www.stoupaninahoru.cz www.woodcraft.cz Kmenové zřízení STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR ČRDM - Česká rada dětí a mládeže ATOM - Asociace turistických oddílů mládeže ČR
Hlavní stránka » Publikace LLM » Časopis LLM » Ročníky 2000-09 » Ročník 2002
Jednotlivá čísla
Obálka
 obálka 1/2002

1/2002

Obsah:

Z naší totemové desky - co zajímavého se v LLM přihodilo
Hledání dobré medicíny - o kmeni Motolů
Nosí šerpu poct - vzpomínka na bratra Norka
Volání dálek - Jan Kozák - Lovcem v Tajze
Gymnastika II - věnováno činům pro ty ohybnější
Každý tam jednou nemusí - jak se cestovalo ve Švédsku
Arapažština IV - mluvnice: slovesa
Stránky Přírody - achráněná území;vznik prvního národního parku na světě
Hau Kóla (I) - Mokasíny Západních Apačů
Hau Kóla (II) - košile z vlněného sukna
Hry a hříčky - různé hry pro malé i velké
Obřadnictví - dávání jména
Experiment - kmen Nová země a staré železo
Zážitky z cest - Harcování v ruské tajze
Poezie - hrátky se slovy
Recenze - o knize Woodcraft (od Libora Pechy)
Pro chytré hlavičky - hádanky a rébusy pro malé i velké
Rolf zálesák - kreslený komiks (1)

Vybrali jsme pro vás :

Dávání jména

Když jsem se zamýšlel nad tím, jak uchopit téma získávání přezdívky a dávání lesního jména, popravdě jsem si představoval, že udělám nějakou kompilaci z toho, co se od členů nejrůznějších kmenů dozvím. Ale odpovědi byly různé tak, jak jen jsou různí lidé – a proto jsem se rozhodl jejich výpovědi ponechat nezměněné. Vynikne tak lépe rozmanitost, s jakou se v obřadech v Lize lesní moudrosti setkáváme. Rád bych se na tomto místě tomuto a podobným tématům (sněm, vigílie ad.) věnoval i nadále, budete–li mít tedy připomínky k již napsanému nebo nějaké své vlastní podněty a zážitky, budu rád, když mi napíšete (ablakela@centrum.cz).

Od dob, kdy lidé pocítili touhu navzájem se oslovovat, se vždy se změnou jména měnila i identita člověka. Dnes máme od narození své jméno, pro které se rozhodnou rodiče. V jiné části světa jméno určuje tradice nebo někdo jiný než rodič. U mnoha lidských skupin existuje rozlišení na jméno „dětské“ a „dospělé“, které se mohlo během života několikrát měnit. Například Sedící Býk byl v dětství titulován Pomalý a teprve později získal své jméno – po otci. Své „dospělé“ jméno si jedinec musel zasloužit: význačnými skutky, věkem a tedy možností zúčastnit se určitého obřadu, dosaženým postavením, stupněm osobního vývoje ad. Získání nového jména vždy bylo přechodovým rituálem; je spíše průvodním jevem nové situace člověka, stvrzuje ji a pojmenovává. Původní jedinec symbolicky „umírá“ a rodí se jako jedinec „nový“ – pohled ostatních na něj už nikdy nebude takový jako byl dřív. I když by se mohlo zdát, že získání nového jména například v kmeni LLM ovlivní jedince jen zde, je spíše opak pravdou. Získání přezdívky či lesního jména v LLM je obdobou přechodových rituálů vyskytujících se všude po světě. Seton sám – který nám tuto tradici zprostředkoval – se inspiroval u Indiánů a jiných přírodních národů. Vzdáváme se symbolicky svého občanského jména a přijímáme jméno, které nám může být i bližší vzhledem k prožitku, který je s ním spjat. Ačkoli jde jen o symbolické jméno, má pro osobní vývoj člověka velký význam, i kdyby jen ten, že získání jména je příležitostí k zastavení a přemýšlení o tom, v jaké životní etapě se teď právě nacházím.
Poznámka: O jménu píše například Chromý Jelen nebo přímo E. T. Seton (Dva divoši).

