---

předchozí kapitola | následující kapitola | Zpět na obsah

---

3. FILOZOFIE A PEDAGOGIKA E.T. SETONA

3.1. Východiska

Seton věřil v život na plné obrátky. Podobně jako jiní reformátoři progresivní éry, chtěl vštípit mládeži tradiční americké hodnoty, jakými byly čest, odvaha a svobodomyslnost. Chtěl tak učinit cestou pobytu v přírodě. Svými názory se blížil k teoriím Granville Stanley Halla (průkopnický americký psycholog a pedagog, 1844-1924) s jehož učením se podrobně seznámil. Spolu s Hallem si uvědomil, že děti vyrůstající ve velkoměstech mají jen malou šanci přijít do styku s divokou přírodou. Nárůst kriminality mladistvých dával do souvislosti s touto skutečností. Předpokládal, že sport by mohl být pohnutkou pro aktivní pohyb v přírodě, zatímco studium přírody by mohlo pokrýt intelektuální potřeby. V době na přelomu století začaly vznikat organizace pro mládež a všechny si kladly za cíl výchovou dětí oživit americký ideál. Seton se od jiných reformátorů lišil rozhodnutím zvolit si za vzor čistého lidství člověka z doby před kolonizací Ameriky – vznešeného rudocha. V důsledku toho se stal nejaktivnějším propagátorem indiánské kultury v době, kdy se zájem o indiány mezi bílými Američany teprve rodil. 55

Martin Kupka v materiálech pro Čotokvu (lesní školu LLM) v roce 1994 shrnul podmínky vzniku a inspirační východiska Setonovy výchovné koncepce. V tomto textu mj. uvádí:

• „Seton byl v rozkvětu životních sil. Dostavilo se uznání spisovatele a přírodovědce, začal narůstat počet vydaných knih.
• Seton je hlasatelem "strenuous life" - činorodého života, zaměřeného na mládež, dobrodružství a divočinu. Amerika se na přelomu století obrací v literatuře ke svému pionýrskému období ve snaze povznést národního ducha.
• Seton věří (pole G. Stanley Halla), že dítě prochází paralelou lidského vývoje vrcholící v civilizované dospělosti, že kriminalita mládeže je vyústěním pokřivené přirozenosti osobnosti vychovávané ve městě.
• V kontrastu způsobu, jak zacházel otec s ním a jak zacházeli indiáni s vlastními dětmi, Seton straní indiánům.
• Seton odmítá tradiční presbyteriánskou výchovu odvolávající se na doktrínu prvotního hříchu a celkovou deprivaci lidského rodu, pohlíží na kalvinistickou doktrínu jako na náboženství obětování dítěte a obviňuje ji z toho, že znetvořila jeho vlastní dětství. Seton věřil, že konzervativní učení apoštola Pavla pokřivilo původního ducha křesťanství, které hlásal Kristus.
• Seton věří, že děti pocházejí od Boha čisté a pokřiví se nesprávnou výchovou. Věří v přirozené instinkty a pudy (strach, láska, zvědavost, hrdost, ambice, touha po slávě, touha vlastnit, konstruktivnost) a drží se v této filosofii Emersona.
• Seton je přesvědčen, že cílem výchovy není učenost, ale lidskost, že se dítě nemá vychovávat na vědce, občana, vojáka, ale má si hrát.
• Seton pozoroval se znepokojením úpadek tradičních morálních hodnot pod vlivem urbanizace, postupu průmyslových technologií a ústupu rodinných farem. Žehral nad ústupem zručnosti, dovednosti a praktických znalostí - plodů dřívější jednodušší éry.
• Seton se distancoval od vzniku kolektivních sportů, věděl, že to poslouží rozdělení národa na většinu diváků a malou skupinu placených gladiátorů.
• Seton tušil, že Amerika rychle ztrácí své ctnosti, díky kterým byla tak "veliká" při svém vzniku. Chtěl tedy Američany, zejména mládež, vrátit do přírody a učit je jednoduché woodcrafterské praktiky. Vlivem přírody a účelného zaměstnání rukou i mozku v nich zamýšlel znovu vypěstoval vlastnosti lidí hraničářské éry.
• Rozhodnutí postavit indiána za vzor hnutí pramenilo z jeho čilých styků s indiány a z poznání jejich kultury, filosofie a náboženství.
• Seton vedl časté rozhovory se socialisty a do jisté míry s nimi "koketoval", vyzdvihoval vždy systém kmenového vlastnictví indiánů a považoval peníze a soukromé vlastnictví půdy za kořen všeho zla.
• Seton nikdy nestranil jedné politické straně či církvi. “ 56

