Jednotlivá čísla

• 1/2001
• 2/2001
• 3/2001
• 4/2001

vybraný článek

Číslo

3/2001

Obsah:

Vybrali jsme pro vás :

Jak nepřežít s batohem na zádech

Vyštrachej kdesi na půdě či v komoře odložený batoh, který babička či rodiče nestihli obnosit do úplného unošení prostě proto, že se nehodí ani k vožení v kufru auta. Takový batoh obvykle září pestrými veselými barvami, bývá opatřen cedulkou, která hlásá, že s ním lze dojít až na Mars, je spolehlivě zmuchlatelný do kuličky velikosti tenisáku a má úzké měkké popruhy, které se dokážou neuvěřitelným a velmi zábavným způsobem vesele kroutit. K zahození není ani kapkovitý dráťák s ocelovou kostrou, či odložená školní brašna a menší postavy zajisté ocení krosnu zvící menší almary. Když doma nic podobného nenajdeš, navštiv nejbližší ultrasuperhypermarket a tam zakup něco, co vypadá, jako by to právě vypadlo z filmu o Rambovi či Supermanovi. Když už tam budeš, přibal ještě nějakou tu plážovou podložčičku a superspacáček veselých barev propagovaný v prospektech s „výhodnými nákupy“ nějakou hodně hezky retušovanou slečnou. Jsi–li na pochybách o tom, co si vybrat, nech si poradit od prodavačky s nejdelšími a nejpěkněji nalakovanými nehtíky, která si sem odskočila ze sousedního oddělení zbytečných cangrlátek.

Vybavení už tedy máš. Vezmi tedy svůj prázdný batoh na záda a seřiď si popruhy tak, aby ti dobře plandal někde mezi zadkem a koleny. Čím níž, tím líp. Tak. A teď můžeš začít balit. Existuje mnoho různých způsobů, jak si nabalit vše potřebné. Velmi rozšířený je ten následující.

Především nesmíš zapomenout na některé důležité věci, které si s sebou chceš vzít. Jako první proto dej do batohu svého oblíbeného medvídka na spaní, pytlík bonbónů, móóóc oplatků a čokolád, případně karton Montů od Cota, jak ti radí TV reklama, pláštěnku, svačinu (v teplém počasí je nejlepší vzít si tak tři až pět řízků nebo chleba s měkkým salámem), nůž (nejlépe špičkou proti zádům, aby tě neustále ujišťoval o tom, že ho máš), ešus, dvoulitrovku Coca–coly a náhradní trenýrky. Teď je ten správný čas vzít spacák a dobře ho načechrat tak, aby vyplnil celý zbývající objem batohu. Všechno ostatní, co budeš potřebovat, a je toho víc než půlka prádelníku, strč do igelitky a nes v ruce. Pomáhá to rovnováze a rozletu. Á zapomněl jsem na karimatku. Tu hodně volně smotej a zavařovací gumičkou nebo provázkem přivaž k nějakému poutku nebo řemínku, které na batohu jistě najdeš. Bude okolo tebe vesele a optimisticky povlávat a zvlášť při nastupování do vlaku nebo autobusu si užiješ spoustu legrace. Celkově elegantní dojem podtrhne plechový hrneček volně se klinkající na karabině přicvaknuté k uchu na víku.

Doufám, že jste všichni pochopili, že si z vás utahuju. Viděl jsem, jak jste na výpravě balili na čas batohy a ač nerad, musím připustit, že byste před rozlíceným hajným či nenadálým lijákem pravděpodobně úspěšně prchli (pokud byste nemuseli hledat svoje věci rozházené okolo sebe na ploše půl hektaru, jak je vaším dobrým zvykem). Našli se experti, kteří byli schopní naházet svých pět švestek do batohu během minuty a nejdelší časy se pohybovaly někde okolo šesti minut. Každý jste si zkusili nabalit ten svůj batoh se svým vybavením, které nosíte. Připadalo mi lepší, když si každý balil věci, které důvěrně zná, než kdybyste všichni měli „stejné podmínky“ a balili jakýsi univerzální nikomu nepatřící bágl. Myslím si, že celkem správný byl můj předpoklad, že čas, který někteří z vás získají balením spacáku do spodní půlky dvoukomoráku , zase úspěšně ztratí manipulací se zipy,. Stejně tak sbalení karimatky nebo alumatky vám zabralo přibližně stejně času a záleželo to spíš na vaší šikovnosti.

Nejvíc práce vám dalo sbalit si karimatku, která se vám neustále rozbalovala a prostě se nechtěla nechat nacpat nebo připnout tam, kam patří. Alumatky se rozjížděly podstatně méně, za to jste občas měli trošku problém s jejich poskládáním do úhledného balíčku připnutelného někam na batoh. Někteří z vás měli trošku potíž dostat na svoje místo spacák a následně za ním zatáhnout všechny zipy, případně k němu do batohu nacpat ještě něco dalšího.

Řekl bych, že ač máte ještě co trénovat, tak tato disciplína dopadla celkem dobře. Leč nebyl bych to já, kdybych neměl ke všemu nějakou připomínku. Vaše batohy se mi líbí, až na pár výjimek, které jako by byly vybírány dle mých „dobrých rad“ v úvodu. Nelíbí se mi ale způsob, jakým je nosíte, a raději jsem se ani moc nedíval, jak jsou sbalené, a pro jistotu jsem se už vůbec nezajímal o to, co všechno s sebou vláčíte, nebo co důležitého zapomínáte. Batoh mnohých z vás připomíná plastickou mapu Himalájí zmuchlanou do beztvaré guče a většina z vás nosí ty své zázraky moderního batohového průmyslu spuštěné níž, než westernový pistolník kolty, aniž by využila tu spoustu různých přezek, stavítek, stahovátek a pošupovátek, jimiž se batohy jen hemží. Není divu, že pak skuhráte a skučíte, když máte s takovým batohem někam dojít. Očekávejte proto nejen to, že v brzké budoucnosti začneme na výpravách víc chodit s plnou bagáží a spát venku i v horším počasí a sem tam se vyskytne i nějaké to noční probuzení následované rychlým přesunem, ale taky to, že při nejbližší vhodné příležitosti se budeme na výpravě učit balit a nastavovat batohy a že si sem tam dáme sraz před odjezdem trošku dřív, batohy zkontrolujeme a přebalíme hned na nádraží, zbytečnosti předáme rodičům, nebo strčíme do úschovny a ten, komu bude něco podstatného chybět, prostě na danou výpravu nepojede.