www.stoupaninahoru.cz www.woodcraft.cz Kmenové zřízení STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR ČRDM - Česká rada dětí a mládeže ATOM - Asociace turistických oddílů mládeže ČR

předchozí předchozí kapitola | následující kapitola pokračování | Zpět na obsah

6. PŘEZDÍVKY

Přezdívka je oficiálně definována jako neúřední, doplňkové vlastní jméno, které většinou charakterizuje osoby, místa nebo věci a vztahuje se k jejich vlastnostem, původu, povolání atd. 11

6.1. Vývoj přezdívek

Na rozdíl od rodného jména, které dostává každé dítě od rodičů po narození, získává přezdívku její nositel zpravidla až během života od lidí nespadajících do rodinného kruhu. Hlavní rozdíl mezi oběma pojmenováními spočívá především v tom, že rodné jméno má každý občan, zatímco přezdívku jen jednotlivci. Avšak v minulosti činilo badatelům velké potíže odlišit od sebe rodná jména a přezdívky. Přezdívky jsou totiž podobně starobylé druhy jako příjmí 12, mají tudíž stejné pojmenovací motivy a k jejich vytváření se užívají stejné základy i formanty. Jediné kritérium, které sloužilo k rozpoznávání rodného jména, přezdívky a příjmí, byla ta okolnost, zda bylo jména použito vedle jiného jména. V takových případech se první jméno považovalo za rodné a druhé za přezdívku. Přesto se v nejstarších dobách od striktního rozlišování příjmí a přezdívek upouští a mluví se o jednoduchých jménech jako o přezdívkách.

Josef Beneš ve své monografii O českých příjmeních rozlišuje v rámci nedědičných pojmenování osob přízviska a přezdívky. Za přízviska autor považuje obměny křestních jmen, označení řemesla či vlastnosti. Přezdívkami se rozumí narážky na nějakou nápadnost nebo neobvyklost v podobě, povaze, narážky na vadu, činnost, oděv, majetek, na nějakou příhodu. V současné onomastické terminologii se již nerozlišují přízviska a přezdívky, pro oba názvy se užívá společného pojmenování – přezdívkové vlastní jméno. Vznik přezdívek je stále velice živým, nikým nepodporovaným a neusměrňovaným procesem, který neustále doplňuje soudobý antroponymický systém.

6.2. Tvoření přezdívek v minulosti 13

Svobodovo třídění apelativních základů staročeských osobních jmen 14 lze použít i na třídění motivačních zdrojů vzniku přezdívek. Osobními jmény se stávala označení:

  1. Zaměstnání – Běhař, Sluha
  2. Charakteristiky osob na základě činnosti – Blúd, Hovora, Skřek
  3. Charakteristiky na základě tělesných vlastností, zevnějšku – Bělec, Krasoň, Stár
  4. Charakteristiky na základě povahových vlastností – Chraber, Chytr, Vesel
  5. Pořadí narození, označení různých časových pojmů – Osmík, Pozden, Šesták
  6. Rodinných vztahů – Baba, Děd, Sestřena
  7. Věkové vrstvy – Děva, Dietě, Robě
  8. Národní, územní a jiné příslušnosti – Bavor, Rus, Slověn
  9. Smyšlené bytosti – Skřet
  10. Části těla – Hlava, Nosek
  11. Zvířete – Bobr, Medvěd, Žaba
  12. Rostliny – Borovicě, Ječmen, Vrban
  13. Předmětu, výtvoru – Kyj, Pásek, Srpota
  14. Geografických jevů – Dunaj, Morava
  15. Přírodních jevů – Sněh, Zora, Zořena
  16. Abstrakt – Hróza, Naděj, Svár.

Během staletí docházelo k nepatrnému obměňování významových okruhů přezdívek. Některé zanikly, ale většina z nich je analogická se současnými sémantickými oblastmi, z nichž vznikají přezdívky v dnešní době.

6.3. Přezdívky ve woodcraftu

Jedním z měřítek osobního růstu ve woodcrafterském společenství je změna jména. Indiáni totiž měnívali své jméno i několikrát za život, obzvláště při mimořádných skutcích, kterými se proslavili. Každý řádný člen kmene, který se pravidelně účastní kmenové činnosti a přispívá k dobrému chodu organizace, je oceňován osobními poctami. Mezi nejstarší woodcrafterské tradice, které se ve všech kmenech dodržují, patří přijetí kmenového jména.

