Jednotlivá čísla

• 1/2000
• 2/2000
• 3/2000
• 4/2000

vybraný článek

Číslo

---

PDF (1.35MB)

2/2000

Obsah:

Vybrali jsme pro vás :

Potní chýše z hlíny

Většina z vás již zakusila, co to je sedět v indiánské potní chýši, lapat po dechu ve chvílích, které dělají z chlapců muže, a hovořit na vážná témata. Prakticky bez rozdílu se používá lehká konstrukce z proutí obvyklá na pláních i jinde a uzpůsobená pro rychlou stavbu, překrytá plachtami a dekami (hard ethno hobbisté použijí samozřejmě bizoní nebo losí kůže), které se v lakotštině říká inítipi. Většinou obřad potní chýše doprovází jisté slavnostno odvozené z útržků informací o lakotském obřadu potní chýše – inípi. Ti hloubavější si možná přečetli něco od Černého Jelena nebo stručný popis v Laubinově knize The Indian Tipi, případně jinde.

Jenomže potní chýše a obřady s ní spojené neužívali jen Indiáni z prérií, respektive Lakotové, ale i jiné národy z jiných oblastí. Každý z národů pak měl v obřadu něco specifického a zvláštního, co zapadalo do jeho vlastních představ o světě přítomném i vezdejším. U nás ve Wallowě se inspirujeme především národy z oblasti Plateau řeky Columbia na severozápadě dnešních USA, najmě kmenem Nez Perce. A právě na Plateau se vyskytuje a používá zvláštní forma potní chýše vyrobená na podsaditější konstrukci pokrytá rohožemi z orobince nebo zvláštního rákosu „tule“ a potom hlínou. Rozhodli jsme se, že vyrobíme repliku takovéto potní chýše na našem tábořišti u Skleného nad Oslavou, možná jednu z mála existujících na světě, a utvoříme si tak potní chýši stabilní, vhodnou pro léto i zimu. Odpadnou tak i diskuse, kde vzít honem krycí plachtu a čí deka má být vespod.

Podle staré legendy přinesl Indiánům potní chýši mýtický hrdina Kojot ještě za časů Zvířat jako dar lidem pro nadcházející čas Lidí. Tato myšlenka ho napadla po cestě k vodopádům Celilo na řece Columbia, kam se vypravil, aby uvolnil skalní bariéru, která bránila lososům v cestě proti proudu, a zajistil tak lidem obživu v blížícím se novém věku. Začal stavět u jezera, které dnes nese název Soap Lake, Mýdlové jezero, podle stejného stavebního principu, který všichni známe – vždy dva a dva kmínky proti sobě při zachovaném principu čtyř – symbolicky pro čtyři směry, čtyři roční období, čtyři základní jídla (plody pod zemí, plody nad zemí, ryby, maso), čtyři období lidského života. Mezi ně přidal ještě čtyři pruty jako čtyři živly a okolo je spojil jednou obručí, která to všechno spojovala v jeden celek. Dřevěnou kostru pokryl rohožemi z rákosu „tule“ a celou chýši pokryl hlínou, kterou uplácal tak, aby nepropouštěla vodu.

Postupovali jsme stejně podle stručných popisů v etnografických příručkách a podle starých fotografií a po několika dnech práce jsme konečně uspěli. Nejhorší bylo rozhňácat nekonečně mnoho kýblů jílu na stejnoměrnou kaši. Asi desetitisíckrát jsme od srdce prokleli velkorysou prostornost interiéru. Na druhou stranu, při obřadu potní chýše na letošním silvestrovském táboření každý ocenil to, jak dobře hlína izoluje (zjistilo se, že teplu hůře odolní bojovníci/ bojovnice, kteří byli zvyklí vedru vevnitř utéci tím, že prorazili hlavu pod plachtou, tvrdě narazí), a že vevnitř na zemi nejsou zhruba odmetené zmrazky, ale suchý rákos, který ještě voní létem. Vnitřek se vytopí velmi rychle a lze tak pochopit, že za starých dob se někteří Indiáni saunovali každý den zrána. Výsledek našeho experimentu jste mohli posoudit sami třeba v rámci jarního sněmu LLM, čímžto vás zveme do, pokud víme, jediné wistitamu – hliněné potní chýše po vzoru Indiánů Plateau v Čechách, a možná i v Evropě.