Seton si zjevně vybral myšlenky z několika názorových proudů. Od zednářů přejal koncept spolčování v lóžích s nádechem jisté tajemnosti 57 a mnohé prvky převzal z Velkého řádu Irokézů (Grand Order of the Iroquois, tajné společnosti založené roku 1843). 58 Při formování ideálního modelu ho ovlivnily Rouseaovy morální normy z doby romantismu, které do obecného povědomí uvedli Coorper, Logfellow a Thoreau. Indián měl v Setonově hodnotovém systému zvláštní místo, neboť byl pro něj ztělesněním jednoty člověka a jeho prostředí. Ačkoli nikdy přímo neuznal Boha, hlásal, že děti přicházejí přímo od Boha a přicházejí čisté tak, jak je jen Bůh dokáže stvořit. Věřil, že vzdělávací instituce mají proto udržovat děti nezkažené, nesloužit jako reformní instituce. Říkal, že nejvyšším cílem výchovy není učenost, ale lidství. Za nejdůležitější činnosti v dětství nepovažoval výchovu k práci, výchovu k učenosti, výchovu k občanství ani vojenskou přípravu, ale hru. Věřil ve schopnosti samosprávy mezi vrstevníky. 59

3.2. Zákony, zásady a symboly

3.2.1. Zákony lesní moudrosti

Woodcraft má svoje základní postuláty sepsány v mravním kodexu. Tím je woodcrafterský zákon (nazývaný též zákon čtyřnásobného ohně nebo čtyřnásobný zákon), který je souhrnem morálních zásad a zároveň zjednodušeným výkladem hlavních principů, na kterých myšlenky lesní moudrosti stojí. 60

Zákon se zobrazuje kresbou (obr. č.1), která vychází z pískové kresby indiánů kmene Navaho a má následující výklad:

Středový kruh je symbolem Velkého Ducha. Z něj vedou čtyři rovnocenné cesty – Těla, Mysli, Ducha, Služby směřující ke světlům Krásy, Pravdy, Síly a Lásky.

Z každého světla vycházejí tři paprsky, jež celkem vytváří 12 zákonů lesní moudrosti.

Woodcrafterský zákon tak vyjadřuje práci jednotlivce na hlubokém osobním vztahu ke svému tělu, své mysli (vědomí), přesahu (duši) a svému okolí (lidem, společnosti, přírodě). Cesty vyjadřují krásu těla, pravdu mysli, sílu ducha a službu lásky.

Seton popisuje zákony lesní moudrosti následovně:

„Čtyři světla, zažehnutá z velkého ústředního ohně, jsou krása, pravda, síla a láska.

Buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu.

Mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě podle pravidel.

Buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej.

Buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně.“ 61

„Následující, poněkud delší formulace, se užívá, když zapaluje čtyři světla někdo jiný než náčelník. Odříkává při tom zákony:

Toto je světlo krásy:

1. Buď čistý, ty sám i místo, kde žiješ.
2. Rozuměj svému tělu a měj k němu úctu. Je chrámem ducha.
3. Buď přítelem všech neškodných tvorů. Chraň stromy a květiny, obzvláště dávej pozor na oheň v lese i ve městě.

Toto je světlo pravdy:

4. Čestné slovo je svaté.
5. Hraj poctivě. Falešná hra je totéž co zrada.
6. Buď pokorný. Uctívej Velkého Ducha a respektuj víru jiných.

Toto je světlo síly:

7. Buď odvážný. Odvaha patří k nejvznešenějším vlastnostem.
8. Mlč, dokud hovoří starší, a prokazuj jim úctu i jinak.
9. Buď poslušný. Poslušnost je základní povinnost na cestě lesní moudrosti.

