Čotokva Malé lóže

Během cesty jsme si také zahráli několik her s přírodní i ekologickou tématikou.



Po příchodu na Bařinku (srub, kde jsme strávili zbytek týdne) se na účastníky spustila smršť přednášek, ukázkových schůzek, předvádění připravených her… Prostě napráskaný program od rána až do večera, jak už to na čotokvách bývá. Ale aby se nám nezavařily hlavičky, bylo samozřejmě připraveno i několik odpočinkových aktivit. Jednou z nich bylo vyrábění ze dřeva, kdy měl každý možnost si pod vedením Tobyho vyrobit dřevěnou lžíci, čehož se každý chopil a během chvilky se začaly v našich rukách rýsovat zárodky budoucích dřevěných lžic.



Jedno odpoledne jsme také věnovali výletu do nedalekých Velkých Karlovic, kde jsme se mimo jiné vykoupali, občerstvili, ale hlavně zašli do muzea valašské lidové kultury a umění, kde jsme měli možnost vidět jak různé domácí nástroje, typicky zařízenou světnici, výrobu došek, tak i velké množství řezbářských prací. A samozřejmě jaké by to bylo poznávání tradic a lidové kultury Valašska, aniž bychom si nevyzkoušeli plstění, které je pro tento kraj typické. A tak se prostor před srubem změnil v plstící koutek, který byl po chvíli zaplněn vůní linoucí se z mýdla potřebného k vyrábění.





Večer před odjezdem jsme věnovali slavnostnímu sněmu, kde jsme společně zhodnotili uplynulý týden a slavnostně vyhlásili výsledky celotýdenního snažení. Všichni účastníci se tak stali dalšími absolventy Čotokvy ML a pět z nich dosáhlo hodnocení „výborně“. Proto velké wašte! A tak jsme z čotokvy odjížděli nejen s novou lžící, plstěnými výrobky, osvědčením o absolvování, ale především novými kamarády a krásnými zážitky z uplynulého posledního prázdninového týdne.
Pokud bych měla zhodnotit uplynulý týden za tým lektorů, tak mohu s klidem napsat, že byl velmi vydařený. Pokud bych jej měla zhodnotit sama za sebe, tak by mi ani slova nestačila, jak jsem byla nadšená. Nikdy nezapomenu na moji první počítačovou hru hranou v reálu na jedné z ukázkových schůzek, na veselé tváře plné energie všech lidí kolem mne, na Čiksikovo kulinářské umění, ani na praktickou část přednášky ze zdravovědy, kde jsme se během chvilky stali těžce zraněnými a nechali se obskakovat a zachraňovat účastníky čotokvy. Proto bych ještě jednou ráda poděkovala všem lektorům i ostatním, kteří se jakkoliv podíleli na tomto setkání. Děkuji i náčelníkům kmenů za to, že nám poslali tak skvělé človíčky, protože bez nich by týden nebyl takový...

... A Čotokva z pohledu účastníků:

Letošní Čotokvy se nás zúčastnilo 14 plus 6 lektorů.

Valná většina z nás se sešla v sobotu ráno na Hlavním nádraží v Praze, zbytek přistoupil cestou na česko-slovenské pomezí do Javorníků.

První "šok" nás čekal již ve vlaku, kde jsme byli rozděleni do 3 skupina a bylo nám sděleno, že se máme dostavit následující den v 16:45 - 17:00 na Malý Javorník. Každá skupina dostala samozřejmě mapu a podrobné instrukce k cestě, ale vše ostatní bylo již na nás samotných.

Skupinky absolvovaly odlišné trasy směr Malý Javorník, a tak jsme se po dvoudenním putování sešli všichni až na vrcholu, kde jsme přenocovali. Ráno jsme vyrazili přes Velký Javorník na chatu jménem Bařinka, v níž jsme strávili zbytek naší lesní školy.

Další den poránu nám začal program, který zahrnoval přednášky, testy, hry, naše schůzky, naše osobní i kmenové programy... Měli jsme dokonce i možnost vyrobit si vlastní lžíci ze dřeva nebo si uplstit kuličku nebo pouzdro na něco či si vyzkoušet poskytovat první pomoc zraněným "naživo. Za týden naplněný nabytým programem a spoustou nových zkušeností děkujeme Máje, Čikovi, Wakišakovi, Hočhókovi, Čeyanale a zvlášť Čiksikovi, který se o nás celou dobu staral po velmi důležité stravovací stránce.