www.stoupaninahoru.cz www.woodcraft.cz Kmenové zřízení STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR ČRDM - Česká rada dětí a mládeže ATOM - Asociace turistických oddílů mládeže ČR

Jak vychovávat k woodcraftu (woodcraftem) dle E.T. Setona.

J.Porsch - Ablákela

obsah:

  1. úvod
  2. ve výchově jsou důležité instinkty
  3. přirozená výchova
  4. usměrnění výchovy
  5. sled instinktu
  6. představivost
  7. ideální vzor
  8. woodcrafterský zákon
  9. stoupání na horu
  10. výchova pro budoucí život

„Je tolik věcí, které bych rád objal, žel ruce jsou krátké a dlaň malá a síla nedostačuje pevně sevřít to, co je mi blízké.„ Dalibor Janák
„Člověk se nebojí, když vidí, že síla je ovládána nějakou vůdčí myšlenkou.„ Jan Neruda

Na začátek je třeba říci, že pro pochopení probíraného tématu - slavností a obřadů Ligy lesní moudrosti - je třeba popsat celý výchovný systém, jehož jsou obřady součástí. Bez této pasáže opravdu nelze dané téma uchopit.

Jakkoli je argumentace E.T. Setona ve světle současných poznatků mnohde slabá a jistě požadující revize, budu zde popisovat přesně to, co Seton řekl. Byl ovlivněn dobou a často i svou neznalostí. Práce na téma "Seton ve světle moderní psychologie" neexistuje.

I. Ve výchově jsou důležité instinkty

K tomu, abychom pronikli do tohoto stylu výchovy, musíme si na začátku říci něco o výchově samotného zakladatele, E.T. Setona.

Rodinu, ve které se narodil, prolínalo protestantské metodistické náboženství, které považovalo jakýkoli projev přirozenosti za důkaz rouhání se Bohu.

O vlivu této jeho výchovy a vlivu některých myslitelů na Setonovo dílo toho bylo napsáno málo a opravdová studie neexistuje.

V reakci na své dětství říká Seton, že instinkty jsou lepšími vůdci než rozum, neboť "rozumování jest pouze osobní názor, jistě zkřivený a odstíněný výchovou v mládí. Pudy jsou nashromážděnou a zděděnou moudrostí praotců nás všech, tvůrčí moudrostí, jež vede lidské plémě" a "které z citlivého materiálu tvoří nás, lidi". Zmiňuje pak hlavně instinkt hrát si a instinkt zasvěcovat nováčka. U zvířat se vyskytují také. Seton říká, že instinkty jsou vrozené Bohem. Náš původní instinktivní život není od přírody zlý nebo špatný, spíše je možné tento život nazvat neorientovaným, říká psychologie.

Emerson Setonovu úvahu potvrzuje a sám Seton se na něj odvolává: "Jsi-li z dobrého rodu, odlož své uvažování a svěř se neomezeně svým pudům a nepůjdeš špatně." Odvolává se také na Rousseaua s jeho diskutabilním výrokem "Co je přirozené, to je správné".

II. Přirozená výchova

Po takovémto ocenění lidské přirozenosti nastiňuje ETS problém přirozenosti světa, který jsme si postavili kolem sebe. Už v jeho době byl příliš vyumělkovaný a on si to uvědomoval (problém nad jiné aktuální - patrně dnešní doba by na tuto vyumělkovanost měla začít reagovat). Žádá tedy návrat k normálnímu a zdravému životu těla i ducha a říká k tomu hned, že "nejdůležitější věcí (je) charakter mladých lidí".

Neboť: Dostalo-li se člověku výchovy, zachoval-li si ji , založil a vychoval rodinu, která šla správnou cestou, a byl-li prospěšný společnosti, pak nebyl jeho život marný, ale byl zdárný. Příliš mnoho lidí takový život nežije - a důsledkem toho je vyumělkovaná, nepřirozená společnost.

Proč se však stane, že lidé upadají v hodnotách, které platily dříve? Odpověď je jednoduchá: je tomu tak kvůli nesprávné výchově a především kvůli špatné zábavě."

První chybný krok se téměř vždy udělá kvůli bezmyšlenkovému přání mít nějakou legraci, kvůli touze vybít přebytečnou živočišnou energii. Potom, když neví, jak dál, chlapec propadne zlu."

