Československý woodcraft

V historii lidských společenství lze určit celá období, kdy lidé žili způsobem, který byl blízký oněm ideálům, které byly vytýčeny při realizaci woodcraftu. Tak bylo to právě 19. století, prostoupené romantismem ve filosofii, umění, sociologii, pedagogice i dalších vědních oborech. Pomohlo ke krystalizaci myšlenek vedoucí k formování woodcrafterských metod, požadavků, způsobu jednání i konečně zásadám či pravidlům vyjádřeným ve woodcrafterském zákonu, devíti zásadách i Stoupání na horu.

Ovšem už jen povrchním studiem filosoficko-etických výchovných proudů nejen v nedávných dějinách lze vyzvednout celou řadu osobností, které ukazují v etické, myšlenkové, mravní i společenské oblasti stanoviska a jednání nesmírně blízká nebo i totožná těm, které shrnujeme pod pojem celoživotního woodcrafterského názoru a z toho vyplývajícího našeho jednání. K těmto osobnostem jistě můžeme zařadit např. Svatého Františka z Assisi, Jana Amose Komenského, Jean-Jacquese Rousseaua, Henryho Davida Thoreaua, Johna Ruskina a mnoho dalších, kteří v různém rozsahu dílčím způsobem propagovali či prováděli některé části souhlasné s ideologií woodcraftu. A to se nechci dovolávat postav spjatých s náboženskými proudy té které doby, kdy byly stanoveny a určeny limity, hranice či parametry lidského i společenského jednání a konání.

Historie československého woodcraftu

Počátky woodcrafterského hnutí pronikají do českých zemí společně se skautingem kolem roku 1911. V té době se v Evropě i v USA začaly formovat myšlenky na výchovu mládeže k odvaze, sebekázni a samostatnosti s využitím romantismu a lásky k přírodě a dobrodružství. V tomto duchu vybudoval E. T. Seton v USA organizaci Woodcraft Indians (*1902) a plukovník R. Baden-Powell v Anglii organizaci Boy Scouts (*1908). Ačkoliv Baden-Powell využíval mnoho prvků ze Setonova způsobu výchovy, na rozdíl od Woodcraft Indians dal svým skautům uniformu a snažil se z nich vychovat nejen dobré občany, ale i připravit zdatné a schopné vojáky a budoucí důstojníky koloniálního vojska Britského impéria. Spolky obdobného zaměření existovaly počátkem 20. století i na území českých zemí, které byly tehdy součástí rakousko-uherského mocnářství. Patřily mezi ně například Die Naturfreunde (*1895), prvky skautingu a branné výchovy při výchově mládeže se objevovaly i v rámci tehdejších tělovýchovných organizací (Sokol, Orel). Skauting a woodcraft tehdy proudily do našich zemí společně a vžilo se pro ně společné označení "Junák". V pozdějších letech začalo docházet k zásadním rozporům na pojetí výchovy dětí a mládeže a podobně jako jinde ve světě došlo i u nás k oddělení obou proudů.

1911-1915 - počátky woodcraftu a skautingu je možné hledat ve výletech středoškolských studentů do přírody pod vedením svých učitelů: A. B. Svojsík, zakladatel českého skautingu, poznává skauting v Anglii a nové prvky začleňuje do výchovy svých žáků; Miloš Seifert, profesor fyziky, přírodopisu a matematiky na gymnáziu v Berouně se svými studenty založili Kroužek přátel přírody, z něhož v roce 1913 vznikl první woodcraftreský kmen na našem území Děti Živěny. Vedle letního putování se spaním ve stanech prováděli přírodovědný průzkum a v létě 1913 uspořádali první tábor u Lochovic vedený podle myšlenek E. T. Setona (máme kroniku!), kde podle Svitku březové kůry vyráběli luky, šípy, štíty a další indiánské výrobky, ušili a postavili první týpí v Čechách. Dalším pedagogem podobného ducha byl Jan Hořejší, profesor na střední škole v Praze, který vedle přírodovědných výletů uspořádal již v roce 1912 měsíční tábor u Rokycan a v roce 1913 založil spolek Psohlavci.

