---

předchozí kapitola | následující kapitola | Zpět na obsah

---

Protokoly rozhovorů a Karty narátorů

Martin Kupka

Protokol o rozhovoru

Narátora jsem osobně znal z dob svého mládí, kdy byl náčelníkem Ligy lesní moudrosti a já v dětství jejím členem. Tato známost však pochopitelně měla jednostranný charakter. Narátora jsem kontaktoval pomocí emailu a vysvětlil mu, o co se v plánovaném projektu jedná. Odpověď byla velmi vstřícná, s tím, že jej takováto iniciativa potěšila a se mnou popisovanými motivy pro zpracování tématu se ztotožňuje. Stejně tak plně chápal zvolení orální historie jako vhodné metody.

S narátorem jsme se setkali v jeho pracovně na Zbraslavi, ve které provozuje individuální výuku anglického jazyka. Mírným překvapením bylo, že se zde nacházela i jeho současná manželka. Tento fakt mi odůvodnili tím, že je o cca 15 let mladší a toto období, o kterém budeme dnes hovořit přímo s narátorem, nezažila a velmi ráda by si poslechla takto kompletní shrnutí.

Před samotným nahráváním jsme přibližně hodinu hovořili o realizovaném projetu, kdy se mne narátor vyptával, koho už se mi podařilo oslovit a jaké všechny zdroje informací již mám shromážděny. Dále se narátor zajímal o můj "woodcrafterský život" a jaké byly moje další osudy po odchodu z Ligy lesní moudrosti. V této fázi se naše role poněkud otočily a zpovídanou osobou jsem byl spíše já.

Při rozhovoru samotném působil narátor velmi uvolněně a hovořil bez známek nervozity. Postupoval chronologicky a jako jeden z mála narátorů tohoto projektu příliš nepotlačoval svůj osobní život na úkor oddílových aktivit. Takto hovořil bez přerušení téměř hodinu a půl. Poté jsem se narátora zeptal na několik drobností směrem k 80. letům, což však již spíše akcentovalo témata připravená na následné interview.

Po skončení nahrávání jsme hovořili ještě několik desítek minut zejména o narátorově výuce anglického jazyka, v této době se do debaty zapojila i jeho žena, která do té doby striktně zachovávala mlčení a nahrávaný rozhovor nijak nenarušovala.

V Praze 3. 3. 2018

Na termínu druhého setkání jsme se s narátorem dohodli na konci prvního rozhovoru. Setkání přímo navázalo na právě skončenou lekci anglického jazyka, kterou zde narátor vyučoval, v rámci úvodní konverzace jsme se věnovali jeho učební metodě a výuce jazyků obecně.

Nahrávání samotné začalo přibližně po 40 minutách. Narátor hovořil opět velmi kultivovaně a hlídal si své vyjadřování. Tematicky jsme chronologicky opět zrekapitulovali období 80. a 90. let, ale taktéž jsme se dotkli i současného stavu LLM. Přibližně v polovině rozhovoru přišla do kanceláře narátora opět jeho manželka, která se na jeho konci i krátce zapojila do debaty. Celý rozhovor trval opět téměř dvě hodiny a byl pro zpracovávané téma velmi přínosný.

Po skončení rozhovoru si narátor nechal poměrně obšírně vysvětlit funkci "informovaného souhlasu" a dohodli jsme se, že při následné práci nebudou jakkoliv zmiňovány informace, týkající se jeho rodinného zázemí. Současně jsme si sestavili seznam dokumentů, o kterých jsme průběžně hovořili a dohodli se na jejich zaslání. Předběžně jsme se také domluvili na eventualitě třetího rozhovoru, vyplynou-li v průběhu práce další skutečnosti, které by bylo vhodné dále vysvětlit.

V Praze 20. 2. 2018

Karta narátora: Martin Kupka - Logan

Příjmení, jméno narátora	Ing. Martin Kupka
Příjmení, jméno tazatele	Roman Faů
Informovaný souhlas	Ano
Kontakt:	xxxxxxxxxx
Projekt:	Diplomová práce - Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989

Biogram

Klíčová slova

Ochrana přírody - Ernest Thompson Seton - Woodcraft - Náčelník Ligy lesní moudrosti - Práce s mládeží

Základní údaje o 1. rozhovoru (životopisné vyprávění)

Datum pořízení rozhovoru	2. 3. 2018
Místo rozhovoru	Kancelář narátora
Forma záznamu	Audio
Délka rozhovoru	01:48:49
Důležité okolnosti rozhovoru	Přítomnost manželky

Kondenzovaný rozhovor

V úvodní pasáži narátor hovoří o svém dětství, které charakterizuje jako velmi harmonické. Popisuje specifický vztah s otcem, o kterém až v dospělosti zjistil, že není jeho biologickým rodičem. Své dětství strávil na pražských ulicích, nicméně k tomu uvádí, že to byly dny naplněné hrami a kamarádstvím.