"Mám pro své lidi představu. Je to postava dokonalého člověka, který umí žít v přírodě, je zvyklý na příval povodní, vítr, sluncem rozpálenou cestu a otevřené prostory - člověk znalý lesa, moudrý v poradním shromáždění, důstojný, zdvořilý, ohleduplný a laskavý ke všem. Člověk, jehož život je čistý, malebný, hrdinský, bohatý, člověk odvážný, který si ví rady v nouzi, nikdy neztrácí svého ducha, je naplněný vírou. Jeho víra nespočívá v občasných obřadech ani v nejasných skutcích, ukládaných na nebesích, ale v silném duchu... Toto byl můj sen."

Ale my jsme tak překrmení a přešacení, zahlcení statky naší kultury, že máme někdy problémy vědět, co je přirozené. "Hledal jsem marně mezi našimi církvemi, školami nebo národy někoho, kdo by představoval... (výše uvedenou) ...postavu. Nikde jsem nenašel žádný obraz, podklad nebo vzor, který by potvrdil mé přesvědčení. Každý nabízel jen postavu neúplnou, úzkou či nějak pokřivenou. Dějiny, logika a instinkt, to vše mi ukázalo jednu cestu - ideální Indián je nejčistší, nejsilnější, nejmužnější a nejbohatší typ, který jsem mohl nalézt."

Tak zjistíme, co je přirozené. To nám pomůže žít správný život, protože jenom ty přirozené hodnoty jsou ty správné. Woodraft má nahradit náboženství v jeho funkci životní cesty.

III. Usměrnění výchovy

Úkolem toho, kdo vychovává děti, je tvořivě usměrnit každý jejich instinkt. Říká: "Šli jsme směrem života v přírodě a her, uznávajíce pudy (!) člověka jako sílu, která muže být nanejvýš tvořivá za dobrého vedení; a mnohý hoch, jenž byl zřejmě předurčen k žaláři svou divokou žádostí bujných vyražení, dostal vše, čím pud jeho ho sžíral a přece stal se ryzím občanem."

Prostředkem každé výchovy je harmonický rozvoj těla, mozku (mysli, myšlení), ducha a služby, říká E.T. Seton. Žádný výchovný program nemůže být dokonalý, pokud nebere v úvahu tyto směry v uvedeném pořadí. Jelikož woodcraft považuje za svůj cíl lidství, "ne odbornost", umožňuje dítěti postupně projít těmito stupni, hlavně cestou hry.

Hlavním zaměstnáním dětí je hrát si - nikoli se učit pracovat, učit se být vojákem, vědcem nebo občanem. "Toto je náš plán, jak čelit špatnému chování mladých. Vězení a tresty jsou jen o málo lepší než smeták na povodeň. Jdeme ke zdroji, kterým je vždy nadměrná energie a láska ke hře... Naším úkolem je usměrnit tuto hru."

Vedoucí dětí proto musí umět "jezdit současně na dvou koních" - na koni ideálu a koni praktičnosti. Když se ti, které vychovává, stávají soběstačnější, myslivější, obětavější a vědomější duchovních věcí, pak je to znamení, že vedoucí "jezdí na obou koních".

IV. Sled instinktu

Instinkty jsou příliš složité a různorodé na to, aby se daly klasifikovat. Následující výčet je Setonovým pokusem o nemožné.

Zhruba mezi čtyřmi a deseti lety panuje "doba snů". V tomto období jsou děti nadány zvláštní silou fantazie. S touto silou je nutno zacházet opatrně a obrátit ji k dobrému. V dětství se nejprve objevuje instinkt hry, který v tomto období převažuje. Děti žijí v říši snů, těší se se zvířátky, která mluví a přemýšlejí. Mají rády pohádky.

V sedmi až osmi letech potom mizí ona zvláštní síla a "dobu snů" nahrazuje instinkt party. Ten se v deseti letech stává dominantním. Chlapci ani dívky se příliš nestarají o to, co si myslí učitel a rodiče jim většinou nerozumí. Naopak v určitém věku hledí na to, co si myslí kamarádi. Je to období jeskynního člověka a lovce. Roste zájem o atletiku. Čtou se povídky o přírodě. Dívky opouštějí panenky a touží spíše po skutečných příbězích ze života.

