných ptáků s pestrými chocholkami. Vůbec se mi od nich nechtělo. Povzneseni nad problémy pánů planety, radovali se z nejprostší věci. Z toho že jsou a že není ještě tak zle.

A ukázali mi cestu do dalšího století. Řekli mi: "Raduj se, člověče, z obyčejných věcí a budeš štasten."

Mám teď tu chvíli stále v srdci a pomáhá mi to překonávat pocity, které usilují ovládnout mou mysl, když se snažím neutopit se v té momentální české "blbé" náladě.