"My jsme opravdu prožili krásnej čas v okolí baráku a v širším okolí." (00:06:50)

Dále vzpomíná na chvíle strávené u strýce a tety v jižních Čechách.

"Tam jsem zřejmě prožil první iniciaci přírodou, protože strejda byl hajný a ten mě vodil a tahal do lesa." (00:07:50)

Poté přechází k vysvětlení, jak náhodou díky spolužákovi vstoupil do junáckého oddílu a jak jej to celoživotně poznamenalo.

"Co bylo mezníkem v mém životě, a to si pamatuju na den přesně, je 15. 3. 1969, kdy jsem vstoupil do Junáka." (00:09:10)

"15. března jsem vlezl do klubovny 48. oddílu Junáka a to doslova změnilo můj život, od té doby jsem tomu propadl a už mě to nepustilo… Junák existoval rok a půl, ale pouhej rok a půl mě ovlivnil na celej život." (00:11:30) (Ladislav Oborský - Wabimato)

Narátor hovoří o oddílové činnosti, táborech, získává první tábornické zkušenosti, szážitky atd.

"Zcela jistě mě to jako oslnilo v tom mravním smyslu, to skautství, ten skauting." (00:13:20)

Následně narátor akcentuje situaci spojenou se zákazem Junáka na podzim 1970. Stává se členem klubu Černých vlků, později Šedých sov a prvně se potkává s myšlenkami woodcraftu a osobou E. T. Setona. (00:18:45)

V další pasáži se narátor vrací k období svých studií (základní, střední škola). S odkazem na období tzv. normalizace uvádí, že ve škole nezažil žádnou silnou osobnost a morálně nebyl formován ve škole, ale právě při oddílových činnostech. (Ivan Makásek - Hiawatha, Jirka Kafka - Ovígo) Popisuje propojení těchto osobností na disidentské hnutí. (00:21:40)

Poté narátor vstupuje do přírodovědného oddílu pod organizací TIS. (Ota Hoffmann, Petr Vilhelm - Willy), odtud poté (z důvodu absence hlubší ideové činnosti) právě s Willym a několika dalšíma odchází a zakládají vlastní oddíl. (Mawadani)

"Snažili jsme se v těch Stopařích je nakazit woodcraftem, což bylo marný, pošetilý." (00:30:50)

V tomto období navazuje kontakty s poválečnou generací woodcrafterů (Míla Vavrda - Menehawa, Zdeněk Teichman - Atahualpa), účastní se prvních setkání na Samechově. Akce na Bobřím hradě u Skleného nad Oslavou

"Začali jsme chápat, že to, co děláme, má svoji minulost někde hluboko v historii a díky nim jsme se dozvěděli obrovskou spoustu věcí a začalo nám to dávat ještě větší smysl. Kdo tam sehrál obrovskou roli, byl Ivan Makásek Hiawatha, on v té době dával program a inspiraci obrovskému množství lidí. My jsme byli mladý kluci, kteří to ještě neměli úplně srovnaný v hlavě a Ivan díky tomu, co psal a vydával a lidi samozřejmě kolem něj, tak nás jako dotvořil v tomhletom smyslu. (00:34:02)

"Chtěli jsme zůstat v tom hlavním proudu, takže jsme dělali všechny ty akce na Brdech, akce Aqua, Taraxacum, Lacrosová liga." (00:35:40)

V osobním životě se v tuto dobu narátor rozhoduje pro vědecké studium přírody, přestože měl spíše umělecké nadání a talent na jazyky. Nastupuje na VŠCHT, kde studia nedokončil a poté vystudoval agronomii na Vysoké škole zemědělské. (00:41:50)

Poté nastupuje do JZD Davle, kde díky svým velmi nekompromisním politickým názorům zastává podřadné práce. (00:43:20)

V další části se narátor vrací zpět k popisu svých oddílových aktivit - kmen Sinawa. (Adži)

"Já jsem se prostě nějak našel v práci s dětmi." (00:43:50)

"To byl rok 79/80 a když někdo dělal skautskou nebo woodcrafterskou, tak to pořád ještě hrozilo průšvihem." (00:46:40)

V tuto dobu se narátor žení se svou první ženou (ze známého dívčího oddílu Dívky táborového ohně), toto manželství však nebylo příliš šťastné a po deseti letech se rozpadlo. (00:50:25)

Po svém odstěhování z Prahy do Davle zde při místním JZD zakládá stanici mladých přírodovědců, jejíž činnost se však nese z velké míry ve woodcrafterském duchu.