V pubertě se udává mnoho změn. Chlapci přemýšlejí o své síle a dívky o kráse. Je to věk uctívání hrdinů.

Čtvrté období nastává v 16 až 18 letech, kdy je na dohled dospělost. Mladé lidi ovládá myšlenka zodpovědnosti a služby.

V. Představivost

Woodcraft se podle E.T. Setona vystříhává dvou extrémních stylů výchovy - vojenského a autoritativního ovládání shora (trubky, výcvik, uniformy, důstojnické tituly, vojenské metody) a samosprávy mladých lidí bez vedení. Woodcraft vychovává tím, že dětem nechává samosprávu za vedení dospělých.

Vychovává rovněž rekreací (v latinském významu - recreo - znovu tvořím, obnovuji).

V životě je představivost a fantazie velmi důležitá. Woodcraft má proto program bohatý malebností, zvyky a tradicemi s myšlenkou probudit zájem, udržet pozornost, podněcovat fantazii, cit a smysly, probudit prvotní instinkty, které pak usměrňuje - zkrátka chce strhnout mladého člověka, který tupě podléhá jednotvárnosti všedního života.

K tomu používá indiánské tituly, organizaci ( právě kmenovým zřízením poskytuje mládeži samosprávu za vedení dospělého) a barvitost, jejich prosté a malebné obřady, krásu a romantiku v bydlení, kouzlo táborového ohně, důstojnost, primitivní touhy, umění ve své nejprostší formě, krásy přírody a podobně - to vše má co dělat s představivostí a malebností i v představách a na to woodcraft klade důraz. Poskytuje svým členům neustále možnost výběru cesty a vyhýbá se strnulé standardizaci za podmínky dodržování obecných zásad ( tj. zákona woodcraftu - o tom viz níže).

VI. Ideální vzor

Jak už bylo uvedeno, klade E.T. Seton dětem a mladým lidem za vzor v Americe ideálního Indiána, a to severoamerického Indiána, zvláště z plání, lesů a jihozápadu USA, s nimž se znal nejvíce.

Říká však, že jde o ideálního Indiána. To se dnes v LLM vysvětluje tak, že když je něco ideální, tak je to neskutečné. Záleží na tom, jaké atributy tomu „ideálnictví„ dá ten který člověk. Seton používá metodu přebírat to nejlepší od nejlepších Indiánů. Vybral si Hiawathu (kterého popisoval běloch Longfellow), Tecumseha a další. Z jejich vlastností a životů vybíral pouze to, co společnost uznávala. Stejně jako všude, i zde Seton přizpůsobuje realitu ke svým potřebám. Vylíčil Indiány v tom nejlepším světle. Říká, že na příkladě Indiánů a jiných přírodních národů nalézáme mnoho cenného, hlavně jejich morální kodex.Indiánský morální kodex je však stejný jako morální kodex ostatních vyspělých národů.

Dále říká, že v Americe je ideálním vzorem právě Indián, kdežto jinde si "woodcraft vybírá jako základ primitivní kulturu každé země, vytříbí si ji a upraví tak, aby ji mohl v současnosti použít."

Přesto se nechce woodcraft vrátit k jejich způsobu života a myšlení. "Nemyslíme na to, abychom je napodobovali, avšak chtěli bychom vnésti prostého jejich ducha do složitého a často povrchního života našeho."

VII. Woodcrafterský zákon

Oheň.

Oheň je ústředním bodem učení o woodcraftu. Jak sám Seton říká, u ohně povstala první společenská jednotka. Lidé totiž mohli v noci sedět v noci beze strachu a nemuseli se schovávat jako dříve. Kolem ohně vyrostly všechny společné zvyky, vyvinula se řeč, umění atd. Někteří badatelé se domnívají, že právě ochrana ohně, která vedla dávné lidi k myšlenkám o nadpřirozených silách - a že tak vznikla první náboženství.

Oheň je předmětem úcty. Právě pro jeho kouzlo se mladí lidé ve woodcraftu shromaždují kolem ohně. Učí se u něj prostotě dávných lidí a posvátnému chování.

Silně založený člověk je čtyřhranný.