1915 - v dubnu proběhl sněm ve Zbirohu, byla založena první woodcrafterská organizace Obec Psohlavců spojující woodcrafterské kmeny (Děti Živěny, Psohlavci ad.) z Berouna, Prahy, Příbrami, Plzně a dalších měst, která v té době měla okolo 400 členů. Jednalo se o volné seskupení samostatných skupin, které měly společný výbor vůdců, ale zřejmě žádný závazný společný program. Psohlavci pracovali na základě metod Baden-Powella i E. T. Setona, ale přizpůsobeným českým poměrům. Činnost byla motivována staroslovanskou mytologií a tradicí i indiánským primitivismem, důraz se kladl na pobyt v přírodě a lásku k ní, spolu s tím však i na vlastenecké cítění a službu českému národu, v té době pod rakouskou nadvládou. Za oficiální znak byla přijata kresba "chodské psí hlavy" od Mikoláše Alše.

1914 - 1918 - v Evropě zuří první světová válka, celý kontinent sužují nemoci, hlad a chudoba, mnoho mladých mužů muselo narukovat a činnost kmenů je velmi omezená. Pořádání táborů je velmi limitováno nedostatkem jídla, oděvů a obuvi, nicméně vychází řada woodcrafterských časopisů - Vatra, Slunce, Oheň, Slunovrat, Hlasatel.

1918 - skončila válka, zhroutila se rakousko-uherská monarchie a 28. 10. vznikla samostatná Československá republika. Obec Psohlavců se přejmenovává na Děti Svobody, ale v roce 1919 se vrací k téměř původnímu názvu Junácká obec Psohlavců.

1918 - 1923 - mezi členy Obce Psohlavců vznikaly rozpory ohledně možného sloučení se skautskou organizací Svaz Junáků-Skautů Republiky československé (SJS RČS) pod vedením A. B. Svojsíka. Rozdílné pojetí skautingu podle Baden-Powella či podle E. T. Setona rozdělovalo skauty a woodraftery v českých zemích podobně jako jinde ve světě. V uvedeném období Obec Psohlavců či některé její kmeny do SJS RČS vstoupily, aby po čase opět vystoupily. Vedle obce Psohlavců existovaly další spolky, které ve své činnosti více či méně uplatňovaly woodcrafterské prvky (Setonovi skauti, Skauti Práce, Obec čs. Skautů Baden-Powellových ad.)

1921 - vychází kniha M. Seiferta Životem a přírodou k čistému lidství, která je základem čs. woodcraftu a znamená definitivní rozchod M. Seiferta s Baden-Powellovým skautingem. V listopadu proběhl sněm v Berouně, který přijal nové stanovy podle vzoru Woodraft League of America (WLA), zavedl se systém činů, kniha M. Seiferta byla uznána jako zákoník Obce Psohlavců. Obec Psohlavců se rozšířila o woodcrafterské kmeny ze Slovenska Horní chlapci. Obec Psohlavců-Horních chlapců se hlásila jako člen WLA, ale E. T. Seton doporučuje založit československou ligu woodcrafterů jako sesterskou organizaci WLA.

1922 - po neustálých rozepřích, zdali se připojit ke skautskému SJS RČS, se nakonec z Obce Psohlavců oddělilo několik kmenů a založilo Zálesáckou ligu československou (Woodcraft League of Czechoslovakia), první řádnou woodcrafterskou organizaci v Evropě, kterou E. T. Seton prohlásil jako sesterskou organizaci WLA. Náčelníkem se stal M. Seifert. Organizace se stala kolektivním členem Federace čs. skautů (protipól SJS RČS). Do USA odjel bratr Grünwald na kurs pro vůdce WLA, po návratu pomáhal organizovat lesní kursy či školy Chautauqua. Byl vydáván časopis Vatra, v té době jeden z nejlepších časopisů pro mládež. Poprvé proběhl tábor na "Waldenu"¹ ve Svätojánské dolině pod Smrekovicou v Nízkých Tatrách nedaleko Liptovského Svätého Jána.