Mawadani


Skupina lidí ve kmeni mající lesní jména rozhodne o tom, kdo je hoden lesní jméno získat. Pro získání lesního jména je třeba projít zkouškou Vigílie. Po ranní písni si ohnivec svolá ty, kteří následující noc budou na Vigíliích a oznámí jim, že nastala chvíle, kdy mohou mít své lesní jméno, vysvětlí jim samotné Vigílie. Vybraní samozřejmě mohou lesní jméno odmítnout, nechtějí–li ho. Ti, kteří budou dělat Vigílie jsou celý den zproštěni veškerých prací a připravují se na Vigílie (vybírají si místo, dělají dřevo, vyrábí nádobu na přenesení žhavých uhlíků a napíšou na svitek březové kůry svou dosavadní přezdívku). Večer před Vigíliemi je uspořádána slavnostní initi. Po initi si „adepti“ naberou žhavé uhlíky do připravených nádob a odcházejí na svá místa na Vigílie. Nesmí s sebou mít žádné jídlo a pití kromě čisté vody, žádnou knížku, časopis apod., smějí si vzít tužku a zápisník. U ohně probdí noc a ráno opět naberou do nádoby žhavé uhlíky ze svého ohně a donesou je do výše zmíněného ohniště, kde zapálí oheň. Zde už čekají všichni, kteří už lesní jméno mají. Pak „adepti“ postupně vhodí do ohně svitky kůry se svými „starými jmény“ a ohnivec jim sdělí: „Od této chvíle Ti nikdo nebude říkat jinak, než... a sdělí jim jejich lesní jména. (Jména vybírají ti, kdo už mají lesní jména). Rozlišujeme mezi lesním jménem a přezdívkou. Lesní jména bývají lakotská.

Adam Wolf – Čanku

Neskenon


Naši bojovníci obvykle nosí postupně tři různá jména. S sebou si do kmene přinesou své původní křestní jméno, které jim zůstává, dokud mu někdo nenavrhne přezdívku, která libovolným způsobem souvisí s jeho konáním (typicky zvířena, kytky, příbuzní, slovesná podstatná jména apod.), a kmen spolu s budoucím majitelem tohoto jména se na ní shodnou. Přezdívku ale nijak násilně nehledáme, prostě musí přijít sama. Pod touto přezdívkou je člověk znám po první část svého kmenového života, dokud nesplní zkoušku vigilií. Při ní si svobodně vybere své nové, lesní, indiánské jméno, obvykle lakotské nebo z příbuzných jazyků. S výběrem mu pomůže připravený seznam lesních jmen a případně i ohnivci. Lesní jméno je mu pak slavnostně uděleno na nejbližším sněmu šamanem. Přitom se na kousek březové kůry napíše jeho stará přezdívka a vhodí se do sněmovního ohně. Na jiný kousek kůry pak šaman napíše nové lesní jméno a předá ho jeho novému majiteli. Toto jméno mu pak zůstane doživotně (alespoň tedy kmenově).

Radim Tyleček – Minewan

Sacagawea


V Sacagawee rozlišujeme mezi přezdívkou a lesním jménem. Přezdívky bývají „klasické české“ – názvy zvířat (Vlk, Méďa), podle vlastností (Smíšek), pohádkové a podobné postavy (Škubánek, Permonička, Cipísek) a vlastně cokoli nás napadne (Kotrmelína, Vrtulka). Nikde nemáme psáno ani vysloveně řečeno o zákazu používat lakotské přezdívky, ale neděláme to. Přezdívku může získat každý a říkáme mu tak hned od vymyšlení, při nejbližším sněmu nebo při přijímání do kmene si pak spálí kůru se starým jménem, a to je vlastně „obřad“ udílení přezdívky, stejně probíhá i změna přezdívky.