"Já jsem tu partu zakládal s tím, že ty děti budu učit přírodu, ale když jsem se prokecl o indiánech a o týpí, tak to bylo jasný... Takže z původně zamýšleného přírodovědeckého kroužku se stal woodcrafterský kmen, to prostě jinak nešlo." (00:51:40)

V tuto dobu si narátor uvědomuje, že jej baví vyučovat děti. Konkrétně angličtinu, ve které od mládí exceloval, a bavila ho. Ihned po revoluci se hlásí na místo učitele angličtiny na jedné ze zbraslavských škol a posléze se stává i ředitelem ZŠ. Toto období hodnotí narátor velmi rozporuplně (profesní vzestup, obnovování LLM a v kontrastu s tím narůstající problémy v rodinném životě) (00:59:50)

V rámci ředitelské profese byl postupně ubíjen narůstající administrativou, což v roce 2000 vyvrcholilo jeho odchodem ze školství a od té doby se narátor živí jako lektor anglického jazyka.

V další části vyprávění narátor popisuje proces obnovování LLM.

"To bylo euforický období, protože na to jsme čekali patnáct, dvacet let." (01:00:50)

"Co bylo důležitý, co bylo zázračný, že Brdy fungovaly jako místo, kde se ty lidi potkávali, kde se to všechno protínalo, spojovalo, že jsme o sobě věděli... bylo zajímavý, že se tehdy nekonaly žádný tajný srazy, my jsme nedělali nějaký ilegální ohně woodcrafterů, my jsme se prostě znali... bylo úžasný, jak si lidi předávali informace, znalosti, jak se to všechno propojovalo a všechno to směřovalo k těm 80. letům, ve kterých už to víc gradovalo. Jako nedá se říct, že bychom něco cejtili, že se něco stane, se asi všichni shodneme, že jsme si mysleli, že ten blbej už je tady navždy, ale ty myšlenky se nějak koncentrovaly a víc se jako zaměřovaly k nějakému cíli, takže v porovnání s těma 70. letama to všechno nabíralo na rychlosti a na hloubce." (01:06:13)

Vzpomíná na seznámení se s Bílým Wampumem.

"Nás začali tak jako víc profilovat do toho indiánství, nás fascinovalo to, co oni už tenkrát všechno uměli a dělali." (01:06:40)

"Všechno to tak nějak plynulo do toho momentu, kdy jsme si řekli, možná neuvědoměle, že to prostě budeme my, kdo do toho půjde na ostro... Pamatuju, že někdy v září 89, tedy dva měsíce před listopadem, jsme Já, Wanblitanka, Biminiji a Willy se sešli na Karláku v hospodě a tam jsme na tvrdo mluvili o tom, že ilegálně obnovíme Ligu, netušili jsme, že za dva měsíce to rupne, že to bude možný a tam jsme si řekli na závěr toho povídání, že si dáváme navzájem 24 hodin na rozhodnutí, protože jsme to vnímali jako riziko" (01:08:24)

Naplánovali akci k výročí 130 let narození E. T. Setona, která měla pod zástěrkou literárního semináře zmapovat a přilákat osoby sympatizující s idejemi woodcraftu. Vlivem listopadu 1989 se tato akce transformovala do obnovujícího setkání.

"Ta stará poválečná generace woodcrafterů, ty jenom přihlíželi, protože ty už neměli ani fyzicky na něco podobného a v tu dobu se prostě k nám nepřimotal nikdo další." (01:10:40)

Dále hovoří o soužití LLM a Junáka - Skauta v prvních poválečných letech. (01:12:00 - 01:16:00)

Poté se zpět vrací k procesům a vztahům uvnitř LLM

"To období obnovování Ligy bylo něco neuvěřitelného, protože to bylo něco, na co jsme léta čekali a možná díky tomu, že tam bylo tolik energie a nadšení, tak to vedlo k tomu, že Já, Biminiji a Wanbli jsme se sešli jenom z pragmatických důvodů... Ten étos toho obnovování Ligy byl tak silnej, že my tři jsme si mohli rozumět jenom dočasně, že to jako vyvážilo, to mě na tom přijde jako nejúžasnější." (01:18:20) (Biminiji praktický, pragmatický, Wanblitanka úžasný vizionář)