Už víme, že woodcraft si klade za úkol vychovávat harmonicky, všemi těmito čtyřmi cestami. Když Seton říká, že "silně založený člověk je čtverhranný", chce tím říci právě toto. "Našich tisíc činností se vztahuje k těmto zákonům."

V symbolické kresbě čtyřnásobného ohně se doprostřed kreslí kruh, který je symbolem Velkého ducha. Ústřední oheň je symbolem Velkého ducha. Velký duch (nebo také Velké Tajemství) "byl vždy" a je symbolem nikdy neuhasínajícího života, říká Seton.

Jako z prostředí okolo ohně vycházelo všechno lidské, tak z ústředního ohně woodraftu vychází už zmíněné čtyři směry (cesty) - duch, tělo, mysl a služba.

Každá cesta v této kresbě dále vede k jednomu ohníčku (světlu), které představují sílu, krásu, pravdu a lásku. A skrze cesty, jež je spojují s ústředním ohněm, se čtou: tělo krásy (krása těla), mysl pravdy, duch síly, služba lásky (láskou). Woodcraft tak nejprve rozvíjí tělo, pak poznání, potom poznání duchovna a nakonec - jako nejvyšší poznání duchovna - službu. Ve woodcraftu je to služba druhým lidem, kdy k nim sestoupím a sloužím jim. Z každého světla vycházejí tři paprsky, představující dvanáct zákonů woodcraftu.

V následujícím výčtu se pokusím řídit logickou posloupností světel, tak jak ji uvádí Seton.

Tělo krásy.

Buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu.

"Pro tělesný vývoj užíváme zavedených a mnoha nových her, všechny s měřením výkonnosti, a dáváme přednost těm, které se hrají v přírodě. Ale učíme se také znáti význam a požadavky výživy, péče o tělo, povinnosti zdokonaliti a zkrásněti je. Učíme se nalézti smysl odívání, zdravotní význam slunečního světla, požehnání vzduchu, klid noci."

Mysl pravdy.

„Učit se znamená měnit se.„ (Gótama Buddha)
Mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě podle pravidel.

"Pro rozumový vývoj se obracíme k lákavému poli studia přírody a pěstování rukodílných prací."

Duch síly.

„Neslyšeli jste o onom pomateném člověku, jenž za jasného poledne rozžal svítilnu, běžel na tržiště a bez ustání vykřikoval: „Hledám Boha! Hledám Boha!„ - Protože tam stálo mnoho z těch, kdo v Boha nevěřili, vzbudil velké veselí. Snad se neztratil? pravil jeden. Což se zaběhl jak dítě?„ F.Nietzsche
Buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej.

"Pro duchovní vývoj používáme kázně, posvátnosti a výchovy Sněmovního kruhu, povzbuzení představivosti vybranými hrami, kouzla ohně, táborových povinností, dobrého občanství, zasvěcování, titulů, obřadů, symbolismu a pro starší členy (to jest přes 15) bdění, postů a pokání. Začínáme a končíme sněm zbožným uctíváním Velkého Ducha a moudrost, jež je základem každého zdravého náboženství, roste v táborových rozhovorech a v jemné síle ovzduší tábora."

„Všechny krásné a fantastické věci spojujeme s duchovním vývojem a hledíme vše v našem životě učiniti malebným, ať zvyky, výzbroj, oděv nebo dílo svoje, slavnostním zbarvením, krásou a romantikou."

Služba lásky.

"Každá duše je ručitelkou toho, co si sama vysloužila." Korán
Buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně.

"Pro službu se věnujeme první pomoci a záchraně života dle Červeného kříže, skautskému dobrovolnictví, skautování, táborové práci, kuchyňské práci, péči o tábor, společenskému zabavování a chování, výcviku orientačnímu, oddáváme se pudu družnosti, úcty veřejného mínění..., občanské službě ve městě a pěstujeme výkony ve Sněmovním kruhu."

Woodcraft se rovněž řídí devíti hlavními zásadami a má sedm tajemství.

VIII. Stoupání na horu

Každému ze světel odpovídá určitý objem činů a velkých činů, jakýchsi úkolů oněch „tisíce činností woodcraftu„, za které se udělují symbolická orlí pera (pocty). Pro jejich vytvoření se Seton inspiroval u severoamerických Indiánů, jejichž symbolika per byla velmi propracovaná.

