Vánoce u Stopařů

Letos se chystáme směr Buchlovice, pro neznalé této části světa, nejede tam vlak. Čeká nás tedy mačkanice v autobusu (namačkat 20 dětí v pátek odpoledne do autobusu, tak aby je řidič po prvních minutách jízdy nevyhodil, protože jsou to děti, které se neustále pohybují a mluví, je čin hodný téměř orlího pera).

My jelikož nejsme žádní začátečníci, kupujeme místenky a tak mačkanici sledujeme pěkně v klidu ze sedadel.

Skupina cestující autobusem zvládá vše na jedničku: Vystupuje na správné zastávce, po cestě na chatu nebloudí, chatu uvádí do provozu a následně suší všechny zúčastněné, protože strašně moc prší.

Skupina cestující autem (čítající mě a Manga) je v koncích, nálada v autě je zoufalá. Mango se tam nemůže vejít (je to fabie), já už nechci řídit (strašně prší), oba dva už chceme být na chatě (sjeli jsme na špatném sjezdu a už hodinu jezdíme křížem krážem po lese).

Sobota je vždy plná nabytého tradičního programu, co se dělo můžete vidět na fotkách. Tradičně opět není sníh, škoda.

 

Hledání vánočního stromečku	Pečeme pro maminky - slané těsto	S lampionky ke krmelci
Slavnostní večeře	Vánoční stromek jménem Sagitta	Šéfkuchař Mango

 

Co ovšem z fotek nepoznáte, jsou dárky, které byly pod stromečkem. Inspirovali jsme se od našich kamarádů z kmene Trilobit a před vánoční výpravou jsme vylosovali barvu a písmeno. Všechny dárky pak musely splňovat tyto dvě podmínky. Los nebyl zrovna šťastný a tak byly všechny dárky černé na písmeno N.  Hitem mezi dárky se letos staly doma vyráběné nugátové bonbony, příběh na N, nepřeberné množství náramků a NŮŽ.

Na  ten NŮŽ někteří z nás dlouho nezapomenou. Honzova velmi živá vzpomínka:

 „ Obdarovaný rozbalil nůž a vydal se ho vyzkoušet mezi netušící okolí. Jak jinak nejlépe vyzkoušet nový nůž než na náčelníkovi? A tak se vydává k Sagittě a bodá nožem do břicha. Oči nechtějí uvěřit a nohy pomalu dávají mé tělo do pohybu – čepel nože mizí v Sagittině břichu.“

„Budou Stopaři volit nového náčelníka, protože ten stávající má díru v břiše?

Nebudou! Sagitta se rozesmála a obdarovaného taktéž „propíchla“ plastovým nožem, kterému se zasunuje jeho plastové ostří. O výchovnosti některých hraček psát nebudu, ale někdo by o nich napsat měl.“

 

Neděle tradičně patří výrobě svíček a následnému nekončícímu úklidu. Všechno jsme to zvládli levou zadní a už se NEtlačíme do autobusu zpět do Brna. Polovina kmenového roku je za námi a my už se nedočkavě těšíme na jeho druhou část.

 

Více fotek ke zhlédnutí zde: https://picasaweb.google.com/101159411760823514148