"Myslím si, že ta generace starých woodcrafterů, jeden z důvodů, proč nemohli Wanblitanku vystát, byl ten, že měl úspěch... on řekl dvě věty, nasadil nějaký obličej a lidi šli za ním... On měl neskutečný charisma, i pro nás. Ten étos toho obnovování Ligy, ten nás prostě nesl." (01:21:20)

"Co na nich třeba oceňuju, na Mahykanovi a Sejcovi, Hukvimovi, že oni si řekli, no dobře, oni byli rychlejší, oni ten prapor zdvihli, ale my jim teda pomůžeme." (01:22:10)

Spor o Seiferta a význam indiánského folkloru s poválečnou generací woodcrafterů. (01:22:20 - 01:27:30)

"My jsme to stavěli vlastně na zelený louce a jeden z důvodů, proč se to vyvíjelo tak, že to začneme od základů... to byl takovej mazec, že některý lidi z toho prostě bohužel odlítli." (01:31.10)

"To první obsazení Ligy bylo na začátku tak rozmanitý, tam byli lidi z celý republiky a každej měl ten svůj woodcraft nějak zaběhnutej, že tohle dát dohromady bylo šílený... ten étos toho to udělat. To dokázat překryl to, co potom vyhřezlo v tom 93/94, že prostě my tři těžko můžeme dělat něco dohromady, protože jsme tak jiný" (01:31:50)

"Tehdy to byl Mahykan a Sejc, kteří to podrželi, protože tam bylo najednou vzduchoprázdno."

V závěrečné části rozhovoru se narátor věnuje rozpadu prvního náčelnictva v roce 1994 a ukončení prvního porevolučního období Ligy.

"A bylo to dobře, ta původní lokomotiva se musela odpojit a zapojit lokomotiva jiná, protože ta první se vylágrovala..." (01:37:13)

A opět se vrací k popisu synergie v původním náčelnictvu v prvních letech činnosti.

"Takže vlastně jsme se paradoxně doplňovali v tom triumvirátu, ale nemohlo to trvat dlouho, protože jsme byli tak jiný a ty potenciální neshody kvasily, až to bouchlo." (01:39:50)

A oceňuje přínos Bílého Wampumu při organizaci prvních akcí LLM. Vyprávění zakončuje opět rekapitulací okolností, které vyvolávaly konflikty mezi nimi a starší generací woodcrafterů.

"Já jsem nemohl ani nechtěl v 91 se rozejít s Wanblim, jenom protože na něm někteří právem viděli nedokonalosti, ale já jsem si říkal, to teď musí jít stranou, teď máme úkol tu Ligu rozjet." (01:46:50)

Základní údaje o 2. rozhovoru (interview)

Datum pořízení rozhovoru	10. 4. 2018
Místo rozhovoru	Pracovna narátora
Forma záznamu	Audio
Délka rozhovoru	01:48:09
Důležité okolnosti rozhovoru	Přítomnost manželky v druhé polovině rozhovoru

Kondenzovaný rozhovor

Na začátku rozhovoru se narátor věnuje seznámení s poválečnou generací woodcrafterů.

"Byl to Láďa Oborský, který díky své neuvěřitelný houževnatosti a svému založení nějakým způsobem se dopídil kontaktu na Mílu Vavrdu, který tehdy bydlel na Spořilově, no a my jsme tam za ním vyrazili." (00:02:10)

Opakují se návštěvy, rozhovory nad historií Ligy, působí na narátora zdrženlivě, ukřivděně a neochotně sdělovat podrobnosti, nicméně jsou pozváni na Samechov. Zde se seznamují se Zdeňkem Teichmanem, který působí mnohem otevřeněji. Následně tato skupina woodcrafterů jezdí tábořit na Kepelský potok, kde dochází k provázání obou generací. V této době k rozporům nedochází.

"Oni nás vnímali jako nadšence, celkem radostně v nás viděli nějakou další nastupující generaci, ochotně nám předávali své vědomosti o historii woodcraftu a spíš to byli jakoby mentoři... ty spory se objevily až po založení Ligy, když viděli, že ta Liga spěje do ortodoxního setonovského woodcraftu." (00:07:55)

Později rozčarování, že se Liga pod vlivem Bílého Wampumu obrací striktně k indiánům a nespěje to k těm slovanským vzorům, na kterých oni vyrostli.

