Co bychom měli vědět o právu trestním

Obecně

Trestný čin je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Společenská nebezpečnost jednání, má-li být trestným činem, musí být vyšší než nepatrná.

Stupeň společenské nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména:

• významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen,
• způsobem provedení činu,
• následky činu,
• okolnostmi, za kterých byl čin spáchán,
• osobou pachatele,
• mírou zavinění,
• pohnutkou.

Podle našeho trestního práva lze k trestní odpovědnosti povolat pouze osobu fyzickou - tedy člověka. Naše trestní právo nezná trestní odpovědnost právnických osob - společností, spolků, družstev apod.

Pravidla trestní odpovědnosti a popis trestných činů obsahuje trestní zákon č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších novelizací.

K tomu, abychom u někoho mohli uvažovat o trestní odpovědnosti, musí být splněny následující podmínky :

1. musí být starší 15 let (odpovědnost počíná dnem následujícím po dni narozenin). V této souvislosti je třeba se zmínit o tom, že podle našeho trestního práva se plné trestní odpovědnosti nabývá dovršením 18 let. V době mezi 15 - 18 rokem věku je na pachatele pohlíženo jako na osoby " mladistvé " a trestní zákon je shovívavý. Kupř. společenská nebezpečnost jednání, má-li být trestný činem, musí být vyšší než malá, tresty se ukládají v rámci nižších sazeb apod.
2. musí být příčetný, tedy musí být schopen v době trestného činu jednak rozpoznat nebezpečnost tohoto jednání pro společnost, jednak musí být schopen ovládat své jednání.

K tomu, aby byl určitý čin trestný, je zapotřebí úmyslného zavinění, nestanoví-li zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti (viz závěr kapitoly).

Otázky, zda se stal určitý čin, zda je trestným činem, kdo jej spáchal a tak podobně, se objasňují v průběhu trestního stíhání. Trestní stíhání upravuje trestní řád - z.č. 141/1961 Sb. ve znění pozdějších novelizací.

Stíhání se rozděluje na dvě základní části - řízení přípravné a řízení před soudem.

Řízení přípravné konají zpravidla vyšetřovatelé příslušných úřadů vyšetřování Policie ČR. Jejich činnost spočívá v tom, že podezřelému sdělí obvinění, vyslechnou ho, vyslechnou svědky, opatří nebo zajistí potřebné důkazy a poté, co obviněného seznámí s obsahem vyšetřovacího spisu, postoupí spis s návrhem na podání obžaloby státnímu zástupci (v minulosti nazývanému prokurátor). Ten, shledá-li návrh důvodným, vypracuje obžalobu a podá ji u příslušného soudu.

Tím končí řízení přípravné, v jehož rámci lze učinit i jiná rozhodnutí než shora uvedená - kupř. vyšetřovatel může stíhání zastavit, neboť zjistí, že k činu nedošlo (obvinění bylo kupř. na základě lživé výpovědi svědka), čin se stal, ale není trestným činem (bylo zjištěno, že ten, kdo byl obviněn z krádeže jízdního kola má úplně stejné jako to, které měl odcizit a že se pouze spletl) a tak podobně.

Soud s konečnou platností, zpravidla v hlavním líčení, které je veřejné a koná se za přítomnosti státního zástupce a obžalovaného (po nařízení hlavního líčení se obviněnému říká obžalovaný), rozhodne o vině či nevině. Proti rozsudku soudu se lze odvolat k soudu nadřízenému.

Pokud obviněný potřebuje nebo chce právní pomoc v rámci trestního řízení, může si k tomu zvolit obhájce. Obhájcem může být pouze advokát (tj. osoba zapsaná do seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou), kterým je vždy právník, který má potřebnou praxi a vykonal předepsané zkoušky.

Máme-li zato, že se někdo dopustil trestného činu, měli bychom na něj podat trestní oznámení (u některých trestných činů je to dokonce naše povinnost).

Nejjednodušeji to uděláme tak, že dojdeme na oddělení Policie ČR či Okresní (Obvodní) státní zastupitelství, kde vysvětlíme, o co nám jde a oni s námi sepíší protokol a zeptají se na vše potřebné.

Pokud se z nějakého důvodu rozhodneme učinit oznámení písemně, musí takové oznámení obsahovat :

1. kdo je činí - tj. označení naší organizace, osoby, kterou lze kontaktovat, adresu, telefon;
2. na koho se činí - např. je činíme na neznámou osobu;
3. pro jaké jednání;
4. označení důkazů - kupř. svědků, u kterých uvedeme adresy a telefonní číslo, listiny připojíme v kopii;
5. žádost o vyrozumění o učiněných opatřeních (to abychom věděli, co s naším oznámením učinili).

Trestnými činy, s nimiž se nejčastěji lze setkat, jsou trestné činy majetkové. Především se pak jedná o trestné činy krádeže, podvodu a případně i zpronevěry.