Lesní jméno má u nás v kmeni jen pár lidí a souvisí to s ohniveckým systémem Midewiwinu, který je opředen spoustou tajemství, takže se o něm nebudu a nemohu příliš rozepisovat (i když i v rámci Midewiwinu se získávání lesních jmen liší kmen od kmene). Získání lesního jména je vázáno na určité zkoušky a rozhodnuti jiných a nikdo nemůže sám přijít a říct: „Chci jit na Vigilie a získat lesní jméno.“ Vlastní lesní jméno si u nás každý vybírá sám.

Jana Kluiberová – Čeyanala

V našem kmeni a vlastně v celém Midewiwinu je zvykem, že lesní jméno si vybere sám pro sebe člověk, který se úspěšně vrátil ze zkoušky vigilie. Ten pak oznámí své nové jméno při slavnostní příležitosti, jakou může být například sněm rozdělaný z uhlíků ze Skály bdění. K nalezení jména většinou používáme starý seznam historických indiánských jmen nebo lakotský slovníček a je ponecháno zcela na úvaze člověka, co bude jeho jméno vyjadřovat.

I já, když jsem se vrátil z vigilií, hledal jsem pro sebe jméno. Vzpomněl jsem si, že mne celou předešlou noc hlídala jedna krásná borovice. Uvědomil jsem si, že strom je symbolem setrvání a krásy, růstu i pomoci a myšlenek, které mne vedou po cestě. To jméno jsem ale vlastně našel náhodou, když jsem si prohlížel slovníček (nebo si ono našlo mne). Potěšila mne Wičanhpi, když mi později řekla, že věděla, jaké jméno si asi vyberu, a darovala mi pytlík s kůrou cedrového stromu.

Okeya (Strom) – Tomáš Koubek

Strážci údolí


Přezdívka je zásadně jednoslovná, nepřekládaná do lakotštiny. Uděluje ji náčelník, ohnivec nebo předseda ROP – strážce kopí. Kmen má dvě obřadní místa – Ledovou skálu a Skálu Wakan. Většinou přezdívaný dostává darem předmět související s jeho přezdívkou, například Píšťalka – píšťalku, Rychlonoha – sádrový obvaz, Pírko – peříčko, Slunko – přívěšek Slunce, Corál – korálek, Jehlák – tobolku na jehly atd. Obřadní řeč obsahuje formuli s prosbou, aby od této chvíle byl/a bratr/sestra nazývána v Lize lesní moudrosti svojí přezdívkou.

Václav Svoboda – Kotlík

Walden


U nás nikdo lesní jméno nemá; naše oslovení – ač v lakotštině – bereme jen jako přezdívku. Lidé v kmeni se jednoho dne shodnou na tom, že někdo je s námi dost dlouho a zaslouží si přezdívku. Do té doby je oslovován občanským jménem nebo přezdívkou, kterou si přinese. Přezdívku vybíráme podle charakteristických vlastností nebo dovedností člověka (Ablákela – tichý), podle událostí s ním spjatých (Gu – spálený, při obřadu v sauně) ad. Pak ji přeložíme s pomocí slovníku do lakotštiny. Ohnivec sdělí „adeptovi“ záměr kmene a probere s ním přezdívku, zda mu vyhovuje, a poprosí jej o napsání svého starého jména na kousek kůže. Na sněmu pak při speciální příležitosti spálí jeho staré jméno a na kousku kůže mu předá nové. Existuje ještě jedna možnost: jeden můj přítel se rozhodl, že získá jméno při vigíliích. Na to, aby vše proběhlo v pořádku, dohlížel pomocník.

Josef Porsch – Ablákela
Společnými silami zpracovali
Adam Wolf – Čanku,
Václav Svoboda – Kotlík,
Tomáš Koubek – Okeya,
Jana Kluiberová – Čeyanala,
Josef Porsch – Ablákela,
Radim Tyleček – Minewan
Liga lesní moudrosti, Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1; e-mail: ustredi(zavináč)woodcraft(tečka)cz
design and produce made by © Pavel Spálený - Yučikala Wičaša www.yucikala.net