Další část je věnována období před listopadem 1989.

"Pro některý lidi je k nepochopení, když slyší, že ještě měsíc před sametovou revolucí by mohl režim padnout a my jsme tomu taky nevěřili, takže ten nápad obnovit Ligu byl čistě nadšenecký, s tím, že jsme neměli plán, jak to řídit." (00:12:10)

"Chtěli jsme založit podzemní hnutí v podstatě, který by spolu nějak volně spolupracovalo, ale ta doba už byla uvolněná, proto jsme se taky k tomu rozhodli, protože jsme podvědomě cítili, že to jde." (00:13:40)

Byl v plánu udělat literární seminář a zmapovat tak potenciální příznivce E. T. Setona, případně woodcraftu. Revoluce přinesla možnost celý záměr zlegalizovat (Přípravný výbor, stanovy atd.)

"My jsme o tom nevěděli nic, proto jsme tam dost rychle Hudžina a potom Hukwina, kteří tu zkušenost měli, pomoc chtěli a pomohli výrazně, další věc, která to výrazně urychlila, byl nástup skautů." (00:18:30)

"S úsměvem vzpomínám, jak na jednom setkání Wanbli říká "No a kdo bude náčelník?" Já říkám "No Ty přece kdo jiný by to měl být?" "Já? se na mě prosím tě podívej, zkrachovalá mánička, zaměstnanec pohřebního ústavu, to by nešlo, to uděláme seriózně, ty Logane, ty to budeš..." (01:44:25)

Dále se zamýšlí, proč "obnova Ligy" zůstala v rukou nejmladší nezkušené generace. Naznačuje, že možná neobnovení Ligy bylo záměrně tehdejšími woodcraftery zdržováno.

"Už to nebyl literární seminář, už to byla valná hromada, kde jsme otevřeně řekli svoje úmysly a nechali jsme lidi reagovat." (00:27:10)

Následuje popis ustavujícího sněmu - rušný - sjeli se lidi z celého Československa, otevřela se otázka, jak ta Liga bude vypadat a co člověk, to jiný názor. Snaha o nastavení jednotného kurzu a o jeho udržení.

"Nastalo pak období řekněme dalších tří let, který bylo docela drsný, musely se omílat hrany, takže spousta lidí odešla, ale dneska vím, že to jinak nešlo, protože ty lidi měli nejrůznější představy... chtěli jsme si pohlídat, že se to nerozplyne do nějakého paskvilu, po 42 let nebylo na co navazovat." (00:33:15)

V další části hovoří o silné indiánské motivaci, která v Lize převládla a udržela se do dnešních dnů. Minimalismus při pobytu v přírodě, umění tábořit. Malebnost na táborech, unikátnost v porovnání s jinými organizacemi.

"Doufám, že snad je to i trochu důsledek, že jsme si řekli, že je potřeba to nějak udržet, že je potřeba jasně dát nějaký mantinely... a lidi, kterým se to nelíbilo, prostě šli... byli to možná kvalitní lidi v nějakých ohledech, ale neoslovil je ten náš model a nešlo to jinak." (00:46:30)

Dále se narátor zamýšlí nad vývojem Ligy po jejím obnovení.

"Já jsem spokojený, že to jede, že přichází lidi i se svýma rodinami, s malýma dětma. Pořád fungují ty nastavený pravidla a ani po 30 letech ta Liga neujela do něčeho bez hranic, možná i díky tomu se tam hrne tolik nových lidí, protože cítí, že to má nějakou hloubku, že to nejde jenom po povrchu." (00:50:15)

I přes relativní spokojenost s tvrdým jádrem Ligy kritizuje tzv. "šedou zónu", která je v organizaci, ale s woodcraftem nemá příliš mnoho společného.

"Ale obávám se, že vedle nějakých těch 250 lidí, které na ligovém táboře vidíš každý rok, je dalších 1 000 lidí, o kterých se moc neví, jak fungují..." (00:55:20)

Dále se věnuje Česko-slovenské spolupráci na počátku 90. let a následné mezinárodní spolupráci.