Krádež, zpronevěra, podvod

Trestného činu krádeže (§ 247 tr. zák.) se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní. Předmětem je vždy věc cizí, tedy věc, která nenáleží pachateli. Nemůže se tedy krádeže dopustit ten, kdo se zmocní své věci, kterou kupř. jinému zapůjčil či kterou mu jiný odcizil předtím. Cizí není ani věc, která byla pachateli zapůjčena a kterou on ve stanovené době nevrátil. Zde by se však, za určitých podmínek, jak bude rozvedeno dále, mohlo jednat o trestný čin podvodu či o trestný čin zpronevěry. Přisvojením je pak třeba rozumět získání možnosti trvalé dispozice s věcí, nikoli získání věci do vlastnictví. Zloděj se nikdy nemůže stát vlastníkem odcizené věci, ježto vlastnictví nelze nabýt trestným činem. Zmocnit se pak věci může pachatel buď sám, vlastní rukou, nebo pomocí nástroje (kupř. pomocí jeřábu, jímž naloží odcizovanou věc na automobil spolupachatele) či pomocí tzv. "živého nástroje" (např. trestně neodpovědného) dítěte.

Trestný čin krádeže je pak v trestním zákoně ohrožen v základní sazbě trestem odnětí svobody do dvou let, a to za předpokladu, že došlo ke škodě v rozmezí 5.000,- až 25.000,- Kč, či je trestný čin spáchán vloupáním, nebo se pachatel pokusí bezprostředně po činu uchovat si odcizenou věc pomocí násilí nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, případně, spáchá-li takový čin na věci, kterou měl jiný na sobě nebo při sobě (tím se rozumí tzv. kapesní krádeže), eventuálně, byl-li v posledních třech letech pro takový trestný čin potrestán nebo odsouzen. Jakmile však škoda přesáhne škodu nikoli malou (v současné době 25.000,- Kč až 500.000,-Kč), je pak trestní sazba stanovena na dobu šesti měsíců až tří let. Při škodě značné (v rozmezí 500.000,- Kč až 5,000.000,- Kč) a při jiném zvlášť závažném následku je trest dle zákona stanovován v rámci sazby dvě léta až osm let. Stejná sazba je pak stanovena, je-li trestný čin krádeže spáchán členem organizované skupiny. Konečně trestem v rozmezí pět až dvanáct let je ohrožen pachatel, který trestným činem krádeže způsobí škodu velkého rozsahu (tedy nad pět milionů korun).

V obdobných trestních sazbách se pak projevují i trestné činy zpronevěry (§ 248 tr. zák.) a podvodu (§ 250 tr. zák.). Trestného činu zpronevěry se dopustí ten, kde si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu. Škoda a následné trestní sazby jsou pak odstupňovány u trestného činu zpronevěry a podvodu stejně, jak je to uvedeno u trestného činu krádeže. Trestný čin podvodu pak spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl nebo něčího omylu využije. Rozdíl mezi trestným činem podvodu a zpronevěry je v podstatě v tom, že u trestného činu podvodu jde od počátku o podvodné jednání, tj. takové jednání, kdy pachatel buď předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se stavem věci (kupř. uvádí, že hodlá pořádat letní tábor a vybírá na něj peníze od rodičů) nebo využívá něčího omylu (kupř. mu rodiče, kteří se mylně domnívají, že pořádá dětský tábor, na pobyt dětí platí). Podstatnou okolností je pak to, aby pak zisk z trestného činu použil pachatel pro sebe nebo jiného. U trestného činu zpronevěry se pak jedná o to, že pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu, která stejně jako u trestného činu podvodu musí v současné době dosáhnout nejméně 5.000,- Kč. Jedná se zde tedy o to, že pachatel může tuto částku přijmout oprávněně, avšak posléze si ji přisvojí (aby bylo použito stejného příkladu jako shora - pachatel, který má v úmyslu pořádat dětský tábor a vybere na něj potřebnou částku, dětský tábor neuspořádá a za vybrané peníze si pořídí dovolenou).

Trestné činy proti rodině a mládeži

Dalšími důležitými trestnými činy, s nimiž lze při práci s mládeží přijít do styku, jsou trestné činy proti rodině a mládeži, z nichž je třeba pojednat především o trestném činu ohrožování mravní výchovy mládeže a podávání alkoholických nápojů mládeži.

Trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže (§ 217 tr. zák.) se dopustí ten, kdo vydá, byť i z nedbalosti, osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že jí umožní vést zahálčivý nebo nemravný život nebo ji k takovému životu svádí. Předmětem útoku je tedy vždy osoba mladší než osmnáct let, přičemž znak nebezpečí zpustnutí je dán tehdy, osvojuje-li si osoba mladší než 18 let různé škodlivé návyky a zvyky, které zpravidla vedou k morálnímu úpadku této osoby, zejména pak k tomu, že tato osoba propadne alkoholu nebo drogám, bude se chovat pohlavně nevázaně či hrozí nebezpečí, že se bude živit prostitucí, bude opakovaně páchat trestné činy nebo přestupky, nebo si osvojí jiné společensky nežádoucí jednání (soustavné záškoláctví, zneužívání léků apod.). Zahálčivým životem je v podstatě parazitní způsob života, nemravným životem je život vedený v příkrém rozporu s obecně přijatými zásadami morálky. Takový život je pak umožněn tím, kdo osobě mladší než 18 let vytvoří podmínky pro vznik nežádoucích sklonů a návyků, sváděním k takovému životu je třeba rozumět je nejen umožnění takového života, ale jedná se o pojem širší, neboť zahrnuje i samotné jednání pachatele, které může u osoby mladší než 18 let vyvolat takové zájmy a návyky, které s vyšší mírou pravděpodobnosti povedou k zahálčivému a nemravnému životu.

Pachatelem takového trestného činu může být kdokoliv, tedy nejen např. rodiče a osoby, které dítě mají v trvalé péči, ale i jiné osoby (abychom zůstali u předchozích příkladů, např. vedoucí v letním dětském táboře).

Trestní sankce u tohoto trestného činu je pak stanovena až dvěmi roky odnětí svobody.

Ty samé osoby pak mohou být i pachatelem trestného činu podávání alkoholických nápojů mládeži. Toho se dopustí ten, kdo soustavně nebo ve větší míře podává osobám mladším než osmnáct let alkoholické nápoje. Soustavností se rozumí podávání alkoholických nápojů po delší dobu, byť v menší míře, takže u těchto mladých osob by mohl vzniknout návyk na alkohol.

Podávání alkoholu ve větší míře, které může být i jednorázové, spatřují soudy většinou v tom, že mělo zpravidla určité nepříznivé účinky, prakticky se pak jedná zásadně o silnou opilost, nebo v tom, že během jedné akce, třeba plesu, byly alkoholické nápoje podávány v relativně krátké době většímu počtu osob.

Trestní sazba činí u tohoto trestného činu trest odnětí svobody až na jeden rok.

Pro úplnost je třeba dodat, že na své osmnácté narozeniny není již nikdo mladší 18 let a tedy od tohoto dne mu lze podávat alkoholické nápoje, aniž by byl člověk ohrožen trestní sankcí.

POZOR též na podávání tabákových výrobků !

Na často probíranou problematiku pohlavního zneužití reagujeme tím, že úplné znění těchto zákonných ustanovení přinášíme v závěru této kapitoly. (Tento trestný čin je upraven v § 242 - 243 tr. zákona.)

Podle § 242 tr. zákona jsou chráněny osoby mladší 15 let. Pojmem soulože se zde míní spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Za jiný způsob pohlavního zneužití je třeba považovat intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozených.

Osobou mladší patnácti let je osoba do dne předcházejícího dni 15. narozenin. Pohlaví zneužitých osob není rozhodující, stejně jako pachatelem může být jak muž, tak žena.

Podle § 242 odst. 2 je pak přísněji postiženo zneužití, pokud tak pachatel učiní u osoby svěřené jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti.

Ublížení na zdraví

Bez povšimnutí nelze ponechat ani trestní odpovědnost za nedbalostní ublížení na zdraví. Typickou ukázkou je dopravní nehoda, kdy je k trestní odpovědnosti povolán řidič, který ji zavinil, přičemž v důsledku toho došlo k ublížení na zdraví některého z účastníků. Právní úpravu obsahuje § 223 - 224 tr. zákona. Tohoto činu se ovšem může dopustit i táborový zdravotník, pokud poskytne špatně zdravotnickou pomoc.

Příklad: V literatuře je rovněž popisován případ vedoucího, který v rámci celotáborové hry použil amatérsky vyrobenou repliku střelné zbraně, přičemž při jejím nabíjení došlo k výbuchu a těžkému poranění přihlížejícího dítěte.

Poskytnutí pomoci

Každý je povinen, pokud je toho potřeba, poskytnout tomu, kdo to potřebuje, potřebnou pomoc. Pokud tak neučiníme za situace, kdy nám nebrání nebezpečí hrozící nám či jinému, dopouštíme se trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 207 odst. 1 tr. zákona. Pokud v důsledku toho poškozený utrpí ublížení na zdraví, hrozí nám postih za dva trestné činy, jednak neposkytnutí pomoci, jednak ublížení na zdraví (kvalifikace záleží na formě zavinění). Zvláštní povinnost ve smyslu § 207 odst. 2 tr. zákona má zejména lékař, zdravotní sestra, v našem případě táborový zdravotník.