"Pocty Ligy lesní moudrosti představují měřítko, nikoli soutěž. Příklad: neudělíme orlí pero chlapci, který vyhrál závod v běhu - nýbrž udělíme je všem chlapcům, kteří dokážou uběhnout určitou vzdálenost v daném čase." Seton říká, že není cílem udělovat pocty žehlířce, která vyžehlila určitý počet límečků a nespálila přitom ani jeden. Woodcraft je totiž mimo životní cesty také zaměstnáním ve volných chvílích, rekreací.

Za určitý počet orlích per, jejichž intenzita plnění a druh je individuální, se uděluje šlechtický titul lesní moudrosti.

Vždy, když je třeba si připomenout cíl tohoto plnění, čte se povídka "Stoupání na horu", která jej v podobě symboliky chlapců snažících se na pokyn náčelníka vylézt na vysoký kopec osvětluje. Děje se tak tím, že každý chlapec se vrací s takovou větévkou, jak vysoko až vyšplhal. Ten poslední se vrátil bez důkazu, náčelník však poznává, že byl na vrcholu, podle jeho zářících očí.

Stoupání na horu je vlastně stoupáním na horu zásad vytyčených zákonem. Samotné kriterium počtu orlích per či předvádění velkých obřadů a podobně nezajišťuje, že ten který člověk se stává lepším, to znamená, že žije jako woodcrafter. Každý člověk - jak už bylo řečeno - musí stavět sám, nejprve s vedením, později bez něj. Nelze přeci za sebe poslat na onu pomyslnou Horu někoho jiného.

IX. Výchova pro budoucí život

Woodcraft není závislý na věku ani pohlaví (jak sám říká, je "pro chlapce a dívky od 4 do 94 let").

"Jaký má význam všechna ta malebnost a všechny ty city, nedávají-li nějaké výhody pro praktický život? Jest jedna stránka hráti svou úlohu podivuhodně dobře. Druhá jest pochopiti ducha Lesa a uvésti jej v službu dennímu životu ve městě, neboť na štěstí či neštěstí, většina z nás v něm žije." Správný vedoucí, který "jezdí na dvou koních", ukazuje později dětem woodcraft takový, jaký je - že to není romantická sentimentální věc, ale že převádí romantiku a ideály do koloběhu všedního života, že účelem není přizpůsobit dospělý život dětem, ale vnést ducha mládí do mužství a ženství, do rodiny.

Ve woodcraftu má tedy všechno směřovat k výchově, a to k výchově pro praktický život (tzn. však i uvědomování si duchovních věcí). V konečném důsledku by to mělo fungovat tak, že woodcrafter si věci nevyrobí a neuschová doma, aby je použil pouze při táboření, ale použije věci vlastníma rukama vytvořené i ve své domácnosti. Totéž - zhruba řečeno - platí i o myšlení. Manuální práce je tu stejně důležitá jako ta duševní.

"Slyšeli jsme i výtky, že nevychováváme pro život, zaměstnání, pro budoucí kariéru. Ukázalo se tolikrát, že svět je víc než kariéra, je rozsáhlejší, jde do větších hlubin i výšin a ty, když se člověku podaří s někým prožít, nestojí pak sám, ale je účasten dění ve světě, který je mu shovívavě otevřen, je bohatší a snad i odolnější vůči stresům osobním i těm globálním ze složitosti dnešního světa... je to nejcennější poznání, poznání rozumem, citem, všemi smysly. poznat, jak voní les, nahmatat kůru stromu, pod kterým uléháme k spánku, žíznivý vychutnat doušek horkého čaje z táborového ohniště, teplo vyhřáté chalupy po sestupu z hor, svit hvězd i svíček, hlas slavíků v májové noci, strach, aby se té mé tlupě mláďat nic nestalo. A měli jsme štěstí, že všechna ta mláďata vyrostla v krásné ženy a muže, matky a otce, rádce a vůdce, kteří přicházeli s novými myšlenkami, obohacovali program novými podněty, hledali svou vlastní cestu a věřím, že cestu pevnou a jasnou."

Zpět na obsah
Liga lesní moudrosti, Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1; e-mail: ustredi(zavináč)woodcraft(tečka)cz
design and produce made by © Pavel Spálený - Yučikala Wičaša www.yucikala.net