1923 - na jarním sněmu v Berouně byl odsouhlasen nový název Liga lesní moudrosti - The Woodcraft League of Czechoslovakia (LLM). V LLM se v té době začaly vytyčovat dva ideové směry - jeden důsledně apolitický zachovávající původní tradici woodcraftu s ETS jako hlavní autoritou a druhý, levicový, prodchnutý myšlenkou šířícího se socialismu a ovlivněný myšlenkami Johna G. Hargravea, anglického spisovatele a zakladatele organizace Kibbo Kift Kindred, který svým zájmem o sociální problémy s důrazem na potřebu radikální změny celé společnosti v rámci woodcrafterské myšlenky ovlivnil řadu členů v LLM. Druhý, levicový, proud postupně nabyl v LLM převahu (M. Vavrda, J. Šimsa, P. Koudela ad.) a zastánce apolitického přístupu, náčelník M. Seifert, byl zbaven funkce (1923) a v podstatě vyloučen z řad LLM. Postupně došlo z výše zmíněných ideových důvodů v LLM ke hluboké krizi.

1924 - 1928 - v kmenech panovala celkově velmi tvořivá atmosféra, vychází časopis Vatra, Hlasatel a řada kmenových časopisů. V roce 1924 bylo v LLM 985 členů ve 44 kmenech, 7 družinách a 10 jednotkách stráží. Od roku 1923 začíná vydávání knih v knihovně Walden (Z. Nekovařík, M. Seifert ad.)

1925 - zastánci apolitického duchovního rozměru woodcraftu (pod vedením M. Seiferta) založili novou organizaci Liga pro výchovu přírodou - moudrost lesa (LPVP), v roce 1927 se k nim přidal slovenský kmen Deti Slnka - "jediní praví následovníci Setona" (náčelník V. Valovič - Manoki). LPVP vydává časopis Moudrost lesa. Obnovilo se táboření na Waldenu¹ v Nízkých Tatrách, Walden se stal duchovním centrem woodcraftu, probíhaly zde duchovní rozmluvy, meditace, vigílie, vžilo se označení "waldenská škola - vysoká škola woodcraftu", která nekompromisně uznávala E. T. Setona jako nejvyšší autoritu. Na Waldenu se tábořilo až do roku 1945.

1926 - od levicově smýšlejícího proudu LLM se oddělila asi stovka členů a založila extrémní levicovou organizaci Internacionální socialistickou asociaci woodcrafterů (ISAW), která prohlašovala, že "romantický woodcraft a svět Indiánů je minulost, nastupuje svět strojů a jejich dělníků", oproti přírodnímu woodcraftu stavěli průmyslový futuristický "machinecraft".

1929 - sněm na Samechově² odsouhlasil sloučení obou woodcrafterských organizací LLM a LPVP jako Liga čs. woodcrafterů (LČSW). Náčelníkem byl zvolen M. Seifert a opět se snažil prosadit duchovní rozměr woodcraftu, důslednou apolitičnost a odstup od levicových názorů. Znovu se rozdmýchaly staré ideové spory mezi pražskou školou (kolem kmene Bílý slunovrat s náčelníkem M. Vavrdou) a skupinou Bratislava - Brno (kmen Deti Slnka ad.)

1930 - 1936 - probíhala práce v kmenech a táboření na Waldenu¹ i na jiných místech, ale stále se prohluboval ideový rozkol mezi apolitickým filozofickým proudem a levicovým sociálním proudem, jenž se snažil aktuálně reagovat na složité hospodářské a politické podmínky v Evropě (hospodářská krize, nástup fašismu, hrozba celoevropského konfliktu). Krizi uspíšil v roce 1932 článek "O budoucnosti Ligy" v časopise Slunovrat od J. Šimsy - Sůvy, který otevřeně kritizoval apolitický postoj Ligy v současné politické situaci a doporučoval zvýšit úsilí v odporu proti válce a v práci pro mír a nový spravedlivý řád. Po ostré výměně názorů část členů patřících k levicovému proudu z LLM odešla a pak spolupracovala s jinými organizacemi - skauty, YMCA ad. Na jejich podnět přijel E. T. Seton v roce 1936 na návštěvu Prahy. Několikrát se objevila snaha oba rozhádané tábory smířit, bylo založeno nové woodcrafterské středisko - tábořiště Valašský Walden³ u Nového Hrozenkova na Moravě, které se mělo stát mostem pro usmíření obou stran.