Toto je světlo lásky:

10. Buď laskavý. Vykonej aspoň jeden dobrý skutek denně.
11. Ochotně pomáhej druhým. Konej své povinnosti.
12. Buď veselý. Raduj se z toho, že žiješ.“ 62

Zde je nutné zdůraznit, že Seton nezamýšlel vytvořit nějaké nové náboženství. Woodcraft není náboženství, woodcrafterský zákon není jako náboženské dvanáctero a také obřady s ním spojené nelze považovat za náboženskou liturgii. Velký Duch je zde brán jako universální pojem, je ponechána na každém svobodná volba v otázce víry. 63

Woodcrafterský zákon je vnímán pro každý den bez ohledu, zda-li je stráven v přírodě nebo ve městě. Není po nikom vyžadováno, aby ovládal jeho přesnou formulaci, klade se však důraz na pochopení jeho sdělení a snahu ho uplatňovat v každodenním životě.

3.2.2. Stoupání na horu

Knihy orlích per začínají vždy příběhem indiánských chlapců o náčelníkově zkoušce a jejich putování k vrcholu vysoké hory. Ve své podstatě text (v překladu Miloše Zapletala je plné znění uvedeno v Příloze PI) popisuje k čemu woodcrafter směřuje a je uvedením jednoho z důležitých prostředků výchovy. Smyslem podobenství obsaženého v této alegorii je upozornění, že činy dílčí i etapové jsou měřitelné i odměnitelné, ale činy jemnější a hlubší podstaty jsou z vnějšku neměřitelné a jsou si odměnou samy o sobě a není je nutné prokazovat. 64

Plnění činů – orlích per je důležitou součástí woocrafterského osobního růstu, je postaveno na dobrovolnosti a možností výběru plnění jednotlivých orlích per dle schopností a zájmů každého woodcraftera. 65 Seton dobře znal mentalitu hochů a věděl jak jí hýbe soutěživost, která je potřebným podnětem hravého programu. Současně si však byl vědom toho, že se soutěžením roste rivalita, závist a napětí ve skupině a narušují se dobré vztahy. 66

Seton vypracoval a průběžně aktualizoval systém nesoutěživých zkoušek – udělování orlích per, titulů lesní moudrosti a mistrovství lesní moudrosti. Orlí pera jsou uváděna ve dvou skupinách náročnosti, jako čin a velký čin. Druhá rovina (velký čin) rozvíjí a posouvá základ výkonu z roviny první. Protože jde o všestranný rozvoj jedince, je podstatou rozdělení do čtyř světel (podle čtyř světel zákona lesní moudrosti) a na vyváženosti počtu získaných orlích per z každého světla je postaveno udělovaní titulů. 67

Rozdělení činů do čtyř světel je následující:

„1. světlo – činy zaměřené na tělesnou zdatnost a fyzické výkony: sport, cestování, vytrvalost.
2. světlo – činy zaměřené na vědomosti a rozumové vlastnosti: znalosti v oboru přírodních a humanitních věd, dorozumívání.
3. světlo – činy zaměřené na cit, představivost, estetiku, umění, zručnost: různé výrobky, dovednosti, umělecké výkony.
4. světlo – činy zaměřené na službu a pomoc: služba druhým, práce pro kmen, péče o životní prostředí.“ 68

S přihlédnutím skutečnosti, že toto členění Seton formuloval zhruba před sto lety, uvedu pro srovnání současné sociálně pedagogické pojetí výchovy ke zdravému životnímu stylu. Porovnáním zjistíme, že výše uvedené rozdělení do čtyř světel v podstatě naplňuje základní funkce volného času, které jsou:

• „Regenerační a zdravotně hygienická funkce – obnova sil a udržování fyzického a duševního zdraví.
• Vzdělávací a sebevzdělávací funkce (formativní) – přispívá k celkovému rozvoji osobnosti, zahrnuje aktivity fyzické i duševní, přispívající k rozvoji poznatků, získávání nových poznatků především v oblastí zájmových činností.
• Kompenzační (relaxační) funkce – znamená uvolnění, kompenzaci pracovního zatížení a regeneraci sil (např. Potřeba aktivního odpočinku po duševní práci).
• Socializační funkce – potřeba společenského uplatnění , pocit osobního uspokojení a vlastní prospěšnosti.“ 69

