Zamyšleníčko - duben

Peklo bylo totálně přeplněno a ještě pořád před ním stála dlouhá fronta. Nakonec se musel dostavit sám král pekel, aby odehnal další uchazeče.

"Už je zde tak přeplněno, že tu máme jen jedno volné místo," řekl. "To musí dostat ten nejtěžší hříšník. Není tu někde nějaký vrah?"

A začal chodit mezi čekajícími a zkoumat jejich provinění. Ať mu však vykládali cokoliv, nic se mu nezdálo dostatečným hříchem, aby za to mohl přidělit poslední volné místo v pekle. Znovu a znovu se rozhlížel zástupem. Nakonec spatřil jednoho člověka, kterého se ještě neptal.

"Proč zde čekáte tak sám? Co jste provedl?"

"Nic," odpověděl muž. "Jsem dobrý člověk a zde jsem pouze nedopatřením. Věřil jsem, že ti lidé tady stojí frontu na cigarety."

"Ale něco jste přece udělat musel," řekl ďábel. "Každý něco provede."

"Viděl jsem takové věci," řekl ten dobrý člověk, "ale držel jsem se zpátky. Viděl jsem, jak lidé pronásledovali své bližní, ale nikdy jsem se toho neúčastnil. Nechávali děti hladovět a prodávali je do otroctví, také týrali slabé a šlapali po chudých. Všude kolem mne měli lidé prospěch ze zločinů všeho druhu, ale já jsem odolal pokušení a nedělal jsem nic."

"Absolutně nic?" zeptal se ďábel nevěřícně. "Jste si naprosto jist, že jste tomu všemu jen přihlížel?"

"Před mými vlastními dveřmi se ta svinstva děla, ale mám čisté ruce, do ničeho jsem nezasahoval," řekl dobrý člověk.

"A opravdu jste nic nedělal?" opakoval ďábel.

"Ne!"

"Pojď dál, synu, to místo patří tobě!"

A když ho ďábel pouštěl dovnitř, přitiskl se raději ke stěně, aby se toho "dobrého člověka" nemusel dotknout.