1936 - návštěva E. T. Setona v Praze; proběhla řada přednášek o Indiánech, zvířatech a životě v divočině, manželka E. T. Setona předvedla ukázky indiánských písní a tanců. Přednášek se zúčastnily stovky členů z různých organizací (LLM, YMCA, skauti…), v závěru proběhla velká společná diskuse na téma náboženství, mystika, kultura, antimilitarismus, socialismus… Návštěva E. T. Setona byla velkým impulsem pro české woodcraftery, ale rozřešení jejich sporů nepřinesla, Seton nabádal k toleranci a apolitičnosti, což v tehdejší složité politické situaci nebylo jednoduché, ne-li nemožné.

1939-1945 - na základě dohody mezi Německem, Francií a Velkou Británií obsadil Hitler Československo, země byla rozdělena na Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát. Většina organizací byla zakázána. Na území Čech a Moravy vznikla namísto LČSW Liga českých woodcrafterů, která byla evidována jako sportovní klub a fungovala legálně až do svého zrušení v roce 1944 a dále ilegálně až do roku 1945. Řada woodcrafterů odešla do války, několik bylo odvezeno do koncentračních táborů. Příliv Čechů ze Slovenska rozšířil řady členů, zvýšila se soudržnost, prohloubila aktivita. Navzdory zuřící válce se pilně pracovalo, činnost se soustředila kolem Kmene pražských woodcrafterů, překládal se Svitek březové kůry a další knihy o táboření a životě v přírodě, celoročně probíhaly schůzky i letní tábory na Živohošti⁴, Stvořidlech⁵, na Valašském Waldenu³ i na Waldenu¹ v Nízkých Tatrách. Chata na Valašském Waldenu plnila tajné poslání, sloužila jako základna pro ilegální převádění osob přes moravsko-slovenskou hranici, naštěstí přes enormní snahu gestapa nebyla odhalena. V roce 1941 zemřel v Bechyni M. Seifert, zakladatel čs. woodcraftu a jeho dlouholetý duchovní vůdce. Srub na Waldenu v Nízkých Tatrách vyhořel v roce 1945 během Slovenského národního povstání.

1945 - po osvobození opět zahájila LČSW činnost, proběhl první poválečný sněm, začaly vycházet časopisy. V létě byl na zahradě zámku ve Štiříně⁶ postaven tábor LČSW pro zotavení opuštěných dětí navrátivších se z koncentračních táborů. Přestože byl pro děti připraven bohatý woodcrafterský program, osudem zmučené děti nezaujal a ke slovu se dostali spíše lékaři, psychiatři a psychologové.

1946 - 1948 - tvůrčí činnost, vychází nové knihy původní i upravené překlady, probíhá letní i zimní škola, značná aktivita na horské chalupě na Klínových boudách⁷, na Střele⁸, probíhají tábory na Waldenu¹ i na Hřmící řece⁹ (Belé) ve Vysokých Tatrách pod Podbanském a jiných místech.

1948 - 1951 - vlády v ČSR se zmocnila KSČ, která postupně likvidovala všechny organizace i jednotlivce, jež nebyli dostatečně loajální k její vládní politice. Řada občanů odešla do emigrace. V roce 1949 byl založen Československý svaz mládeže (ČSM), který měl sloučit veškeré dosavadní mládežnické organizace a pracovat pod přímým dohledem KSČ. V letech 1950 - 1951 proběhla ještě řada táborů v původním woodcrafterském duchu. V roce 1951 byla LČSW "dobrovolně" rozpuštěna stejně jako řada dalších organizací, majetek byl zabaven ve prospěch ČSM.

1951 - 1965 - léta ve znamení tuhé komunistické nadvlády, vykonstruovaných soudních procesů a odstraňování demokraticky smýšlejících osob, bylo zakázáno vydávání mnoha "volnomyšlenkářských" autorů včetně E. T. Setona, J. Londona, F. Coopera ad. Řada woodcrafterů byla pro své smýšlení pronásledována, woodcraft však nezanikl a šířil se dál. Bývalí členové LČSW se dle možností scházeli dál a v duchu woodcraftu vedly děti a mládež v rámci různých povolených sportovních a turistických organizací. Koncem 60. let vznikaly pod hlavičkou ČSM tábornické oddíly či kursy lesních škol, které nezřídka vedly i bývalí členové LČSW a rozšiřovali tak myšlenky i praxi woodcraftu. Počátkem 60. let opět začínají vycházet knihy E. T. Setona.

