Seděl jsem s přítelem Mahpiou v hájku nad rybníkem a díval se, jak se v jeho hladině zrcadlí část z 24 týpí členů Ligy lesní moudrosti. Spolu s krásnou loučkou, modrou oblohou a lesem mezi poli dávala tak nádherný obraz, až mě zabolelo u srdce. Pokuřovali jsme z catlinitové dýmky a připravovali se duševně na večerní I. Výroční sněm Ligy. Polní cestou jsme sešli k táboru. Zblízka už některá týpí nevypadala tak impozantně. Střih bídný, špatný materiál, zle postavena, ještě hůř pomalována. Po táboře chodili lidé mnozí v pečlivě udělaných indiánských oblecích – byť třeba jen v leginách z látky a kožených mokasínech, jiní však v pseudokrojích počmáraných barvami na látce se záclonovými třásněmi. Velice rychle by se tu dala udělat výstava všeho toho, před čím jsem v jiných Haukolách varoval. A tak jsem se rozhodl, že provedu spolu se svými přáteli revizi designu těch, kteří nelenili a na rozdíl od těch, co si ještě nic nevyrobili, už něco na sobě mají. Sedmdesát procent všech věcí bylo špatně udělaných. Nevhodně zvolený materiál, pouštění vlastní fantazie na špacír, nedbalá a nepečlivá práce. Těch, kteří si s věcmi precizně pohráli bylo jako šafránu. Přesto mě tyto první vlaštovky potěšily a věřím, že naše práce má smysl a že jednou budou členové ligy vypadat tak, jak by si to i Černý vlk přál.
A teď dost úvah a pusťme se do práce.
Pouzdro č. 1(viz níže) bylo uděláno z nevydělané nebo tuhé kůže. Indiáni v některých případech použili i horní část jezdecké boty. Udělali střih obr. č. 4 a kůži sešili šlachou, pevnou nití nebo kůží. Na něj pak přišili výšivku, která byla vyšita na kůži nebo barevném flauši.
Pouzdro č. 2(viz níže) bylo rovněž z nevydělané kůže. Celé pouzdro bývalo ozdobeno cvočky typu obr. 5(viz níže), které se do propíchnuté kůže takto zasadily (obr.6 - viz níže) a pouzdro nakonec vypadalo velice elegantně. Mohl se takto pobít i pásek a tvořil s pouzdrem pěkný komplet.
Poslední pouzdro (obr.3 - viz níže), velice pěkné, je obdélníkové, zdobené třásničkami a kornoutky ze starých vypálených plechovek. Výšivka se udělá na jemnou jelenici, která se pak našije na samotné pozdro z nevydělané kůže.
Když přijedete v létě po táboře v bederce a mokasínech a orlí pero ve vlasech (stačí i z káněte nebo jiného dravce), pouzdro na nůž krásně vyšívané korálky nebo pobité mosaznými cvočky, dodá vašemu do bronzova opálenému tělu ještě indiánštější lesk. A propos – co je to muž bez nože?
Mnozí z vás se budou ptát – co do pouzdra? Jaký typ nože? Indiánské nože by vás povětšinou zklamaly, Bowiáků a jiných super nožů u nich bylo jen velice málo. Více používali nože osadníků – obyčejné kuchyňské, řeznické, porcovací apod. Často byly velmi velké, protože sloužily nejen k rukodělným pracem, ale také k lovu a k boji.
Rozhodně nebude vypadat dobře, když vám z nádherného siouxského pouzdra z roku 1890 (jako na fotografiích) bude koukat US Army nůž na přežití nebo když uzpůsobíte svému malému finskému noži tvar i velikost pouzdra. K pouzdru patří dobrý nůž z kvalitní oceli, který se vám spolu s ním stane nerozlučným přítelem.
Závěrem bych chtěl znovu připomenout, že pečlivost a trpělivost se vyplácí, výběr materiálu, střihu i vzoru. Chcete být se svým zevnějškem spokojeni? Chcete naplnit Setonovu devátouzásadu pro woodcraftera Malebnost ve všem? Pracujte pečlivě podle návodů z Hau koly, které pro vás připravuji, a myslím, že přijdete dobrou stezkou.
pouzdro č.1 Pouzdro Gros Ventre nebo Assiniboin (1875-1900). |
pouzdro č.2 Ženské pouzdro - Vrány, Montana (1880) |
pouzdro č.3 Pouzdro kmene Sioux - Dakota (1890). |