Woodcraft a jeho výchovný význam v polském Lesním Harcerstvě

Ve shodě s názory J. J. Rousseaua je nutno konstatovat, že mezi přírodou a civilizací existuje stálý rozpor. Obdobně uvažovali též američtí humanisté a přírodovědci, které naplňovalo zděšením tempo technického rozvoje koncem devatenáctého století. Soudili, že technika, zastupující člověka v mnohých činnostech, způsobila jeho morální, společenskou a biologickou degradaci. Podle jejich názoru přerůstá tempo civilizačních proměn adaptační možnosti člověka; proto povstane mezi nově narůstajícími společensko- technickými situacemi a psychickým, morálním a biologickým životem jedince konflikt, jehož důsledky bude obtížné předvídat. aby bylo možné tomu zabránit, volali po výchově mladého pokolení uprostřed přírody.

Na prahu dvacátého století vzniklo woodcrafterské hnutí jako protest proti negativnímu vlivu technické civilizace, proti klamné a rafinované měšťácké kultuře, proti nervovému vyčerpání současné generace, způsobenému překotným civilizačním rozvojem. Na počátku hnutí stál Ernest Thompson Seton- Černý Vlk, který v roce 1902 utvořil ve Spojených státech amerických organizaci skautského typu " Woodcraft Indians" / Woodcrafterští Indiáni /, založenou na ideách woodcraftu. Významným pokračovatelem této myšlenky byl v Anglii John Hargrave - Bílá liška, zakladatel organizace " Kibbo Kift". Ve své knize " Kmenová výchova" formuloval v několika vyprávěních své obavy o důsledky nárůstu technické civilizace, ohrožující náležitý a harmonický rozvoj budoucích generací.

Vlastní výraz " woodcraft" má značně široký význam a je proto různě překládán a interpretován do jiných jazyků, jako například lesní věda aneb přírodověda v úzkém významu, jako lesní moudrost, život v lese, zálesáctví apod. Polský výraz " puszczaństwo " / foneticky puščanstvo / představuje nejplnější polský převod slova " woodcraft", protože obsahuje v sobě lesní vědu, život v primitivních lesních podmínkách a s ním související nezbytné praktické dovednosti, " magický" vliv lesů na člověka, citový vztah k přírodě a touhu žít ve shodě se zákony přírody. Nejlepším českým ekvivalentem slova " puszczaństvo " je označení " lesní moudrost " , které vyjadřuje rovněž všechny zmíněné podstatné významové prvky.

K problematice woodcraftu přistoupíme z hlediska jeho výchovného významu.

Woodcraftem rozumíme pobyt v lesích buď osamoceně nebo v rámci družiny, kde - odloučeni od ostatního světa lidí - jsme odkázáni na vlastní síly, důvtip i pohotovost. Cílem woodcraftu je změna celého způsobu života, odpoutaného od jeho pohodlného a neklidného stylu k prostému a poklidnému způsobu bytí, naplněnému rozvíjením sil, soběstačností i radostí ze života. Woodcfart stojí v protikladu ke konsumpčnímu pojetí života dnešní společnosti, jejímu úsilí o dosažení všech nejnovějších vymožeností technické civilizace i možností věcí, jež všemožným komfortem maximálně usnadňují každodenní život, což ve svých důsledcích vede ke ztrátě samostatnosti, invence a životní aktivity. V podmínkách osamělého pobytu v lesích, kdy nám nikdo nepřispěje na pomoc, kdy můžeme spoléhat jen sami na sebe, jsme nuceni bojovat o přežití. Musíme čelit přírodním silám našimi vlastními silami, jimiž jsou zejména odolnost vůči námaze, síla našeho svalstva, vtipnost, odvaha, pohotovost, rychlost rozhodování a reagování apod.

Při stavbě polní kuchyně máme rozeznat, jaký kámen nepopraská v ohni, chceme-li se ohřát v dešťovém dni - nalézt takový druh dříví, které vzplane i ve vlhkém stavu, užitím vlastního umu dovést vyrobit náčiní a kuchyňské nářadí, uplést provaz z lýka, vědět, kde nalézt a jak rozpoznat jedlé, léčivé a jedovaté rostliny, jak vybudovat spolehlivě nepromokavou salaš a upravit v ní pohodlné lože, jak se přepravit přes potok nebo močál, jak určit denní čas a směr pochodu, jak stopovat zvěř i jak se před ní chránit apod.

Jedině lesní věda, kterou nejlépe ovládli Indiáni - ovšem při značné fyzické zdatnosti a zručnosti a užití duchovních sil - umožní nám uspořádat si výhodný a poměrně pohodlný život pod širým nebem při užití vlastního důmyslu a omezených prostředků, vzdáleni od vlivů současné civilizace.