1965 - 1968 - na základě myšlenek E. T. Setona se formuje roverský kmen Dakota (*1959), který postupně šikovně v rámci legálních možností vybudoval středisko Psohlavci (*1965) sdružující několik tábornických oddílů (Neskenon ad.). Psohlavcům se podařilo získat v tehdejší době abnormální nezávislost jako vlastní stanovy, kroje apod. Uvolnění politických poměrů v ČSSR umožnilo provádění woodcrafterské činnosti celé řadě dalších turistických oddílů pod ČSM a sportovními organizacemi. Členové kmene Dakota ve spolupráci s bývalými členy LČSW připravovali obnovení LLM.

1968 - v červnu se na Slunečné pasece¹⁰ pod Křemešníkem sešel přípravný výbor pro obnovení LLM a byl podán návrh na registraci LLM na Ministerstvo vnitra. Po srpnové invazi vojsk Sovětského svazu, Bulharska, Maďarska, Polska a NDR do ČSSR však svoji žádost stáhli a k obnovení LLM nedošlo.

1968 - 1980 - navzdory obnovené komunistické diktatuře pokračuje dál řada tábornických oddílů pod hlavičkou legálních organizací (ČSTV, ČSOP, Svazarm, Domy dětí a mládeže, Pionýr …). Koncem 70. let vyšla v novém upraveném překladu M. Zapletala Setonova Kniha lesní moudrosti a Svitek březové kůry, podle níž vzniklo nezávisle na sobě velké množství kmenů a oddílů (Tuscarora *1972, Taraxacum *1979, Netnokwa *1974, Mawaden *1974, Huron *1979, Konestoga *1980, Tussilago *1980, Bílý Wampum *1980 ad.), začal vycházet kmenový woodcrafterský časopis Wampum Neskenonu (od roku 1973), od roku 1972 začal kmen Neskenon pořádat pro spřátelené kmeny sportovní turnaj "lakrosová liga", účastnili se ekologických programů (Aqua Brdy - mapování a obnova studánek na Brdech), pořádala se velká mezikmenová soutěž v tábornických dovednostech Kiwendotha.

1980 - 1989 - ačkoliv existovala spousta legálních oddílů, která pracovala na woodcrafterském základě, "woodcraft" byl stále považován za nepovolenou podvratnou činnost nepřátelskou vůči KSČ, řada vůdců i dospělých členů měla pro své názory problémy s tajnou policií. Hra na schovávanou pokračuje a woodcrafterské kmeny se schází na tajných sněmech, pořádají se letní rodinné tábory (u Kepelského potoka¹¹ u Sušice aj.), pravidelná setkání (Přichovice¹² v Jizerských horách, brigády na údržbě srubu Bobří hrad¹³ u Skleného nad Oslavou aj.) a plánuje se oficiální obnovení LLM. Ve 2. polovině 80. let se aktivity soustřeďují kolem pražského kmene Bílý Wampum, jehož specifikem je důsledná indiánská orientace, která později měla hlavní podíl na vzniku euroindianského hnutí v Československu stejně jako na indiánské zaměření později obnovené LLM.

1989 - v listopadu "sametová revoluce" zrušila vládu jedné strany a země se vrátila k demokratickým principům. Byl vytvořen přípravný woodcrafterský výbor LLM (M. Kupka - Logan, F. Kožíšek - Biminiji, J. Novák - Hukwim, D. Hoffmann - Wanblitanka), hlásili se další stoupenci woodcraftu.

1990 - obnovení LLM bylo schváleno slavnostním sněmem 2. 6. na Malém Waldenu¹⁴ na Českomoravské vrchovině u Skleného nad Oslavou, náčelníkem byl zvolen Martin Kupka - Logan.
Od svého obnovení má LLM okolo 1000 členů, vydává časopis Bizoní vítr a vnitřní oběžník Totemovou desku. Dále je to už záležitost spíše současnosti, takže zavítejte prosím na článek O LLM.