Zkoušky představují měřítko, nikoli soutěž. Princip soutěživosti Seton považuje za příčinu mnoha neblahých následků. V nesoutěživých zkouškách nejsou protivníkem ostatní, ale čas, prostor, přírodní síly, člověk sám sobě. Každý, kdo splní stanovený počet poct, může získat hodnost (titul) lesní moudrosti (je přesně stanoveno jaký titul, za jaký počet per, např. sagamor (bojovník) je za nejméně 24 orlích per a to z každého světla 6 (pozor na záměnu udílení hodností a lesních jmen). Prezentace skutků na sněmech by měla být vzorem ostatním, sdílením osobního rozvoje jednotlivce a pobídkou sobě i ostatním. Seton uvažoval, že chlapci i děvčata si uchovají zájem o život v přírodě a činorodou práci, i když vyrostou. Orlí péra a mistrovství lesní moudrosti pak představují ustálené měřítko. 70 Lze doložit, že plnění činů opravdu může být pojato jako celoživotní proces. Milouši Stárkovi – Mahykanovi (kmen Wahpeton) bylo poslední mimořádné orlí pero uděleno za sbírání a úklid odpadků v brdských lesích pouhý den před jeho smrtí ve věku 85 let. 71

3.2.3. Devět hlavních zásad a sedm tajemství lesní moudrosti

Devíti hlavními zásadami popsal E.T. Seton výchovné prostředky woodcraftu. Uvádím je vzhledem možnosti rozsahu této diplomové práce pouze v bodech.

1. Hnutí lesní moudrosti.
2. Táborový život.
3. Samospráva za vedení dospělých.
4. Kouzlo táborového ohně.
5. Výchovné prostředky v duchu lesní moudrosti.
6. Pocty dle stanovených měřítek.
7. Osobní vyznamenání za osobní výkony.
8. Ideální hrdina.
9. Malebnost ve všem.

Uvedených devět zásad šířeji objasňuje Svitek březové kůry, ale v podstatě i samotné vyjmenování dává přehled o obsahu a významu (některým ze zásad se věnuji podrobněji na jiném místě práce). Zdůraznil bych poslední zásadu, která prochází veškerou woodcrafterskou činností a je pro hnutí lesní moudrosti typická. Seton píše: „Malebnost má účinek magický a nadto jemný a neodolatelný, protože působí na podvědomé složky osobnosti. Využíváme všemožně kouzla titulů a pestrých krojů, krásných obřadů, rčení, tanců a písní.“ 72

Vedle devíti hlavních zásad přiblížil Seton woodcraft i sedmi tajemstvími lesní moudrosti. Nejedná se ve své podstatě o tajemství a woodcrafter je nemusí umět vyjmenovat, jde o věci, které vnímá vlastním srdcem. Vzhledem k charakteru obsahu, uvádím v bodech bez bližšího vysvětlení.

Sedm tajemství lesní moudrosti:

1. Čtyřnásobný zákon.
2. Lék na obloze.
3. Posvátný oheň.
4. Chléb lesa.
5. Severní hvězda.
6. Noční bdění.
7. Mír noci. 73

3.2.4. Symbolika

Symboly provázely člověka po tisíciletí, dokáží oslovit do hloubky a přitom osobním způsobem. Také hnutí lesní moudrosti a LLM symboliku používá. Základními symboly jsou: woodcrafterský znak a vlajka, šerpa poct, pasovací kopí, obřadní plátno a písková kresba woodcrafterského zákona. 74 „Woodcraft nikdy neměl žádné uniformy a při odívání jak na cesty přírodou, tím spíš pro veřejnost dává přednost neokázalé a účelné prostotě. Ba i na sněmech nebývá zvykem nosit válečnou čelenku s mnoha pery. Již Černý vlk navrhl ve Svitku březové kůry woodcrafterskou šerpu poct, nošenou přes pravé rameno, na níž jsou v kruhu na hrudi našitá stylizovaná orlí pera a vprostřed symbol dosažené hodnosti,“ vzpomíná Norek Samotář - Libor Pecha jeden ze zakladatelů brněnského woodcrafterského kmene Ohně (v létech 1947-1950 jeho náčelník). 75

„Znakem lesní moudrosti (obr. č. 2) je starý indiánský totem složený ze dvou rohů připojených ke štítu. Rohy znamenají útok a štít obranu. Je tím symbolicky vyjádřena myšlenka zdatný a připravený, Tento znak užívají všichni členové, chlapci, děvčata, muži i ženy. Modrá barva na znaku má připomínat modrou oblohu, heslo Ligy lesní moudrosti.“ 76

Štít v podobě kruhu symbolizuje obranu woodcrafterských ideálů, jeho bílá barva je znakem jejich čistoty. Modré rohy, krátké, silné a dovnitř zahnuté, jsou z bizona, zvířete divoké a volné prérie. 77 Kresbu čtyřnásobného ohně a znak lesní moudrosti lze považovat za dva klíčové symboly hnutí lesní moudrosti, které ho, ve stejné podobě, provází celou jeho historií. V průběhu let se ustálila celá řada dalších symbolů. Vedle již uvedených, krátce zmíním další, které považuje současná LLM za základní.

