Plnění orlích per provázelo woodcrafterské hnutí od samého začátku. Už v roce 1902 E. T. Seton – Černý vlk napsal sérii návodných článků, které vycházely na pokračování v časopise Ladies' Home Journal. Tyto články označil sám Seton za první vydání Svitku březové kůry. První knižní vydání vychází roku 1904 pod názvem The Red Book or How To Play Indian. Knihu obsahující mj. 93 činů a velkých činů vydal Seton vlastním nákladem. O dva roky později vychází upravené 5. vydání pod nejznámějším názvem The Birch-Bark Roll of the Woodcraft Indians, které obsahuje 104 orlích per.
Plnění činů ve kmenech přimělo Setona k postupným úpravám (např. přidání Mistrovství v r. 1915, požadavek rovnoměrného plnění činů pro tituly od r. 1927, rozšiřování počtu činů, změna číslování činů apod.) v dalších vydáních. Do Setonovy smrti vyšlo v Americe celkem 30 vydání Svitku.
První české knižní vydání Svitku březové kůry vyšlo zásluhou Miloše Seiferta v roce 1925. Po válce vydala Liga čs. woodcrafterů pro potřeby svých členů cyklostylované vydání a podobné vydání vydal ještě Přípravný výbor Ligy lesní moudrosti v roce 1968. V roce 1970 vydalo nakladatelství Olympia Knihu lesní moudrosti v překladu a úpravě Miloše Zapletala. Tato kniha obsahovala i systém orlích per (v nezměněném vydání vyšla znovu v roce 1991). Činy v jednotlivých knihách se od sebe často značně lišily. Navíc v dobách nesvobody si jednotlivé kmeny a oddíly vytvářely své vlastní úpravy podmínek poct - někdy citlivě, jindy bez hlubšího pochopení původní Setonovy myšlenky.
Již počátkem roku 1913 si Miloš Seifert opatří z Anglie Svitek z roku 1910, pod názvem The American Boy Scout - The official Hand-Book of Woodcraft for the Boy Scouts of America,
se kterým pracuje. Existuje dochovaný překlad v rukopise nazvaný "Kaleidoskop skautské činnosti" ještě z dob prvního woodcrafterského kmene Dětí Živěny v Berouně.
Část Seifertova překladu Svitku zabývající se zdatností zpracoval Jan Hořejší do formy článku "Ernest Thompson-Seton a jeho výchovná soustava dorostu" pro Věstník sokolský roč. XIX.,
čís. 12/1915, str. 313-320. Je zde zřejmá snaha přesvědčit náčelnictvo Sokola o začlenění woodcraftu do jejich programu.
Knihu vydalo Dědictví Komenského roku 1920. Napsal jí Miloš Seifert s výrazným použitím Setonovy knihy „The Book of Woodcraft“
Jan Novák přeložil celé dlouhé pasáže z The Book of Woodcraft, v časopisu Vůdce IV. ročník 1923 č. 1-4, str. 10-15, 29-38, 45-50. V textu jsou Novákovy komentáře, které míří
proti Seifertovi a LLM. K ruce měl 14. vydání Svitku z r. 1915. Seifert reaguje na Novákův počin poděkováním za překlad ve Skautu Průkopníkovi.
V letech 1923-24 vycházejí hektograficky rozmnožené brožurky vydávané kmenem Synů Želvy v Příbrami. Jde o Knihovnu smečky Černých Vlků. Jako svazek 4. Kniha Orlích per (1923),
jako svazek 6. Svitek březové kůry (1924). Jde o překlady Miloše Seiferta s ilustracemi Pravdomila Svobody - Šedého Vlka. Brožurky mají formát A6 a rozsah 16 stran. Jedná se
pouze o několik vybraných pasáží z knihy.
První úplné české vydání Svitku připravil r. 1925 pod svým a Setonovým jménem Miloš Seifert u nakladatele B. Kočího. Svou verzi překladu původně dělal podle sedmnáctého a osmnáctého
vydání Svitku z r. 1918, kterou aktualizoval dle tehdy zcela čerstvě vydaného dvacátého vydání s názvem "The Birch Bark Roll of Woodcraft for Boys and Girls from 4 to 94" z r. 1925.
Zajímavostí je, že existují dvě vydání s různými obálkami a shodným obsahem. Nakladatel Kočí zjevně vydal dotisk knihy o několik let později.
Nové aktualizované vydání Svitku pro potřeby českých woodcrafterů připravovala již během války skupina členů LČW. K vydání dochází roku 1948 (v knize neuvedeno), jako nakladatel je
uvedena Liga čs. vudkrafterů. Svitek je rozmnožen cyklostylem, má formát A4 a jednotlivá světla jsou ve čtyřech složkách (14+14+12+16, tj. celkem 56 stran).
V přepracované podobě v pěti svazcích pod názvem Svitek březové kůry, Kniha 1 - Kmenové zřízení, 2 - Vudkrafterský táborový řád, 3 - Kniha Orlích per, 4 - Mistrovství lesní moudrosti,
5 - Táboření. Brožurky vyšly pro interní potřebu klubů lesní moudrosti organizovaných v rámci České tábornické unie. Samotný Svitek má formát A4 a je rozmnožen cyklostylem.
Překlad Setonovy knihy "The Book of Woodcraft and Indian Lore", z roku 1929, vydala Olympia roku 1970 pod názvem "Kniha Lesní moudrosti". Jedná se o výrazně zkrácené a upravené vydání
v překladu Miloše Zapletala. Úplného vydání se dočká čtenář až v letech 2003-2004, kdy vychází nový Zapletalův překlad ve dvou svazcích v nakladatelství Leprez.
V roce 1972 vypracoval Ivan Makásek – Hiawatha brožurku s přehledem činů pro svůj kmen Neskenon. Později dochází k různým úpravám a variacím tzv. Zápisníku orlích per
pro další kmeny Společenství Midewiwin. Základem byly překlady Seiferta a Zapletala. Jejich používání má samostatnou historii.
Vladimír Oborský - Wabimatto vypracoval roku 1977 pro Kmeny lesní moudrosti (Mawaden, Huascaran ad) soupis činů pod názvem Stezka orlích per.
Jde o sešitek s tvrdými deskami formátu A6, který je vzhledem i obsahem velmi podobný midewiwinským Zápisníkům orlích per.
Opět v přepracované podobě vydala Náčelnická rada KLM Svitek březové kůry v 7 svazcích. 1 - Základy woodcraftu, 2 - Totemy, 3 - Obřadnictví, 4 - Kmenové zřízení,
5. Wa-pa-ha. Kniha orlích per, 6. Mistrovství woodcraftu, 7. Kmenová praxe. Editorem byl Vladimír Oborský - Wabimatto, dále se na Svitku
podíleli Martin Kupka - Logan, Petr Wilhelm - Willy.