"Hned po tom rozjezdu jsme měli tři nebo čtyři slovenské kmeny, takže to vypadalo docela slibně, nicméně tomu zlomilo vaz to rozdělení, to je příklad, jak to na konkrétní lidi dopadlo tohle politický rozhodnutí, oni to nerozdýchali, slovenská Liga sice vznikla, ale to už byla labutí píseň." (00:58:30)

"Oni byli hrozně fajn, oni ani nějak netlačili na nějaký větší vliv, možná když na tom prvním sněmu proti sobě viděli to český stádo, tak si uvědomovali, že jsou jenom kapička." (00:59:40)

"To, že jsme se velice rychle nakontaktovali na zahraničí, je Biminijiho zásluha, protože to jsou ty jeho schopnosti, že on umí velice rychle propojovat." (01:00:20)

Navázány vztahy s OWC, Kanada, Seton Village, E. T. Seton Institute atd.

"Takže ta spolupráce se rozběhla takhle slibně, ale všechno to bylo vlastně na korespondenční úrovni, jediný aktivní kontakt jsme měli s OWC, kde jsme v 94 vyrazili na jejich letní tábor... on to ani letní tábor nebyl, vzhledem k tomu, kam se za ta desetiletí posunuli, to byl normální autokempink, my jsme tam působili v podstatě jako misionáři, protože jsme tam přivezli ten ortodoxní woodcraft, který oni už dávno zapomněli." (01:04:10)

"Takže ty vztahy, co nadále byly, tak to bylo na základě přátelství jednotlivců, ale ty hnutí se nikdy nemohli sejít, to, co my tady považujeme za naprostý masňáctví, tak v Anglii dovolená v karavanu nebo spaní ve stanu je vrchol primitivismu." (01:06:30)

"To samý tábor woodcrafter rangers v Kalifornii, Waštewin to líčila jako otřesnej ROH tábor s bazénama a tenisovýma kurty a na ni se tam dívali jako na zjevení z minulého století, když jim tam postavila týpí." (01:15:10)

V další části se věnuje následnému vývoji mezinárodního hnutí v pozdějším období. (01:07:00 - 01:19:00)

"Je vlastně úžasný si uvědomit, jak ten náš skanzen woodcraftu se zachoval neporušený, asi tomu pomohla ta násilná odluka tý totality, já bych to možná přirovnal k vojenskému prostoru, kam se nesmí a je z toho nejlepší přírodní rezervace." (01:16:30)

"My jsme zcela jistě poslední výspa původního woodcraftu na světě." (01:18:20)

Dále krátce hovoří o ligovém časopisu "Bizoní vítr" "Pořád to ještě byla doba, kdy časopisy byly nosným médiem."

"Když se rozhodovalo, jak se bude jmenovat, tak jsem navrhl, že by se mohl ten časopis pojmenovat podle jedné Setonovy povídky "Bizoní vítr opět vane". (01:23:00)

A opoziční platformě v podobě Wampumu Neskenonu.

"Za všechno, co bylo tady v Praze v 70. a 80. letech, jsme vděčili Ivanu Makáskovi, on byl středobod všeho a kolem něj to všechno lítalo, ale pak když jsme mu nabízeli, aby nám dělal činovníka pro ekologii, tak to odmítl, že není zvyklý "hrát druhý housle". Takže on to hned na počátku odmítl se toho vedení účastnit... a obávám se, že Wampum Neskenonu byla jeho opozice a jakási napoleonská válka, on tam dal prostor kritikům pro vyřizování účtů." (01:28:00)

Posledním tématem je narátorův názor na proměnu woodcrafterského hnutí po získání společenské svobody.

"Proměna byla spíše v těch praktických věcech, do té doby se lidi napůl tajně scházeli a měli nějakého toho vnějšího nepřítele a posilovalo je to a latentně některý věci držely, který potom vyhřezly na povrch... po tom 90. se ty lidi mohli začít svobodně vyjadřovat, mohli publikovat, mohli se propojovat a vtom najednou na sebe ty lidi začali narážet, takže ta nabytá svoboda umožnila lidem se volně rozletět, ale současně si u toho rozbili hlavy." (01:32:50)

Uvádí, jak to rozbilo dřívější přátelství, vznikly rozpory mezi novou a starou generací.

"Atahualpa, Rusek, Juraj dřív nás plácali po ramenou, jak nám tý nový generaci fandí a najednou jsme to rozjeli směrem, který se jim nelíbil a nemohli nás vystát." (01:35:30)

V závěru se zamýšlí nad dalším filozofickým zaměřením LLM, očekává novou duchovní náplň, která položí duchovní základ woodcraftu pro 21. století, aby byl života schopný do dalších let.

---

předchozí kapitola | následující kapitola | Zpět na obsah

---