Woodcrafterská vlajka je vyrobena z ohnivě zbarvené pevné látky v doporučeném poměru stran 2:3. Připomíná, že oheň je středem, okolo kterého se woodcrafteři scházejí. Na tomto podkladu je umístěn znak woodcraftu. Dole je vlajka ozdobena třepením z jelenice. Na druhé straně kmenových vlajek může být umístěn symbol čtyřnásobného ohně nebo i znak kmene. Vlajka se nejčastěji užívá k výzdobě sněmoviště.

Písková kresba je ornamentální vzor vysypaný na zemi pískem různé barvy. Většinou se používá kresby čtyřnásobného ohně. V místnosti se užívá obřadní plátno.

Woodcrafterská šerpa poct je jednotícím doplňkem, který mění jakýkoliv oděv ve slavnostní. Je rudé barvy a jsou na ní umístěny symboly označující funkci v kmeni a dosažený titul a symboly orlích per a mistrovství.

Pasovací kopí má každý kmen. Uchovává je ve zdobeném pouzdře a jsou stanovena pravidla, jak se s ním má zacházet. Strážcem kopí bývá většinou náčelník Rady orlích per. 78

3.3. Cíle, pilíře a prostředky

Po dvacetiletém působení obnovené Ligy lesní moudrosti byla roku 2011 vydána nová kniha Kmenové zřízení. Jedná se o příručku s dlouhou tradicí (v podstatě vychází ze Svitku březové kůry a Knihy lesní moudrosti) i množstvím předchůdců (v českém prostředí Základy kmenového zřízení pro chlapce a děvčata z roku 1922, Svitek březové kůry – Kmenové zřízení – Táborový řád z roku 1946, Svitek březové kůry – Kmenové zřízení lesní moudrosti z roku 1969 a řada dalších). Vývoj hnutí woodcraftu se v podstatě nikdy nezastavil. Samotný Seton vydal za svého života na třicet každoročně modifikovaných základních příruček Svitků březové kůry. Text zatím nejnovějšího metodického materiálů o woodcrafterské výchově vznikal od roku 2004 a je zpracován do formy odpovídající podmínkám současnosti. 79 Zachovává a ctí zákony a zásady formulované Setonem, dbá na srozumitelnost a dodává programu systematičnost. Obsahuje následující souhrn cílů, pilířů a prostředků.

„Cílem woodcraftu je člověk vysoké úrovně, tedy:

• člověk pečující o své zdraví a tělesnou zdatnost, který žije v souladu s přírodou,
• člověk dbající na všestranný harmonický rozvoj, který hledá poznání,
• člověk pevných morálních zásad,
• člověk prospěšný svému okolí.“ 80

Pilíře woodcrafterské výchovy:

„Čtyři pilíře woodcraftu, které vnímáme jako základní výchovnou metodu, směřující k naplnění cíle woodcraftu. Silně založený člověk se rozvíjí do čtyř směrů. Je velmi důležité, aby tato výchova probíhala v rámci rekreace (re-creatio, tj. obnovy sil). Nejedná se tedy o násilnou výchovu, ale o využívání přirozených instinktů dětí i dospělých. Jsou to:

• táboření a pobyt v přírodě,
• harmonický rozvoj osobnosti,
• woodcrafterský zákon,
• woodcrafterské společenství.“ 81

Prostředky woodcrafterské výchovy:

„Pilíře naplňuje woodcraft různými prostředky, tj. konkrétní náplní, která vede k cíli lesní moudrosti – člověku vysoké lidské úrovně.

Táboření a pobyt v přírodě:

• rozmanitost forem pobytu v přírodě,
• zálesácké dovednosti,
• stylovost a čistota táboření,
• kouzlo táborového ohně,
• život v souladu s přírodou.