Příroda nás učí žít vedle sebe, a to přiměřeně podle našeho věku, žít plným životem a pěkně; požaduje na nás sice značnou míru schopností, zkušeností a znalostí, avšak za to nás učí být soběstačným, poznávat sama sebe, spoléhat na sobě samém, vychovává nás k vnitřní opravdovosti a šlechetnosti - jedním slovem utváří náš charakter a přičiňuje se do ustálení vnitřní rovnováhy.

V aktivitách woodcrafterského hnutí mládež realizuje svoje vysněné prožitky , nad nimiž tradiční výchova přechází k dennímu pořádku ke škodě vychovance - žáka. Z psychologie víme, jak veliká je výchovná úloha fantazie u mládeže v době jejího dospívání. Ona je "tvůrčí hmotou" při tvorbě osobitosti mladého člověka i odtud je fantazie rovněž prostředím pro sebevýchovu. Obecně je známo, že ve věku dospívání dochází u mládeže k jisté uzavřenosti, přerušení vztahů životní jednoty s vnějším světem, který se stává nyní cizím, vzdálený a projevuje se pocit velkého osamocení i velké touhy po porozumění. Z této touhy vyrůstá však síla, schopná odstranit propast mezi vnějším a vlastním vnitřním světem. Jde tu vlastně o fantazii. Fantazie je prostředkem k rozšiřování duchovního světa a současně utváření duše. Život fantazie se projevuje zejména v prožívání přírody v jejím přirozeném prostředí. Samotný obraz přírody zdá se měnit současně s naším vnitřním rozvojem. Dítě může žít v přírodě i s přírodou, ale přírodu ještě "neprožívá". Citový vztah k přírodě, jenž spočívá na vcítění se, čili nese estetický charakter, vytváří se u mladého člověka pozvolna a s opožděním, nedospívá do jeho reflexivního vědomí, leč vyvstává jako pravý způsob prožívání. Jestliže dítě bylo ještě částí přírody, tu mladý člověk se již osamostatnil. Nežije již cele v přírodě, ale usiluje vrátit se opětně do ní a stát se srozumitelným pro sebe samého. Dosahuje to projektováním samého sebe i svých pocitů navenek, aby se znovu nalezl v zrcadlovém obraze přírody. Takové prožívání přírody je sentimentální, tedy silně subjektivizující a vězí hluboko v duši. Stupeň a subtilnost mladistvého prožívání přírody jsou úměrné ke stupni probuzeného vnitřního bohatství.

Nově probuzený " estetický" vztah k přírodě v mladistvém věku má silně metafyzické zabarvení. Velké osamocení, melancholie, touha a náboženská intuice - to všechno se sbíhá v srdci přírody, která jakoby měla rozumět těmto náladám. Ona je jen pozadím vnitřních prožitků, což vyplývá ze skutečnosti, že v případě, kdy vnitřek je prázdný a netečný, tu i příroda zdá se být necitlivá, odpuzující, cizí a vzdálená a "nic neříkající".

Jestliže se dnes fantazie neprojevuje tak zjevně, je nutno to přičíst na vrub velice silnému vlivu hromadných sdělovacích prostředků a techniky, který ji odvrací do jiného směru a někdy ji utlumuje. Fantazie, zvláště ta u pracující mládeže, může se nyní projevovat jen v době pracovního nebo školního volna. Novodobé prožívání přírody působí proto méně v ohledu probouzení touhy po tajemnosti nebo též metafyzické touhy a omezuje se převážně jen na samotnou rekreaci.

V jedné za svých posledních prací na téma " ohrožené mládeže našich dní" stěžuje si významný německý psycholog Eduard Spranger, že fantazie dnešní mládeže stala se jednostrannou, povrchní a vlivem hluboké nudy - zbahnělou. Za nejpotřebnější úkol dnešní pedagogiky považuje očistu tvůrčí duchovní síly. Je to současně jeden z nejzávažnějších výchovných úkolů Lesního Harcerstva v Polsku.

Osamělý pobyt v přírodě je příznivý pro vzrůst vědomí o naší vlastní individualitě. Vztah k základním životním problémům stane se tak jasnější a více určitý. Odtud lze pak snáze ovládnout obecné i zásadní otázky. Při pozorování krásy sebenepatrnějších věcí a zjevů v přírodě nalezne harcer Boží moc, která tvoří tajemství všeho života a položí si otázku, týkající se smyslu světa a lidského bytí.

Osamělý pobyt v přírodě učí též harcera milovat přírodu, bližního a celý svět. Příroda netrpí snoby a nezvané hosty a dovede se stát pro ně velmi nemilou. Přírodě musíme chtít rozumět, poznat, zamilovat si a chránit ji. Ona pak promluví k nám i k našim instinktům a předestře před námi celý svůj půvab.

Lesní Harcerstvo v Polsku oceňuje náležitě všechny hodnoty, vyplývající ze života v přírodě a považuje woodcraft a všechny s ním související činnosti za zásadní obsah své výchovné práce.