R.K. „Krisťákovci“

Rosťa Čapek – Rendl působil u Neskenonu od listopadu 1979 do léta 1984. V té době začíná samostatně tábořit v týpí se svými kamarády Čápem, Žluťasem a rodiči Janem (známým mezi trampy a příznivci folku pod přezdívkou Krisťák) a Jarkou (vůdčí osobnost hudební skupiny Schovanky). Kmen nemá žádný název a tak jej midewiwinští ohnivci překřtili na Krisťákovce, podle patrona kmene. Rendlova parta se věnuje indiánským výrobkům natolik do hloubky, že jej šaman Čiksika při své návštěvě Letního tábora 1985 nadšeně nazývá „Výzkumným ústavem Orlích per“. Parta kamarádů z Neskenonu i odjinud má své letní i zimní tábory pod dvěmi týpí poblíž osady Montana.

Kmenem prošlo kolem deseti Rendlových kamarádů, ale přestože můžeme za neoficiálního vůdce považovat Rendla, kluci již necítili potřebu si volit svého náčelníka či udílet svá Orlí pera. Kmen fungoval na bázi hlubokého zájmu o život indiánů a jejich rukodělné práce zhruba pět let. Rendl dokončil v roce 1988 studium v Hradci Králové (výroba hudebních nástrojů), jeho zájmy se začínají přesouvat přece jen více k budoucí profesi (dnes je uznávaným výrobcem mandolín a všech druhů banja) a myšlenka midewiwinského kmene se pomalu vytrácí.

Krisťákovci byli v mnoha ohledech podobní kmeni Ishi, který fungoval ve stejné době. Přestože se nesnažili o naprosté kopírování života indiánů jako tehdy vzniklý Wanblitankův Bílý wampum, myslím, že zde lze nalézt kořeny euroindiánského hnutí, jehož největší boom přichází o deset let později. Dnes jsou podobné kmeny sdruženy v Indian Corralu, ale před dvaceti lety šlo o naprosté unikum a přestože kmen netrval dlouho, pomohl ostatním v Hledání Cesty.