SACAGAWEA
Sacagawea (v překladu Ptačí žena) byla Indiánka z kmene Šošonů, která žila na počátku 19. století. Loviště Šošonů se v té době nacházela ve Skalnatých horách okolo Velkého solného jezera a Hadí řeky. Sacagawea se narodila v kraji pramenů řeky Missouri jako sestra náčelníka, a když dospěla, provdala se za francouzského obchodníka. Spolu s ním se připojila k výpravě Lewise a Clarka. Tato expedice prozkoumala okolí řek Missouri a Columbia a přešla Skalnaté hory až k Tichému oceánu. Přinesla mnoho nových poznatků o tamější přírodě i obyvatelích a Sacagawee vděčí za cenné služby.
Poté, co byla obnovena skautská organizace, zakládá Radka Maříková v Mělníce 12. dívčí oddíl. Na svůj první letní tábor jedou o rok později do Otradovic. Na postu vedoucí vystřídá na jaře 1992 Radku Maruška, ale činnost dívčího oddílu spíše vázne i díky Maruščině věku. Vše se změní na letním táboře Vosí hnízdo v Poddubí, kde se novou vedoucí stává Ilona Hulínová – Susquehanna. Zkušené šamance Midewiwinu se velmi brzo podaří oddíl přivést na cestu Lesní moudrosti a dá tak činnosti skautského oddílu více romantiky, zajímavosti a malebnosti. 17.9.1992 je na přání celého oddílu založen kmen Sacagawea, který se hlásí k Midewiwinu a podle jeho pravidel začíná pracovat na svých tradicích.
V létě roku 1993 má Sacagawea již svůj tábor Ustupujícího měsíce v týpí, společně s kmenem Konestoga, který kdysi Susquehanna spoluzakládala. Zde šamani Wanigiska, Susquehanna a Lelašikah zasvěcují první bojovnice do tajů Ohnivectví Midewiwinu. Po táboře se k Sacagawee přidává oddíl Lumíci, který v té době vedla Fík, a tím se kmen stává smíšeným, přestože děvčata stále převažují.
Na táboře Jupitera v Petrovicích u Sušice má Sacagawea svůj první Sněm, volí si svou náčelnici Hanu Lukášovou - Slunko, má vysvěceny první ohnivce a Fík se po vigíliích vrací jako wagamed Kanyapi. Kmen vstupuje do LLM a také se stává posledním přijatým kmenem společenství Midewiwin. K vývoji a ohnivectví kmene hodně přispěli bojovníci Konestogy a hlavně šaman Wanigiska.
Na 2. Sněmu v říjnu 1995 se náčelnicí stává Alena Šporková - Čipy. V roce 1997 přichází kmen o klubovnu, ruší se clany a kmen se schází na společných schůzkách. Zároveň se v tomto těžkém roce stává náčelníkem kmene Josef Krumpholc - Pepíno. Jsou obnoveny zase alespoň dva klany a ohnivec Šámot se vrací z vigilií jako wagamed Okeya. Od září 1998 má kmen opět klubovnu, tentokrát na mělnickém gymnáziu. I když to není ideální místo, je alespoň možnost obnovení dalšího, třetího clanu. V tomto roce se náčelnicí stává Lucie Nováková - Macek. V roce 2000 kmen oslavil 10. narozeniny a náčelnicí byla zvolena Jana Kluiberová - Čeyanala.
Po období problémů začíná zase na plno pracovat ROP pod vedením Okeyi a Kanyapi a za pomoci Susquehanny, Wanigisky a dalších šamanů Mide. Kmen se také výrazně zapojil do ohnivectví a práce LLM.
V roce 2002 přichází kmen opět o klubovnu, v roce 2003 se koná první sněm v místnosti na chatě ve Vlastibořicích a na letním táboře je vysvěcen další wagamed kmene Permonička - Očanku. Před koncem roku získává kmen klubovnu v bývalém obchodě u Cukrovaru, kde se konečně mohl opravdu zabydlet…
Na kulatém 20. Sněmu kmene na jaře 2005 (v roce 15. narozenin kmene) byl vysvěcen za přítomnosti několika šamanů první šaman z kmene Sacagawea - wagamed Očanku.
Po rozpadu většiny pražských kmenů patří dnes Sacagawea spolu se zábřežskými kmeny k posledním dědicům midewiwinské myšlenky. Jejich činnost je stále prodchnuta nadšením, a tak jim přejme, ať zaplane ještě mnoho Sněmovních ohňů v jejich mělnických lovištích.
Náčelníci
- Ilona Hulínová – Susquehanna (1992-1994)
- Hana Lukášová - Slunko (1994 –1995)
- Alena Šporková - Čipy (1995-1997)
- Josef Krumpholc - Pepíno (1997-1998)
- Jana Nováková - Macek (1998-2000)
- Jana Kluiberová – Čeyenala (2000-)
Šamani
Susquehanna, Očanku
Klany
Žlutý Lumík, Černý Bizon, Ryšavá Veverka, Hnědá Poštolka