---

Použitá literatura:

Břečka B.: Historie čs. skautského hnutí, vydala Brněnská rada Junáka, Brno, 1999.
Klimánek E., Kožíšek F. a kol.: Kniha o woodcraftu, vydala Biblioteczka Walden, Katowice, 1995.

Geografická data a popisy tábořišť:

¹ Walden - ve Svätojánské dolině pod Smrekovicou v Nízkých Tatrách, tábořiště 49°01´25´´ severní šířky, 19°39´55´´ východní délky; na JJZ od Liptovského Svätého Jána, údolím říčky Štiavnice 3,5 km od sjezdu z dálnice k potoku Biela, odtud 400 m na JZ proti proudu potoka
² Samechov - 49°52´17´´ severní šířky, 14°50´9´´ východní délky; na jihozápad od Samechova na východ od Chocerad v údolí malého potoka, který se vlévá od jihu do Sázavy. Dnes je v blízkosti několik chat. Nejbližší patří Hudžinovi - Ing. Zdeněk Laita
³ Valašský Walden - u Nového Hrozenkova na Moravě, tábořiště a později chata 49°18´16´´ severní šířky, 18°13´33´´východní délky; z Nového Hrozenkova na JV údolím Vranče asi 4,2 km (od odbočení z hlavní silnice) k autobusové zastávce Hluchá, odtud zpět asi 80 m, překročit můstek přes potok a směrem na JZ asi 10 minut chůze k chatě. Dnes (v r. 2006) má chata jiného majitele
⁴ Živohošť - dnes je tábořiště hluboko pod hladinou Slapské přehrady
⁵ Stvořidla - tábořiště na levém břehu Sázavy 49°40´ severní šířky, 15°20´ východní délky; v krásném úseku proudů mezi balvany, 6 km na JV od železniční stanice Ledeč nad Sázavou
⁶ Štiřín - 49°55´ severní šířky, 14°36´ východní délky; na SV od Kamenice směrem na Velké Popovice
⁷ Klínové boudy - 50°42´33´´ severní šířky, 15°39´10´´ východní délky; dnes v Krkonošském národním parku
⁸ Střela - 50°00´03´´ severní šířky, 13°17´52´´ východní délky; v zátočině na levém břehu Střely asi 1 km proti proudu od soutoku s Manětínským potokem
⁹ Hřmící řeka - ve Vysokých Tatrách, tábořiště 49°07´34´´ severní šířky, 19°53´17´´ východní délky; v letech 1948-1951 jedno z nejkrásnějších tábořišť, na levém břehu řeky Belé 600 m na SV od Kokavského mostu, 9,1 km na SV od kostela v nejbližší obci Pribylině. Dnes je tábořiště zarostlé lesem z přirozeného náletu, protože po vzniku Tatranského národního parku se zde už nemohou pást ovce a krávy.
¹⁰ Slunečná paseka - pod Křemešníkem (hora 765m n.m., 7 km na VJV od Pelhřimova, na vrcholu kostel - poutní místo), tábořiště 49°25´8´´ severní šířky, 15°19´37´´ východní délky; 1,7 km na S od kostela, dle slov Mahykana prý nejkrásnější tábořiště v Českých zemích (v r. 1968)
¹¹ Kepelský potok - na Šumavě, 49°13´1´´ severní šířky, 13°23´46´´ východní délky; asi 3 km na Z od obce Petrovice u Sušice
¹² Přichovice - blízko Tanvaldu, 50°44´18´´ severní šířky, 15°22´ východní délky; 900 m na J od vrcholu hory Hvězda - 959 m n.m
¹³ Bobří hrad - 49°27´29´´ severní šířky, 16°3´7´´východní délky; 2,2 km na S od železniční stanice Sklené nad Oslavou
¹⁴ Malý Walden - na Českomoravské vrchovině, tábořiště 49°26´45´´ severní šířky, 16°04´48´´ východní délky; mírně skloněná louka mezi lesem a rybníkem, 1,2 km od kostela v Bobrůvce na ZJZ směr Sklené nad Oslavou, obzor na východní straně je jenom asi o 4° výše, takže slunce svítí na tábor od rána až do pozdního odpoledne, žádná vesnice není vidět, je to volný prostor uprostřed krásné přírody