Nejprve nováček dostává chlapeckou nebo dívčí přezdívku, kterou získá automaticky od ostatních členů kmene. Ve woodcraftu se udělují lesní jména 15, kdysi to byla jména výhradně česká, převážně zvířecí, v současnosti se upřednostňují jména indiánská. Tradice zachování zvířecích jmen je stále živá ve kmeni Ťapáč, názvy ze zvířecí říše se v latinské podobě uplatňují ve kmeni Wallowa. Indiánská jména, obvykle z dakotské terminologie, dostávají zpravidla až starší členové, proto se jich v mé práci vyskytuje jen málo.

6.3.1. Přezdívky motivované apelativy:

6.3.1.1. Přezdívky označující tělesné vlastnosti nositele:

Miloslava Knappová ve svém výzkumu potvrdila, že se jedná o velice živý, produktivní a vděčný motivační podnět vzniku popisných nebo metaforických přezdívek, které se vytvářejí na základě přirovnání. Mluvíme o přezdívkách deapelativních. Jejich motivací nejčastěji bývá: vysoký/malý vzrůst, hubenost/zaoblená/mohutná postava, barva/úprava vlasů, tvar/barva očí, nošení brýlí, vzhled zubů, tělesné vady, způsob chůze, styl oblékání, způsob chování, mluvy. V našem zkoumaném prostředí se tento druh přezdívek vyskytoval velice často. Někteří respondenti uvedli, že jsou podobnými přezdívkami nazýváni i mimo kmenové prostředí, nejčastěji mezi spolužáky.

Přezdívky spadající do této kategorie jsou převážně motivované živočišnou říší:

  • Vysoký vzrůst, hubenost: Žížala, Kostička, Tříska.
  • Malý vzrůst: Cvrček, Myška, Červík, Drobek.
  • Zaoblená/mohutná postava: Špalíček, Hroch.
  • Vzhled zubů: Veverka, Zoubek.
  • Hbitá postava: Lasička.
  • Úprava vlasů: Culík.

6.3.1.2. Přezdívky označující duševní, charakterové vlastnosti:

Vznik metonymických a metaforických přezdívek založených na přirovnání může do jisté míry odrážet aktuální společenskou situaci. Motivací se stávají:

  • Mluvní schopnosti, upovídanost: Kecka.
  • Temperament a jiné povahové vlastnosti: Soptík, Slunko, Smajlík.

6.3.1.3. Symbolické přezdívky motivované aktuálními událostmi:

Vznikají obvykle na základě přirovnání. Nejčastějším motivem pro deapelativní přezdívky se stává:

Konkrétní událost či situace: Pyžamo (neustále si oblékala pyžamo naruby), Šampón (při hře se chlapec přeřekl – místo špión řekl šampón), Mýval (podle oblíbené plyšové hračky), Pirát (hrával si ve volném čase na piráty).

6.3.1.4. Přezdívky získané za mimořádné skutky motivované zvířecí říší:

Téměř ve všech kmenech se uplatňuje princip udílení přezdívek za mimořádné skutky. Stejně tak jako tomu bylo v dávných dobách u indiánských národů, kdy stateční bojovníci měnili své jméno i několikrát za život, tak jsou i dnes členové kmenů oceňováni speciálními přezdívkami ze zvířecí říše. Ve zkoumaném materiálu se objevily tyto:

České:
Oslík, Lišák, Ježek, Jelen, Káně, Sojka, Želva, Čejka, Kulík.

Latinské:
Talpa (krtek), Tringa (vodouš), Axis (jelen indický).

Anglické:
Tany z anglického tunny znamenající tuňák.

6.3.2. Přezdívky motivované antroponymy:

K vytváření přezdívek jsou využívána antroponyma ze světa reálného nebo literárního.

6.3.2.1. Přezdívky motivované tělesnými vlastnostmi nositele:

Rychlost pohybu: Čiko 16.

6.3.2.2. Přezdívky motivované duševními, charakterovými vlastnostmi:

Povahové vlastnosti: Prófa 17, Bárt, Šmudla.

6.3.2.3. Přezdívky motivované konkrétní událostí:

Podle divadelní hry, ve které dotyčný hrál: Zip (televizní seriál Rychlá rota).

Podle celotáborové etapové hry: Mauglí, Háthí (Kniha džunglí), Bublina (Rychlé šípy), Kopčem (Lovci mamutů).

Podle oblíbené fiktivní postavy: Jerry.

6.3.2.4. Přezdívky motivované příjmením nositele:

Další možností, jak lze vytvářet přezdívky, je odvozování z oficiálních příjmení. Jedná se o způsob, kterým se v minulosti utvářelo množství našich příjmení z rodných jmen i starých osobních jmen.

Přezdívky vycházející z formální stránky oficiálních podob příjmení: 18

Ve výzkumu byly získány i přezdívky utvořené z příjmení nositele. Tyto přezdívky jsou vytvořené pomocí odvozování (derivace), kdy se slovotvorné formanty (sufixy) připojují k plnému nebo redukovanému základu oficiálního příjmení.

