Zamyšleníčko - leden

Oázou kráčel Ben Sadok. Byl to muž tak škodolibého charakteru, že nemohl vidět nic zdravého a krásného, aniž by se to nepokusil nějak poškodit. Na okraji oázy stála pěkně rostlá mladá palma. Ihned padla zasmušilému Arabovi do očí. Vzal těžký kámen a položil jej mladé palmě do koruny a po tomto „hrdinském činu“ se zlobným smíchem odešel. Mladá palma se ohýbala a pokoušela se tu tíhu setřást. Marně. Kámen byl zaklesnut v koruně příliš pevně.

Tehdy se mladý strom vzepřel proti kamenné tíze. Opřel své kořeny tak hluboko, že dosáhly skryté vodní tepny oázy a zdvihl svou korunu s kamenem tak vysoko, až přesahovala všechny stromy v oáze. Voda z hlubin a sluneční žár z výše učinily z mladého stromu královskou palmu.

Po letech se přišel Ben Sadok potěšit pohledem na strom, který kdysi zmrzačil. Hledal marně. Pojednou nejvyšší palma sklonila svou korunu, ukázala kámen a pravila: "Ben Sadoku, musím ti poděkovat, tvůj kámen mne učinil silnou."