Harmonický rozvoj osobnosti:

• rozvoj tělesné zdatnosti (TĚLO),
• sebevzdělávání především v oblasti přírodních věd a filozofie (MYSL),
• rozvoj rukodělné a duševní tvořivosti (RUCE),
• vytváření vztahu ke všem živým tvorům, přírodě, kulturním a morálním hodnotám lidstva (SRDCE),
• nesoutěživé zkoušky,
• sdílení vývoje (vzor druhým),
• osobnostní růst,
• přechodové obřady.

Woodcrafterský zákon:

• sebevýchova směřující k vytváření osobních morálních hodnot:
• čistota myšlenek, úcta k vlastnímu tělu a zdraví, péče o okolí (KRÁSA),
• poctivost, dodržování daného slibu, pokora (PRAVDA),
• odvaha bránit bezpráví, ohleduplnost, tolerance, poslušnost, pevná vůle (SÍLA),
• morální jednání, laskavost, optimismus, ochota pomáhat (LÁSKA),
• duchovní rozvoj.

Woodcrafterské společenství:

• kmenové společenství,
• kmenová samospráva,
• předávání zkušeností,
• ohnivectví,
• služba a dobrý skutek.

Veškerou woodcrafterskou činnost prolíná schopnost vnímat a vytvářet krásné – malebnost. Použití všech prostředků woodcrafterské činnosti je ideálním stavem, v konkrétním případě – například ze zdravotních důvodů – bývá různým z nich přikládána odlišná váha. Nikdy by však neměla převažovat na úkor druhé.“ 82

---

⁵⁵ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 152-153
⁵⁶ KUPKA, M. Životopis ETS, In Ernest Thompson Seton, bibliografie, životopis, překlady, Vyškov: Knihovna Karla Dvořáčka, 2012, s. 45-46
⁵⁷ KUPKA, M. Vliv osobnosti E.T. Setona na vznik a vývoj hnutí woodcraftu, In sborník semináře k 150. výročí narození E.T.Setona, Praha 17.11.2010, s. 6
⁵⁸ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 160
⁵⁹ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 153-161
⁶⁰ PORSCH, J. a kol. Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s. 26
⁶¹ SETON, E.T. Kniha lesní moudrosti, 1.vyd. Praha: Olympia, 1970, s. 164
⁶² SETON, E.T. Svitek březové kůry, Praha: Nakladatelství Leprez, 2004, s. 25-26
⁶³ PORSCH, J. a kol. Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s. 29
⁶⁴ PECHA, L. Woodcraft, Lesní moudrost a lesní bratrstvo, Olomouc: Votobia, 1999, s. 296
⁶⁵ PORSCH, J. a kol. Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s. 68
⁶⁶ PECHA, L. Woodcraft, Lesní moudrost a lesní bratrstvo, Olomouc: Votobia, 1999, s.193
⁶⁷ PECHA, L. Woodcraft, Lesní moudrost a lesní bratrstvo, Olomouc: Votobia, 1999, s.193
⁶⁸ PORSCH, J. a kol. Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s. 70
⁶⁹ KRAUS, B. (ed), POLÁČKOVÁ, V. (ed), Člověk - prostředí - výchova, K otázkám sociální pedagogiky, Brno: Paido, 2001, s. 159
⁷⁰ SETON, E.T. Kniha lesní moudrosti, 1.vyd. Praha: Olympia, 1970, s. 224 -225
⁷¹ PORSCH, J. a kol. Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s. 70
⁷² SETON, E.T. Kniha lesní moudrosti, 1.vyd. Praha: Olympia, 1970, s. 144-146
⁷³ SETON, E.T. Svitek březové kůry, Praha: Nakladatelství Leprez, 2004, s. 15-17
⁷⁴ PORSCH, J. a kol. Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s. 35
⁷⁵ PECHA, L. Woodcraft, Lesní moudrost a lesní bratrstvo, Olomouc: Votobia, 1999, s. 249
⁷⁶ SETON, E.T. Svitek březové kůry, Praha: Nakladatelství Leprez, 2004, s. 33
⁷⁷ PECHA, L. Woodcraft, Lesní moudrost a lesní bratrstvo, Olomouc: Votobia, 1999, s. 248
⁷⁸ PORSCH, J. a kol. Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s. 36-40
⁷⁹ PORSCH, J. a kol. Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s.139
⁸⁰ PORSCH, J. a kol. Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s. 21
⁸¹ PORSCH, J. a kol. Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s. 21
⁸² PORSCH, J. a kol. Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s. 21-22

---

předchozí kapitola | následující kapitola | Zpět na obsah

---