Slyšte bratři, slyšte sestry, slyšte přátelé!
V sobotu 19.7.2025 se uprostřed ligového táboření na tábořišti na Kosím potoce konal 34. výroční sněm LLM. Údolím se nesl zvuk bubnů, vůně nažhavených třecích souprav i radostné povzbuzování přihlížejících.
Do sněmovního kruhu se letos sešlo asi sto padesát woodcrafterů a našich milých hostů.
Jaký sněmovní den a sněm byl se Irí zeptala několika jeho účastníků:
Hočhóka
Letošní sněm se mi líbil. Popravdě - líbily se mi zatím všechny sněmy na Kosáku. Mají jinou atmosféru i energii, než když se Liga sejde jen někdy o víkendu.
Je tu víc dětí, naopak asi méně kmenů. Je více času připravit malebný zahajovací obřad.
Ten je tím, co se mi pokaždé líbí asi nejvíc a smekám před ohnivci a jejich kreativitou.
Letos jsem se snažil dívat na sněm trošku očima našich hostů - byla tu skupinka polských harcerů a většina z nich moc nerozumí česky. Mluvil jsem s nimi - prý se jim to líbilo. Ale možná to řekli jen ze slušnosti :-). Měl jsem pocit, že řadě věcí nerozuměli a nešlo jen o češtinu.
Dokážu si představit, že by malebné úkony při zahájení (třeba ten s dýmkou) byly trošku komentovány. A to nejen kvůli hostům "zvenčí", ale možná i pro ligové nováčky, kteří jsou na podobné velké akci poprvé.
Chybělo mi trochu více písní, je to podle mne lepší a zážitek je možná i silnější. Indiánské "halekačky" jsou fajn, ale když zpívá většina přítomných. Podobně rozpačitý jsem z delších proslovů či z toho, že vzácným hostům jsme poskytli prostor až úplně na konci, kdy navíc nemalá část účastníků už předtím sněmovní kruh opustila.
Culda
Sněm proběhl v dance lodge, seděli jsme ve čtyřech řadách. Byl hezkej, poměrně krátkej a připomínal mi naše tusilácký sněmy. V rámci úvodního rituálu zapalování jsme k jednotlivým světlům s Awačin a s Barčou dělaly zvukový doprovod, dělaly jsme ruchy, což bylo velmi zábavný. Bouchaly jsme kamenama, pískaly na takový ptáčky, šustily listím, tloukly s kamenama a taky jsme zpívaly. V tradiční soutěži woodcrafterských a indiánských výrobků zvítězila Olowanteča se svou slánkou z morkové kosti a Ema s pouzdrem z rouhajdy. Zprvu jsem neměla místo k sezení, pak mi nabídli místo blízko ohně a bylo mi dost horko a tak jsem odešla před zakončením.
Maru
Letošní sněm se mi líbil hodně. Ligových sněmů se účastním pravidelně, jsou pro mě důležité. Pro mě jako pro Stráž jsou sněmy obecně vzácné. Nenechávala jsem si uznat žádný titul, ani jsem sněm nepřipravovala a tak jsem si to užívala v pozici účastníka. Myslím, že sněm byl časově úplně ideální. Mám radost z lidí, kteří dorazili.
Zahájení bylo moc pěkný. Jednotlivá světla přinesl jeden ze čtyř zástupců tvorstva - lidí, bratříčků zvířat, neživé přírody a živlů. Každý byl okrášlený a měl svůj vstup, doplněný o hudbu znějící k nám z pozic mimo kruh (hvízdající dřívka, bubnování, hrdelní vokály… ). To vytvořilo krásnou symbiózu. Cítila jsem se patřičně tam, kde jsme.
Moc parádní byla taky chvíle, kdy se udílela mistrovství. Získal ho i někdo, kdo o tom nevěděl. Jeho kmen usoudil, že mu náleží pocta mistrovství tříleté služby. Takhle ho před to postavili a to mi přišlo krásný, že na něho jeho kmen myslí. Byl to Netopýr.
Sněm byl dynamický, nevlekl se. Odsejpalo to, ale zároveň byl na všechno správnej čas a prostor. Sněm vedla Lasík a myslím, že jí tahle organizačně-časová posloupnost a struktura jde a na sněmu to bylo cítit.
Na závěr chci poděkovat všem respondentům, že se s námi podělili o své dojmy a postřehy , Ireně Žaloudkové - Irí, že je získala sepsala a Waki za fotografie ze sněmu.