V následující tabulce jsou zobrazeny přezdívky, které byly získané z příjmení.

Příjmení Přezdívka Slovotvorný formant
Abrahám Abron -on
Borkovec Borin -in
Klement Klemi -i
Konečný Kony -y
Lorenc Lori -i
Mikulková Mikša -ša
Prudík Pruda -a
Tšponová Tšponka -ka
Zapletal Zaplík, Zaploš -ík, -oš

Výzkum ukázal, že příjmení ve funkci přezdívek užívají mnohem více chlapci než dívky, což je pravděpodobně způsobeno jiným pohledem na tvoření takových přezdívek. Mužské přezdívky utvořené z příjmení mají vzbuzovat dojem dospělosti, mužnosti, síly a originality. Oproti tomu ženské tvary se objevují zřídka a mají obvykle negativní zabarvení, jak v dotazníku uvedla dívka s příjmením Tšponová.

Odvozování přezdívek z příjmení, jehož výsledkem je plnovýznamové apelativum:
Drápal – Drápek, Vovsová – Vovísek.

6.3.3. Indiánská jména dakotská:

Dakotská jména některých starších členů woodcrafterských kmenů vycházejí z dakotštiny, která společně s lakotštinou tvoří jazyky Siouxů. Dakotština se dělí na dvě nářečí – východní a západní. Východní Dakotové sídlili na území dnešní Minnesoty, západní Dakotové obývali pláně ve východní části dnešní Jižní Dakoty. Původ slova Dakota vychází z Dakhóta, což v překladu znamená spojenci.

Ve výzkumu se objevila pouze dvě jména:

  • Inyanteča – dakotské jméno skládající se ze dvou základů: inyan (kámen) + teča (mladý).
  • Wantate – tate (vítr) + wan (první).

6.3.4. Shrnutí

Získané přezdívky uvádím v následující přehledné tabulce.

  Přezdívky motivované tělesnými a duševními vlastnostmi Přezdívky motivované konkrétní událostí Přezdívky získané z příjmení Cizojazyčné přezdívky získané za mimořádné skutky České přezdívky za mimořádné skutky Dakotská jména
Wallowa Kynkažu 5 3 3 4 2 1
Wallowa Stopaři 3 5 6 0 1 1
Tate Osmaka 3 1 1 0 1 0
Ťapáč 10 1 2 0 5 0

Jak výzkum ukazuje, většina staročeských významových okruhů, které vytýčil Jan Svoboda, se i dnes při vzniku přezdívek uplatňuje, ale mají širokou škálu motivačních podnětů. V tvorbě dnešních přezdívek dětí nejsou ovšem zastoupeny sémantické okruhy označující zaměstnání, řemeslo, místo a charakter bydliště. V současné době vznikají nejen tradiční přezdívky motivované tělesnými a duševními vlastnostmi nositele, ale i přezdívky, které vyplývají z konkrétních událostí, z aktuální společenské situace.

Tvorba přezdívek v jakémkoliv dětském kolektivu je stále aktuálním pojmenovacím procesem, který přináší stále svěží materiál vypovídající o dobové společenské situaci a vztazích mezi dětmi. I ve woodcrafterském společenství se nejvíce objevují přezdívky motivované tělesnými a duševními vlastnostmi nositelů.


11 Karlík, P.; Nekula, M.; Pleskalová, J. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 354.
12 Příjmí (zastarale přízvisko) – druhé doplňkové antroponymum, které v době jednojmennosti rozlišovalo jedince se stejným jménem oficiálním. Získávalo se až během života jedince. Jedná se o předchůdce příjmení.
13 Jedná se o období do 15. století.
14 Svoboda, J. Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha: ČSAV, 1964, s. 48-50.
15 Lze považovat za obměnu přezdívky.
16 Vzniklo z Čita (slavná opice z Tarzana) – dotyčný obdržel přezdívku pro svoji obratnost a hbitost, jelikož se ale jednalo o chlapce, jméno se změnilo na Čiko
17 Vzniklo podle postavy chytrého trpaslíka z pohádky Sněhurka a sedm trpaslíků.
18 Respondenti uvedli, že tyto přezdívky získali většinou ve školním kolektivu, nejedná se o woodcrafterská jména.


předchozí předchozí kapitola | následující kapitola pokračování | Zpět na obsah
Liga lesní moudrosti, Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1; e-mail: ustredi(zavináč)woodcraft(tečka)cz
design and produce made by © Pavel Spálený - Yučikala Wičaša www.yucikala.net